Komunikace České národní banky je v poslední době nějaká zakletá. Nejprve bankovní rada potvrdí, že současný intervenční kurzový režim opustí příští rok kolem pololetí, což říká už zhruba půl roku. Tato skutečnost je bryskně některými médii interpretována jako prodloužení závazku držet euro nad 27 korunami. Načež se po pár dnech začne šířit trhem spekulace, že centrální banka ukončí intervence hned po Novém roce a překvapí finanční trhy prudce posilující českou měnou.
Připomíná to rok 2013, kdy od jara bylo v každém zápise z jednání bankovní rady uvedeno, že ČNB chystá zavedení devizových intervencí a významná část členů rady je podporuje. V říjnu tam bylo zapsáno, že už je na ně skoro čas, a v listopadu byli naši slavní bankovní analytici šokováni, že intervence začaly. Nyní budou zřejmě každou bankovní radu překvapeni z toho, že ještě nekončí, a v červnu se budou divit, že skončily.
Na extrémně uvolněnou měnovou politiku je jistě možné mít kritický názor, jako ho má autor tohoto sloupku.
Že se ale ČNB snaží být předvídatelnou institucí od svého vzniku, není věcí názoru, ale zkušenosti. Ono když platí, co ten guvernér řekne, tak se ta měnová politika dělá jaksi snadněji a levněji. Šokovat trhy, rozkolísat kurz a podtrhnout židličku exportu v situaci, kdy naši rozhodující obchodní partneři zpomalují, je něco, co lze těžko udělat za střízliva. Je sice pravda, že prezident Zeman radu již významně obměnil a guvernér je na Hradě častým hostem, ale nepředpokládáme, že by nominanty do ČNB vybíral podle toho, aby měli blízko k jeho životnímu stylu.
A tak můžeme konstatovat, že doba pro bankéře je sice zlá a nějaká koruna ze zajišťovacích operací by se určitě hodila, ale měli by svým analytikům vysvětlit, že následné omlouvání „sorry, my nemůžeme za to, že ČNB dělá to, co říká“, za ty prachy zase nestojí. *
O autorovi| Pavel Páral, paralp@mf.cz
