EUROGLOSA Soudržnost a solidarita patří k základům Evropské unie. Na nich a na snahách nastartovat rozvrácené ekonomiky a předejít děsům, jimiž Evropa prošla ve druhé světové válce, společenství vyrostlo. Pak se z nich stala i jakási zaklínadla. Politici se jimi zaštiťují, když nemají jiné argumenty, avšak musejí žehlit přehmaty a kontroverzní rozhodnutí. Třeba proč a jak by část zemí měla zachraňovat jiné, topící se v potížích, proč je kvůli tomu nutné tvrdě šetřit i přenášet na Brusel nové pravomoci.
Unie se od svého vzniku změnila. Proměnou tak prošlo i vnímání soudržnosti a solidarity. Obě jsou teď kvůli nekončící krizi vystaveny další těžké zkoušce a začínají na nich být patrné šrámy. Důvody jsou zřejmé – jsou přijímána rozhodnutí, jež by ještě před časem nebyla myslitelná.
Zatímco v zemích jako Rakousko a Německo se nezaměstnanost i během krize pohybuje kolem pěti procent, v Řecku či Španělsku je na 26 procentech. Rozhašené hospodářství a nejistota přiživují extremistické nálady. V souvislosti s pomocí Kypru se dokonce opět objevila nevybíravá slova přirovnávající Německo k nacistům. Jeho lídři, pravda, při hledání východisek z krize hrají díky velikosti a ekonomické síle své země klíčovou roli, až to někteří považují za diktát. Mají ale na výběr, když se z jiných stran ozývá volání po ještě větší angažovanosti Berlína v boji s problémy?
Nezbývá než věřit, že krize brzy začne odeznívat, solidarita a soudržnost Evropu neopustí a podaří se vyhnout tomu, aby se v ní probudili „spící démoni“. O nich před časem hovořil lucemburský premiér Jean-Claude Juncker, když připodobňoval dnešní situaci k předválečným tendencím. Tehdejší démoni ale podle něj z Evropy ani po válce nezmizeli, jen ulehli ke spánku. Takže pozor! l
O autorovi| Tomáš PIRKL, spolupracovník redakce, Brusel
