Nikdo neví, kolik kolektorů a fotovoltaických článků je v ČR umístěno
Žijeme v solární nevědomosti. Vodu v kolektorech na střeše ohřívá leda pár nadšenců. A výroba elektřiny přeměnou ze sluneční energie ve fotovoltaických článcích takřka neopustila stadium demonstračních ukázek: slunce ohřívá střešní panel a vzniklá elektřina roztočí větrník nebo uvaří vodu na čaj. Přitom v okolních zemích právě fotovoltaika zaznamenává stejně rychlý nástup jako mobily. Meziroční nárůst fotovoltaických systémů v Evropské unii je 38 procent. Do roku 2010 by podle Bílé knihy EU měly být nainstalovány systémy o celkovém výkonu tří gigawattů. To je stokrát víc, než bylo v roce 1995.
Kdybychom chtěli udržet tempo s EU, museli bychom mít v roce 2010 v provozu 30 megawattů. Když ale nyní posčítáme všechny fotovolatické zdroje v Česku, dáme dohromady sotva 300 kilowattů.
Českou skepsi k využití solární energie na ohřev vody i na výrobu elektřiny nelze donekonečna odůvodňovat malým slunečním svitem v našem podnebním pásmu. Nejdravější rozvoj solárních systémů neprožívají v Itálii ani v Řecku, ale v Německu a Rakousku, za podmínek srovnatelných s našimi. Hladinu českého nezájmu by měla protrhnout Solární liga, v níž mezi sebou budou soutěžit města a obce v množství solárních instalací. Myslí si to její pořadatelé z Ligy ekologických alternativ Karel Merhaut a Jiří Dvořák
Vyhrávají góly z autu.
Vzorem je německá Solární bundesliga. V roce 2001 skromně soutěžilo pouze šest obcí, po dvou letech je v soutěži 560 sídel a 240 obecních a městských částí. Přihlásili se i lidé, kteří si pořídili kolektory z vlastní kapsy, mimo obecní programy a státní dotace, a tak obrátili předběžné odhady naruby. Osvícení „hráči“, kteří nečekají na kampaně, zabodovali takříkajíc z autu.
Současným lídrem Solární bundesligy je bavorská obec Rettenbach am Auerberg, kde na každého občana připadá půl metru čtverečního instalovaných panelů a elektrický výkon 460 wattů. Podle našich jednodušších pravidel, kde se i fotovoltaika bude hodnotit jen podle využité solární plochy, a ne podle elektrického výkonu, by však zvítězila obec Schalkham, která má rekordních 1,2 metru čtverečního na obyvatele. Malé obce to samozřejmě mají jednodušší než velká města – v předchozím ročníku zvítězila braniborská vesnička Geesow s 242 obyvateli tím, že na hektarové louce umístila 296 fotovoltaických modulů o celkové ploše 3000 metrů čtverečních. Mezi moduly se dál pasou krávy.
Solární turistika.
Němce žene do Solární bundesligy prestiž. „Co je ve fotbalu Bayern Mnichov, jsme v Solární bundeslize my,“ hrdě hlásá bývalý starosta Schalkhamu Hans Noppenberger.
Být první stačí k velkému nadšení občanů možná v Německu. U nás s tím ovšem nikdo nemůže počítat, účast v soutěži bude do značné míry závislá na štědrosti sponzorů z řad výrobců solární techniky. Zájezd do úspěšných německých obcí má však vítězům Solární ligy odhalit, že vítězstvím v soutěži úspěch teprve začíná.
V Německu se už zrodila solární turistika. Autobusy zájemců objíždějí oceněné instalace a ve Freiburgu, který úspěšně svádí několikaletý boj s Ulmem o nejlepší solární město, dokonce kvůli tomu vydali solárního průvodce. Hlavním freiburským lákadlem je dům Heliotrop, který se za 24 hodin otočí kolem osy, aby jeho zrcadla zachytávala sluneční paprsky v nejvýhodnějším úhlu. Dům za rok vyrobí pětkrát víc elektřiny, než jeho obyvatelé stačí spotřebovat. Přebytek putuje do sítě.
Podobně je na tom freiburské solární sídliště Schlierberg, které využívá dokonalé izolace i rekuperaci tepla při větrání, takže je energeticky úsporné. Každý z osmi domů ušetří 10 000 kWh primární energie. Cena bytů v sídlišti se sice pohybuje od čtvrti do milionu eur, což je i na německé poměry dost, zato obyvatelé neplatí za spotřebovanou elektřinu. A budou-li své byty energeticky šetrně využívat, budou ještě inkasovat energetickou rentu od 150 do 460 eur měsíčně.
Nápor solární turistiky však neminul ani malý Geesow, protože kdekdo chtěl vidět „německý zázrak“, celou elektricky soběstačnou vesnici, která přebytek dodává ještě do sítě. Investici v ceně 1,5 milionu euro však bude místní radnice splácet ještě třináct let.
Čeští favorité.
Nikdo neví, kolik solárních panelů je v České republice umístěno a kde. Předpokládá se, že cílevědomou politikou městských dotací se nejvíc rozvíjí solární iniciativa občanů v Litoměřicích (Sluneční město, EURO 10/2003). Protože město instalovalo solární panely i na školu, azylový dům, hájovnu a další veřejné budovy, bude v soutěži sotva k dostižení. Venkovským favoritem Solární ligy je Hostětín a okolní obce, které přijaly program Slunce pro Bílé Karpaty. Projekt je založen na tradiční manuální zručnosti obyvatel. Ti se zhlédli v rakouských svépomocných projektech, jichž se zúčastnily desetitisíce domácností. „Ty projekty se zasloužily o to, že Rakousko je s třemi desetinami metrů čtverečních kolektorů na obyvatele evropskou solární velmocí,“ poznamenává jedna z iniciátorek programu Slunce pro Bílé Karpaty Yvonna Gaillyová z Ekologického institutu Veronica.
Sousedská reklama.
Nejúčinnějším prostředkem pro šíření solárních systémů je sousedská reklama. Podpora státu, byť se do jisté míry na solárních instalacích podílí, není bohužel příliš štědrá. Státní fond životního prostředí (SFŽP) uspokojil v roce 1999 jen jednu jedinou žádost, letos jich vyřizuje 300. Česká energetická agentura pomohla do roku 2000 dvaceti projektům. Fond může podporovat fyzické osoby, agentura dnes už jen subjekty, které vedou účetnictví.
Primátu Litoměřic spíše napomáhá dvacetitisícová městská dotace občanům, která spolu s podporou SFŽP umožní návratnost za osm až deset let, přičemž životnost zařízení je dvoj- až trojnásobná. Zdlouhavost vyřizování žádostí na SFŽP však některé litoměřické žadatele od úmyslu instalovat solární ohřev vody odradila. S přechodem agendy na krajské pobočky fondu a se zjednodušením administrativy by se však dotace měly stát dostupnější.
Povzbuzení zájmu o rozvoj solární energetiky může mít i další úskalí – omezenou možnost fondu poskytovat dosavadní výši podpory všem žadatelům. Například slibně se rozvíjející program Slunce do škol musel být v květnu až do konce roku 2003 zastaven pro velké množství žádostí. Přišlo jich více než 700, přičemž podpora fondu chudým školám byla stoprocentní, průměrně 100 000 korun na každou žádost. Sedmdesát milionů tak bylo vynaloženo na pouhé demonstrační projekty, které se zúročí až v příští generaci.
Komu stát nepřeje.
Za poslední tři roky získal nevratnou státní dotaci na podporu solárního zařízení jediný podnikatelský subjekt – malá pekárna Peta Bohemia v Soběslavi. Česká energetická agentura (ČEA) jí však mohla uvolnit pouhých 30 000 korun, patnáct procent celkové investice na kolektory pro ohřev vody na mytí nádobí i zaměstnanců. Po zásadních škrtech podpor ze státního rozpočtu musela ČEA v roce 1996 ustoupit od bezúročných půjček na celou investici. Jednatel Pety Bohemia Josef Kouba se tedy obrátil s žádostí o půjčku na SFŽP. „Nabídli nám na 75 procent investice půjčku s čtyřprocentním úvěrem. A k tomu takové požadavky, jež bylo třeba splnit, že by to vyšlo dráž než komerční půjčka s úvěrem 5,3 procenta. To je nehoráznost,“ zlobí se Kouba. Patnáctiprocentní půjčku na obdobný projekt využilo v roce 2002 ještě Bytové družstvo Orlová – a tím seznam solárních projektů podpořených ČEA definitivně končí.
Ještě hůř než solární kolektory je na tom fotovoltaika. „Jestliže ji stát po vzoru EU nezačne podporovat okamžitě, do pěti let ztratí náš průmysl konkurenceschopnost,“ varuje šéf rožnovské firmy Solartec Jaromír Řehák. Vyplácet šest korun za solární kilowatthodinu je podle něj zoufale málo – úrovni Evropské unie by odpovídalo patnáct korun. „I tak bychom byli hendikepováni – i naše panely mají světové ceny. A jestliže v evropských zemích je nakupují ve velkém, my po kouscích, a to je zdražuje,“ vysvětluje Řehák. Je přesvědčen, že ani připravovaný zákon nedává uživatelům solární techniky jistotu vývoje výkupních cen za vyrobenou elektřinu, a tak odrazuje lidi od dalších instalací. „Zatímco u nás podporujeme především dvěstěwattové fotovoltaické zdroje, v EU už dnes nejdou pod 100 kilowattů. Pětisetkilowattové ani větší zdroje už nejsou zvláštností,“ upozorňuje Řehák.
