Dnešní ocenění firmy i po odečtení vysokého zadlužení výrazně přesahuje sto miliard korun
Jízda, kterou sedmým rokem jede s Energetickým a průmyslovým holdingem (EPH) Daniel Křetínský, je fascinující.
Kdyby mu takto šlapala Sparta, tak dnes pravidelně poráží Barcelonu na Nou Campu. Malá energetická firma, kterou poskládal s Petrem Kellnerem a kolegy z J&T v roce 2009, měla pár tepláren a elektrárnu Opatovice. Křetínský v ní měl podíl osmnáct procent. Dnes jde o energetický kolos vlastnící firmy přepravující ruský plyn do Evropy, těžící hnědé uhlí v Německu a k tomu elektrárny po Evropě a lukrativní distribuční společnosti. Z kontraktu s firmou Macquarie vstupující do infrastrukturní části firmy třicetiprocentním podílem a z ocenění podílu odcházejícího Patrika Tkáče, tak jak je oznámilo EPH, je zřejmé, že dnešní ocenění firmy i po odečtení vysokého zadlužení výrazně přesahuje sto miliard korun. A Daniel Křetínský se má stát 94procentním vlastníkem.
Krátká historie EPH je přehlídkou agresivní akviziční politiky. Křetínský nakupoval, co se dalo. A dalo se toho hodně.
Destruktivní evropskou energetickou politikou deptané velké energetické koncerny prodávaly a stále prodávají, co se dá, a o cenu se až tak moc nehrdlí, protože kupců po trhu běhá docela málo. Nákupy dolů a uhelných elektráren jsou v dnešní době extrémně nízkých cen a panické klimatické politiky řady evropských vlád bezpochyby riskantní investicí, nicméně mají své racionální jádro. Ani energetika založená na opravdu masovém využití obnovitelných zdrojů se bez klasických elektráren neobejde a dříve nebo později bude jejich produkce vyvažována zlatem. Jenže do té doby je třeba se udržet na nohou.
Prudká expanze financovaná dluhem byla dlouho udržována v bezpečném koridoru tím, že si vlastníci nevybírali zisky.
Až před dvěma lety přišel Petr Kellner a odnesl si nějakých pětadvacet miliard. Když si vezmeme, že na začátku do EPH investoval miliard pět, tak dosáhl za pět let krásného pětinásobku a jistě energetiku řadí ke svým nejlepším byznysům.
Nyní se ale Křetínský rozvádí s celou partou z J&T a to bude mnohem dražší.
Dá se dopočítat, že bude muset vyždímat z firmy dohromady kolem sta miliard korun.
Čtyřicet dostane nyní od Australanů, ale i ten zbytek je pořádná rána.
J&T tahle dávka hotovosti nepochybně významně pomůže.
Slibované zaplavení česko-slovenské skupiny čínskými penězi se tak nějak pořád nekoná. CEFC stále nemá svolení českých a evropských regulátorů k překročení desetiprocentního akciového podílu a nezdá se, že by se věci hýbaly nějakým závratným tempem vpřed. Skupina přitom permanentně rozjíždí další projekty, které počítají s dodatečným kapitálem.
Pro EPH to však bude mimořádná zátěž.
Navíc totiž bude muset zaplatit dvacet miliard za Slovenské elektrárny, usiluje o elektrárny v Polsku a rozjety jsou další akvizice v miliardových hodnotách. Nemluvě o projektu plynovodu Eastring, který by měl spojit slovenský tranzitní plynovod s Tureckem.
Reputace Macquarie Křetínskému jistě pomůže při shánění dalšího financování, nicméně se zdá dost pravděpodobné, že pokud má být vyplacena parta z J&T a pokračovat expanze, byť se skromnějšími ambicemi, bude třeba odněkud dočerpat kapitál. EPH tak může začít shánět partnera i pro svou elektrárenskou část nebo se pokusí sehnat peníze na burze. Unikátní situace, kdy velkého evropského energetického hráče fakticky ovládá jeden člověk, tak nemusí mít dlouhé trvání.
O autorovi| paralp@mf.cz ; Pavel Páral, paralp@mf.cz
