Ač my v Česku to zatím až tak silně nevnímáme, finační krize, která vypukla v červenci 1997 v Thajsku a poté se rozlila dál, mění závažným způsobem chápaní světa. Krize přeskočila z Thajska do dalších asijských zemí, loni v létě do Ruska a teď vystrkuje růžky v Brazílii s možnými závažnými dopady na Spojené státy a následně i na Evropu. Čelit těmto nebezpečím starými prostředky zřejmě nelze.
Uakazuje se, že finanční kapitál je v mezinárodním měřítku tak hbitý, důležitý a zároveň ohrožovaný, že on sám se nyní musí dožadovat přísnějšího uspořádání světové ekonomiky, alespoň tak to vyplývá z poslední knihy špičkového světového finančníka George Sorose. Kniha je nazvaná Krize globálního kapitalismu a opatřená podtitulem Otevřená společnost v ohrožení.*). Podle George Sorose, který je jednou z nejvýznamnějších postav soudobých finančních trhů, praská současný globální kapitalismus ve švech. „Žijeme v globální ekonomice, ale politická organizace naší globální společnosti tomu bohužel uboze neodpovídá. Jsme zbaveni schopnosti chránit mír a působit proti výstřelkům trhů. Bez tohoto řízení se může globální ekonomika rozpadnout, píše v knize George Soros.
Zastaralé hranice
Světový finančník ve své knize uvádí, že některé jihoasijské akciové trhy utrpěly v poslední době horší ztráty, než jaké se odehrály při krachu na americké burze v roce 1929. Jejich měny navíc klesly na zlomky hodnot oproti době, kdy byly spojeny s dolarem. Po finančním kolapsu následovalo v jihovýchodní Asii i hospodářské zhroucení. Kupříkladu v Indonésii tak byl během chvilky téměř vymazán veškerý vzestup v životní úrovni za třicet uplynulých let. Moderní budovy, továrny a infrastruktura samozřejmě zůstaly, v nich nebo kolem nich však také lidé původně z venkova, kteří se už ale nemají kam vrátit. Následně se totálně finančně zhroutilo Rusko a nákaza se přenesla do Latinské Ameriky.
Velkou výzvou podle George Sorose je, že nejde pouze o problémy na těch či oněch národních hranicích. „My všichni jsme součástí globálního kapitalistického systému, který není charakterizován pouze volným obchodem, ale mnohem příznačněji volným pohybem kapitálu, píše autor. „Náš systém je velmi výhodný pro finanční kapitál, který si může volně vybrat, kam půjde, což vedlo k rychlému růstu globálních finančních trhů. Můžeme to chápat jako gigantický cirkulační systém, který nasává peníze do finančních trhů a institucí v centru dění a potom je pumpuje na okrajové zóny buď přímo ve formě úvěrů a portfoliových investic, nebo nepřímo prostřednictvím nadnárodních společností.
Asijská krize ale podle Sorose svět i jeho finanční systém změnila. Kapitál začal odcházet z okrajových zón do centra, to jest hlavně do Spojených států, které byly v té době na hraně ekonomického přehřátí. Optimismus v centru pak zase vyvolal naději, že okrajové oblasti se mohou brzo vzchopit, což se loni na jaře tak trochu dělo. Pak přišel okamžik, kdy se jasně ukázalo, že problémy na okraji nemohou být dobré pro centrum. Podle Sorose tento zlomový okamžik nastal loni v létě, kdy se finančně zhroutilo Rusko. Dodejme, že právě tehdy utrpěly Sorosovy investiční fondy na tamním trhu obrovské ztráty v řádu miliard dolarů, celkově však zůstaly ziskové. Jelikož mezinárodní instituce ani nejvyspělejší země sdružené ve skupině G7 si podle Sorose nevěděly s ruskou krizí rady, je třeba se zamyslet a globální kapitalistický systémem reformovat.
Nestabilita jako princip
Soros píše, že nový přístup musí začít uznáním skutečnosti, že finanční trhy jsou ze své podstaty nestabilní. Nynější globální kapitalistický systém ale vychází z víry, že finanční trhy ponechány samy sobě inklinují k rovnováze. „Tato víra je falešná, říká Soros. „Finační trhy jsou vystaveny excesům, a jestliže následnost vzestupů a pádů překročí určitý bod, trhy se nikdy nevrátí do výchozího stavu. Místo aby fungovaly jako kyvadlo, v poslední době se ukázaly být spíše bucharovou koulí srážející jednu národní ekonomiku za druhou. Odtud je už jenom kousek k Sorosovu novému krédu: na mezinárodním finančním trhu je třeba prosadit disciplínu, ale to nejde jinak, než že se tento úkol stane politickým cílem.
Inspirující zpracování
U poslední Sorosovy knihy asi nezaujme čtenáře pouze obsah, ale mimo jiné i knižní zpracování a její struktura. Stránky jsou oříznuté pouze dole a nahoře, bok navozuje dojem ruční práce, jak je tomu ve světě velkých finančníků, kteří píší svoje dopisy na ručně zpracovaný papír, zvykem. Za přečtení stojí i na Západě obvyklé poděkování na začátku díla, kde Soros vlastně přiznává, že na jeho knížce o asi 250 stránkách obvyklého formátu se vlastně podílelo významným způsobem několik editorů a dalších spolupracovníků. To v našich podmínkách, kdy vydavatel má sotva na symbolický honorář pro autora, prostě není možné.
Po poděkování následuje hutná předmluva a pak hutný úvod, téměř ve stylu tiskových agentur, které rozvíjejí hlavní fakta či myšlenky v textové pyramidě od špičky dolů. Kdo nemá čas, může si přečíst jenom předmluvu, případně úvod, a dostane vše v kostce do hlavy. Ocenit je třeba i perfektní a srozumitelný jazyk, alespoň jak jsme to byli schopni v redakci posoudit.
Sorosova kniha má dvě základní části. První obsahuje výklad autorova konceptu. Sám Soros ho v předmluvě charakterizuje třemi slovy: omylnost, reflexivita a otevřená společnost. V zásadě je to kritika dnešních poznatků a metodologie sociálních věd, zejména pak ekonomie. Ve druhé části se Soros pokouší aplikovat svůj koncept na současnost. Autor se tu zabývá hlavně dramatickým nesouladem mezi globální ekonomikou a politickými a společenskými organizacemi, které jsou zatím budovány převážně v národních měřítcích.
Soros nejen kritizuje a popisuje, ale nabízí i východisko. „Kalamitě můžeme zabránit, tvrdí, „když uznáme nedostatky stávajícího systému a napravíme je. Jak? Klíčem je právě reflexivita, lepší poznání principů fungování otevřené společnosti a jejich podpora.
Tržní fundamentalismus
Kniha o volném trhu říká, že tržní fundamentalismus je pro otevřenou společnost větší hrozbou než jakákoli totalitní ideologie. Soros hned přiznává, že tato slova asi budou šokovat. Vždyť nevázaná volná hra trhu je chápána jako součást otevřené společnosti. Je to ale tak, tržní fundamentalismus otevřenou společnost ohrožuje, dodává Soros.
Klíčem k pochopení této úvahy mohou být Sorosova slova: „Jsou věci, o nichž můžeme rozhodovat individuálně, jsou ale také věci, jež lze řešit pouze kolektivně. Jako účastník trhu se snažím maximalizovat svůj zisk. Jako občan se ale zajímám o sociální hodnoty. Tyto hodnoty nemohu vyjádřit jako účastník trhu. Předpokládejme, že pravidla finančního trhu by se měla změnit. Nemohu je změnit jednostranně. Jestliže uplatním změnu pro sebe, ale ne pro další účastníky, ovlivní to mou vlastní činnost na trhu, ale nebude to mít vliv na to, co se na trzích stane, protože od žádného jednotlivce se neočekává, že by byl schopen ovlivnit celkový výsledek.
George Soros má jasno: „Tvrdím, že nynější stav je chybný a neudržitelný. „Finanční trhy jsou ze své podstaty nestabilní a existují společenské potřeby, jež nelze uspokojit povolením uzdy tržním silám, píše. Jak dále uvádí, myšlenku volné tržní soutěže nazvali Francouzi v 19. století laissez-faire. Soros ale považuje tuto myšlenku a její francouzský název pro dnešní dobu za nevyhovující a navrhuje nový název - tržní fundamentalismus. Ten podle jeho názoru nemůže být součástí otevřené společnosti a globálního kapitalismu, protože je oslabuje a ohrožuje. Je to provokativní, zajímavá a podnětná kniha. Snad ji brzo někdo vydá v pečlivém překladu i úpravě.
