(EURO 26/2010)
Navzdory obrovské medializaci fotovoltaických elektráren lze v poslední době na toto téma jen obtížně najít neemotivní článek. Oproti většinou pozitivním článkům v minulých letech, jež byly prodchnuté technickým fandovstvím a ekologickým nadšení, se mediální nálada na konci léta 2009 prudce změnila a nyní je negativní. V článcích se objevují téměř poplašné zprávy a investoři do fotovoltaiky jsou považovaní za nepřátele národa plenící peněženky chudých lidí. Platí to i pro články Vadima Fojtíka Solární ranec a Třicet giga na solár (EURO 26/2010). Pokud jde o fotovoltaiku, je nutné si uvědomit energetickou situaci při zavádění její podpory. Při rozhodování o podpoře obnovitelných zdrojů energie (OZE) se masivně zvyšovaly ceny všech energií. Ekonomika rostla a odhady budoucí spotřeby energie výrazně narůstaly. Názor na globální oteplování byl jednoznačný a závislost na dovozu energetických surovin kritizovaná. Co se změnilo? Ceny energií i spotřeba druhý rok klesají. A interpretace globálního oteplování není jednoznačná v důsledku nedávných zjištění ohledně manipulace s daty. Názor na význam OZE a především na objem výdajů na jejich rozvoj se mění. I v energetice však působí zákon setrvačnosti a několik let v ní neexistuje žádné měřítko. Je tedy rozumné posuzovat podporu OZE na základě současného stavu, nebo dlouhodobých trendů? Které z nich jsou dlouhodobé? Pokles cen energie? Podpora OZE se nezaměřuje především na zisk zahraničních investorů. Podpora, kterou energie z fotovoltaických elektráren využívá, se v procesu investice do elektrárny a jejího provozu používá za prvé na technologie. Letos se přitom v České republice navzdory obrovskému nárůstu výstavby vyrobí zhruba polovina panelů, jež jsou u nás instalovány. Zbývající části technologií – například trafa či konstrukce – je většinou tuzemské. Za druhé se podpora používá na instalační práce, které většinou provádějí lokální stavební firmy. Za třetí na náklady na financování, přitom většinu projektů financují banky v ČR. A za čtvrté na provoz, který se také většinou řeší na lokální úrovni. Část podpory posiluje ekonomické aktivity výrobních, stavebních a instalačních firem. Nelze tedy přijmout z mediálního hlediska přitažlivý argument, že podpora směřuje do zahraničí. Z makroekonomického hlediska je navíc ČR stále příjemcem zdrojů. Fotovoltaiku není nutné „zastavit“. Regulace OZE není specifickým českým problémem. Jako každé nové odvětví je i toto dynamické a regulačním problémům se nevyhnuly ani další členské státy EU. Není však nutné systém zatratit, ale spíše jej evolučně korigovat, aby se minimalizoval prostor pro spekulace, nadměrný a technicky nezvladatelný růst a neefektivitu spojenou s přílišnými výkyvy. Zveřejněné údaje o absolutní hodnotě podpory jsou pravděpodobně vyšší než budoucí realita, protože zanedbávají některé podstatné faktory a pracují s „nejhoršími“ variantami. Celková částka je ale vysoká. I nejhorší varianta však představuje menší zatížení ceny energie než daň z přidané hodnoty. Pokud naše energetická vize sahá dál než k dalšímu obratu na energetických trzích, musíme se s podporou OZE smířit. Jsou totiž jedinými zdroji energie, které budou moci používat i naše děti.
Zuzana Musilová, marketingová manažerka, ENERGY 21, Zuzana.Musilova@energy21.cz
