Grossova vláda by měla najít odvahu uskutečnit i myšlenky opozice
Při přípravě programového prohlášení vlády jednal prezident Svazu průmyslu a dopravy (SPD) Jaroslav Míl se Stanislavem Grossem o návrzích podnikatelů na zjednodušení prostředí pro podnikání a daňového systému. Nový premiér tehdy Mílovi slíbil, že se v programovém prohlášení tyto návrhy objeví. „Pokud se bavíme o tom, co vláda bude dávat, kde by se ráda prezentovala ve formě Ježíška, tam je prohlášení konkrétní. Absolutně nekonkrétní je však v tom, jak přijmout racionální kroky ke zjednodušení podnikatelského prostředí a daňového systému, k nastartování růstu ekonomiky, přijetí konkrétních opatření k propojení výzkumu a vývoje s průmyslem. Zcela zásadně v něm chybí například to, jak bude vláda řešit trvalý deficit rozpočtu,“ uvedl Míl v této souvislosti v rozhovoru s týdeníkem EURO.
EURO: Jak tedy hodnotíte z pohledu zástupce podnikatelské sféry nové programové prohlášení vlády? MÍL: Premiér řekl, že se bude snažit blíže naslouchat názorům zaměstnavatelů a podnikatelů, které nazval těmi, co hodnoty tvoří. Je pravdou, že vládní prohlášení v průběhu přípravy doznalo zásadních změn. Od prvního návrhu, který byl snůškou naprosto neprovázaných představ jednotlivých resortů, se časem změnilo na dokument, který už se dal číst. Jsem názoru, že v závěru jeho vzniku se projevila větší účast vicepremiéra Jahna. Pokud to řeknu kulantně, tak po zrušení různých adjektiv programové prohlášení nepřekročilo stín prohlášení vlády premiéra Špidly. Je jen lépe formulováno a marketingově zabaleno. Svaz průmyslu a dopravy očekával, že programové prohlášení bude zaměřené na to, co se dá udělat letos a do první poloviny příštího roku, a to s uvedenými konkrétními výsledky, kterých se má dosáhnout. EURO: Domníváte se, že Grossova sociálnědemokratická vláda může vůbec něco v relativně krátkém čase, který je jí vyměřen, změnit? MÍL: Nezáleží podle mě na tom, zda je vláda socialistická, nebo liberální. Úspěch Clintonovy vlády a zpočátku i kabinetu Tonyho Blaira byl dán tím, že vykradli program druhé straně a uskutečnily ho. Kdyby Grossova vláda našla odvahu během krátkého období uskutečnit řadu myšlenek, které zaznívají od opozice, byla před dalšími volbami úspěšná. Nemá však komfortní většinu, a proto se do ničeho důležitého nepustí.
EURO: Pohled na programové prohlášení začněme liberalizací trhu práce. Soudíte, že existuje nějaký vzor, na jehož základě by mohlo Česko postupovat? MÍL: Určitě. Jedním z příkladů je například Španělsko, ve kterém se po liberalizaci trhu práce snížila nezaměstnanost. Problémem České republiky je ovšem už samotná příprava zákonů. Zákoník práce měl být projednáván a novelizován zároveň s občanským zákoníkem. Od toho ale vláda ustoupila. Ministr spravedlností byl zásadně proti postupu, který byl nakonec přijat, tedy přípravy zákoníku práce rovnou v paragrafovaném znění s tím, že jednotlivé paragrafy zpracovávají například odbory. Tedy ani státní správa, která je za to od daňových poplatníků placena. Mluvíme sice o liberalizaci zákoníku práce, ale existuje písemné zadání od ministra práce Škromacha jeho vlastním úředníkům, že v žádném případě nebudou dotčeny žádné výhody ze současného zákoníku práce vyplývající pro zaměstnance. Potom se nelze bavit o liberalizaci. Jestliže chci například přispět k rychlejšímu zaměstnávání třeba hendikepovaných lidí, musím pro to vytvořit podmínky. Dnes se ale zaměstnavatelé bojí najmout hendikepované, protože když se firmě nedaří, je z hlediska zákoníku práce propuštění tohoto zaměstnance nesmírně komplikované. Nejsem asociální člověk a neznám zaměstnavatele, který by chtěl propouštět. Jde o to, aby zaměstnavatel mohl lidi snadněji nabírat, když je potřebuje, a rovněž racionalizovat pracovní sílu, když se mu nedaří. Jen tak zabezpečí práci i pro ty, kteří zůstali. V žádném případě nechci, aby například náš svaz převálcoval odboráře a prosadil zákoník práce, který bude asociální. Ten by stejně dlouhodobě nefungoval.
EURO: Zjednodušení administrativy pro podnikatele je v programovém prohlášení popsáno poměrně vágně… MÍL: Přesně tak. Mělo by závazně stanovovat, že do určitého data bude ukončena prověrka s cílem vybudovat jednotné místo na úřadu státní správy, že dojde ke zjednodušení všech vyhlášek o určitý počet procent. Že seznam předpisů, které ovlivňují podnikání, bude snížen a bude zpracován do například čtyř měsíců.
EURO: Stát chce do roku 2010 zvýšit podporu vědy na jedno procento HDP. V porovnání s vyspělými státy se to zdá dost málo. Nebo to bude stačit? MÍL: Mně vadí spíše jiná věc. Vláda uvažuje o větším propojení akademie věd a vysokých škol. To my ale nepotřebujeme. To, co pomůže vybudovat znalostní společnost, je propojení výzkumu a vývoje s průmyslem. O tom není v programovém prohlášení ani slovo. Chápu, že se vláda bojí střetu s akademiky, ale chce-li rozvíjet lidské zdroje, je to jedna z cest. V letech 2000 až 2002 dal stát na podporu výzkumu a vývoje více než 30 miliard. Výsledkem bylo 115 tisíc odborných článků, jen 353 patentů a 773 technologických řešení. To je za takové peníze skutečně málo. Kdybychom se ještě ptali, co bylo následně použito při výrobě, dostaneme se k jednotkám, jestli vůbec. Základem by mělo být povinné propojení aplikovaného výzkumu a vývoje s průmyslem, a to přes peníze. Na žádný projekt v oblasti aplikovaného výzkumu by se neměly dávat peníze, pokud se k němu nepřidá byť jen jedním procentem průmyslový podnik na území České republiky. A nejde o to, kdo jej vlastní. Toto je jedna z cest, která okamžitě zvedne zájem o technické vysoké školy a střední odborné školství jako základnu, protože bude potřeba více lidí. Možná se ukáže, že řada průmyslových podniků na to nemá, ale pořád je to lepší než zachovat současný stav. Nalejeme-li do nefungujícího systému více o pět či deset miliard, to je úplně jedno.
EURO: Jak reagoval premiér na tyto vaše názory? MÍL: Reakce byla veskrze pozitivní, na druhou stranu vliv akademické sféry je veliký. Pokud jste politik a nic neuděláte, tak vás nikdo v tisku nenapadne. Pokud ale něco uděláte, tak máte proti sobě akademii věd a problémy. Devadesát procent obyvatel této země tato problematika netrápí, takže jde jen o ztrátu mediálních bodů. Vláda, která najde odvahu věc řešit, zažije sice šest měsíců křiku, ale získá ohromnou podporu od průmyslových podniků a přispěje k růstu vzdělanosti.
EURO: Co říkáte na Národní alokační plán v programovém prohlášení? MÍL: První věcí ke zvážení je, zda se Rusko přidá ke Kjótskému protokolu. Pokud tak neučiní, bude muset v Evropské unii dojít k přehodnocení. Očekával bych, že Česko počká, jak to dopadne. Národní alokační plán nemůže podvazovat rozvoj průmyslu. Původní návrh ministerstva životního prostředí, který byl pod 90 milionů tun emisí, dával signál, že nevěří v růst hospodářství. To mi přijde absurdní. Druhým krokem byl velice nevhodně zvolený výpočtový rok, kdy v Česku byly nejnižší emise. Sami si podřezáváme větev a znehodnocujeme naši pozici a investice do životního prostředí, které jsme na rozdíl od jiných zemí udělali. Přijmutím tohoto opatření můžeme zdražit výrobu a zvýšit náklady pro české hospodářství v řádu desítek miliard korun v následujících pěti letech.
EURO: Myslíte, že je to politické zadání? MÍL: Nepředpokládám ani, že je to politické zadání pana ministra, spíše mi to přijde jako iniciativa úředníků, kteří si mohou dělat, co chtějí. Životní prostředí je třeba chránit, ale ve chvíli, kdy se postavíme do čela pelotonu, tak jsme papežštější než papež. Není špatné, aby každý stát sám sebe tlačil do co nejmenšího znečišťování. Ale ať zbytek světa donutí Spojené státy se k tomu přidat.
EURO: V čele svazu jste zatím čtyři měsíce. Často hovoříte o tom, že změníte jeho tvář. Jak? MÍL: Faktem je, že svaz se aktivně snaží věci ovlivňovat ať již v Česku, nebo na evropské úrovni. Snaží se přicházet s návrhy ve chvíli, kdy se připravují, ne až jsou hotovy. Do svazu také vstoupily renomované firmy, například Microsoft, KPMG, Vítkovice a další.
EURO: Nastala nějaká změna i ve vztahu k vládě? MÍL: Odmítám nápady, aby svaz šel vládě po krku nebo byl kritický za každou cenu. Chceme hájit zájmy podnikatelů důsledně, nicméně ne iracionálně.
EURO: Čím chcete své požadavky prosazovat? MÍL: Buď na jednání s ministrem či náměstky, což probíhá celkem pravidelně, nebo zpracováváním vlastních návrhů, jak by ty věci měly vypadat. Pochopitelně i lepší spoluprací s médii.
EURO: Co říkáte návrhu policejního vyšetřovatele, abyste stanul před soudem za to, že jste údajně jako bývalý šéf ČEZ porušil pravidla hospodářské soutěže? MÍL: Tato kauza je zinscenovaná celá se vším všudy, ale co s tím mám dělat? O vyšetřování se dozvídám vždy nejdříve z médií. Charakteristické je, že jsem se o přípravě kauzy dozvěděl - a mám to písemně zdokumentované - několik měsíců předem od jednoho novináře. V roce 2000 schválilo představenstvo ČEZ návrh odborných útvarů na výstavbu nové centrály společnosti. Dodatečně byl postup na základě udání prověřován antimonopolním úřadem v Brně a ten došel k závěru, že postup byl zákonný. Usoudil, že jsme žádné výběrové řízení dělat neměli. Pak se objevil nějaký pan Zdirad Svoboda, který zaslal policii trestní oznámení. Mám informace, že ta je chtěla odložit, ale případ byl předán jinému vyšetřovateli, který si vyžádal znova stanovisko antimonopolního úřadu. Ten zopakoval své rozhodnutí. Obdobný posudek vypracoval Ústav státu a práva AV, právnická fakulta v Plzni i experti vyžádaní policií. Co představenstvo ČEZ tedy udělalo špatně, nikdo neví. Názor Ústavního soudu je takový, že ani on neví, co vlastně představenstvo provedlo, ale že se na to může přijít.
