Sorry, error

Drahý projekt nemá dosud smysluplné využití

Jistě si lze pořídit mercedes a vozit v něm kozu domácí na pastvu. Pokud to činí Hrabalův kerský excentrik ve Slavnostech sněženek, je to dokonce zábavné. Pokud to činí ministerstvo školství za peníze daňových poplatníků, moc k smíchu to není.
Akce Internet do škol je dnes plná vášní, obviňování, vyšetřování, a tak uniká podstata problému. Před více než rokem vyhlásilo minulé vedení ministerstva školství tendr na realizaci projektu komunikační struktury pro školy. Přesně stanovilo podmínky a požadavky. Tendr vyhrálo sdružení Autocont a Český Telecom. Minulý týden tyto firmy pořádaly oslavu v jihomoravské Lednici. Kontrakt byl ze strany dodavatele splněn s šestiměsíčním předstihem, a tak se otvíralo šampaňské.
Novému vedení ministerstva se však naopak otevírá kudla v kapse. Kontrakt byl prý nepřiměřeně drahý a účelu by bylo možné dosáhnout mnohem levněji. Každý má bezpochyby právo na názor. Otázkou však je, co bylo skutečně účelem. Dokument I. etapa Realizace státní informační politiky ve vzdělávání přesně formuluje, co se očekává od informační komunikační infrastruktury. Rozhodně to není jen dodání počítače do školy a prosté připojení k internetu. Požadavky jsou mnohem vyšší, protože ministerstvo chtělo, aby se školský internet stal účinným nástrojem pro vzdělávání nejen žáků, ale i učitelů, pro šíření výukových programů, zkrátka aby celý vzdělávací systém zasáhla informatika jako nástroj poznávání a vzdělávání.
Jenže zatímco dodavatelé se činili, ministerstvo spalo. Chybějí dostatečně proškolení učitelé, programy pro distribuci do škol, a dokonce i portál, který by zajišťoval vstup do školského systému. Dodávka a instalace techniky byla totiž až tím posledním ze série tří projektů, které jsou základem státní informační politiky ve vzdělávání. Žel jen jediným skutečně realizovaným.
Na to, k čemu dnes Internet do škol skutečně slouží, je to opravdu drahá hračka. Na to, zda je drahý i vzhledem k zadání, může být jistě více pohledů. Zvláště když z tendru na uskutečnění projektu nakonec vypadli pro formální nedostatky všichni kromě vítěze. Na druhou stranu nikdo z vyřazených se neozval a nezveřejnil svou cenovou nabídku, která by dokládala, že šlo rozhodnout lépe. Informovaní lidé tvrdí, že konkurence by sotva byla zřetelně levnější.
Jenže dnes Nejvyšší kontrolní úřad vyšetřuje tendr místo toho, aby se zabýval odpovědností lidí z ministerstva, kteří nesplnili to, co jim bylo uloženo a co dělalo z internetu do škol Internet do škol. Tím, co neudělali, skutečně skandálním způsobem promrhali peníze daňových poplatníků. Co naplat, že dnes po nástupu nové ministryně nejsou ve svých funkcích. Každopádně vyjasnění odpovědnosti by hodně pomohlo, aby lidé, kteří na jejich místa v těchto dnech přicházejí, lépe chápali, co je jejich povinností, a opravdu neusínali. Kromě toho velká část odpovědnosti nyní přejde na krajské úřady, a ty by se měly poučit z ministerských chyb.
Pohnout sebou musí i učitelé. Ministerští úředníci chápavě pokyvují hlavami, že zejména starší pedagogové mají potíže se svým vztahem k informačním technologiím. Pochopení pro tyto lidi je jistě na místě. Otázkou je, jak dlouho s ním lze vystačit. V soukromém sektoru na nic takového nebyl čas. Kdo nezvládl počítač a pracoval na pozici, kde byla tato schopnost nezbytná, šel z firmy. Pro velmi podstatnou část populace je dnes ovládání počítače zcela přirozenou součástí gramotnosti a není důvod, proč by učitelé do této skupiny neměli patřit. A každý jistě chápe, že negramotný učitel do školy nepatří. Mimochodem i ministryně Buzková říká, že učitelů je moc, a tak se nabízí jeden z nejobjektivnějších způsobů výběru těch, kteří mohou školy opustit.
Určitě by bylo dobré, kdyby dodavatelé znovu nalezli společnou řeč se svým státním zákazníkem. Antipatie musí stranou. Jde o hodně peněz a ještě více se jich teprve bude rozdělovat. Stát zůstane bezpochyby největším klientem firem podnikajících v technologiích a v telekomunikacích ještě nějaký čas. Řada přijde na zbývajících dva tisíce škol, ale stále čeká nedodělaná státní správa, veřejné knihovny a tak dále. Rozhodování se bude decentralizovat, a tím se podezření z různých manipulací může ještě zvýšit.
Z kauzy Internet do škol vyplývá, že nejde vždy jen o tendry a pikle soukromých firem při státních zakázkách. To dosud nikdo z kritiků neprokázal. Stejně důležité je, zda státní úředníci skutečně nekupují mercedes na vození kozy na pastvu.