Tomáš Julínek riskuje, že se dostane do řečí
Od ledna vstoupila v platnost takzvaná technická novela vyhlášky ministerstva zdravotnictví o úhradách léčiv z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Řeší technické, administrativní otázky kategorizačního procesu, aby více odpovídal požadavkům evropské transparenční směrnice. Nová úhradová vyhláška by měla začít platit až od dubna. A ministerstvo zdravotnictví chce, aby změny, k nimž dá impulz, byly závažné, ba převratné.
Strop.
Česko by se mělo stát průkopnickým státem, který dokáže zajistit pacientům nejmodernější preparáty proti nejzávažnějším onemocněním. Letos by měly být na tyto účely soustředěny dvě miliardy korun. Jednak prostřednictvím změn v mechanismu úhrad z prostředků veřejného zdravotního pojištění, jednak přes změny ve výdajích jednotlivých občanů.
Druhá skupina změn má být podstatou nového pojetí úhradové vyhlášky. Za preparáty na léčbu momentálních nebo méně závažných onemocnění by se platilo víc než dosud, a tím pádem by se vytvořila rezerva na léky proti těm nejvážnějším onemocněním. Ministr Tomáš Julínek to zdůvodňuje poznatky, že chroničtí pacienti doplácejí na své léky tisíce korun měsíčně. Proto chystá systém, v němž by individuální doplatky na léky byly zastropovány určitou roční částkou, například tři tisíce korun. To však může zajistit až změna zákona o zdravotním pojištění. Úhradová vyhláška by hlavně měla nastartovat jakousi solidaritu na druhou, kdy méně závažně nemocní si připlatí na své léky, aby zbylo víc peněz pro ty, jejichž život je ohrožen.
Hodnoty byznysu.
Na rozdíl od zvyšování daňového zatížení kuřiva nebo alkoholu se takový důležitý krok nepřetřásá v Parlamentu. Stačí na něj pouhá vyhláška. Ale přinese-li to výsledky v léčbě nejvážnějších onemocnění, buďme solidární. Problém je jen v tom, že výzvy k solidaritě těžko adresovat byznysu, kde jde prvořadě přece jenom o jiné hodnoty. Komerčním důsledkem druhé fáze solidarity by bylo ulehčení odbytu především originálních léčiv (používaných převážně, byť ne výhradně, proti nejzávažnějším onemocněním) a zkomplikování – prostřednictvím vyšších doplatků – odbytu generických přípravků užívaných, opět převážně leč nikoliv výhradně, na „obyčejnější“ onemocnění. V Česku, kde sídlí silný výrobce generických léčiv společnost Zentiva, je tento konflikt dvou zájmů zvlášť výrazný.
Střet zájmů.
Nelze se tudíž divit, že Česká asociace farmaceutických firem (ČAFF) vyjadřuje nesouhlas s připravovanými změnami v úhradách léčiv, zatímco Mezinárodní asociace farmaceutických společností (MAFS) diplomaticky mlčí. Obě sdružení mají reprezentativní, souhrnně pojaté názvy. ČAFF ovšem sdružuje výrobce generik, zatímco MAFS české pobočky zahraničních výrobců originálních léků.
Právě různé zájmy dvou křídel farmaceutického byznysu plus skutečnost, že loni poprvé po mnoha letech přestal český trh s léky růst, jsou hlavní příčinou konfliktu doutnajícího pod novou úhradovou vyhláškou. Tím ovšem nemá být řečeno, že argumenty kritiků dosavadního postupu ministerstva zdravotnictví jsou apriorně liché. Že z více než dvou set žádostí o úhradu léčiv z prostředků zdravotního pojištění vyhovělo ministerstvo v předstihu, k 1. lednu, jediné, je zjevně nestandardní, ať už byly důvody tohoto kroku jakékoliv.
Urgence.
Mluvčí ministerstva zdravotnictví Tomáš Cikrt argumentuje tím, že v případě nového léku Herceptin od firmy Roche se tak stalo na základě urgentní žádosti České onkologické společnosti, podle níž je preparát velmi účinný při léčbě karcinomu prsu. Bylo třeba ho urychleně podat osmdesáti „rozléčeným“ pacientkám, přičemž dohodu o tom, že bude herceptin k 1. lednu zařazen mezi hrazená léčiva, prý ministerstvo zdravotnictví uzavřelo s výrobcem už za Davida Ratha. Ano, dohody je třeba plnit. Nemění to ale nic na skutečnosti, že výrobce herceptinu získal dřívějším zařazením do úhradového systému významnou konkurenční výhodu ve srovnání s výrobci jiných, zřejmě také účinných léčiv.
Tomáš Julínek projevil nepochybnou odvahu, když údajný závazek svého předchůdce dodržel, věda, že se tím spolehlivě „dostane do řečí“. Do návrhu státního rozpočtu na rok 2007 totiž prosadil zvýšení částky na nákup očkovacích látek a antivirotik o více než tři sta milionů korun. Budou použity na další nákupy přípravku proti ptačí chřipce Tamiflu, jehož výrobcem je společnost Roche. Tomáš Cikrt ovšem soudí, že jde o věci, které spolu nijak nesouvisejí. „Tamiflu bylo zařazeno do národního pandemického plánu a na doporučení Světové zdravotnické organizace ho nakoupily všechny evropské státy,“ zdůraznil.
