Přiznání „na Babiše" Netrvalo dlouho a vykrucování ministra financí Andreje Babiše nad vlastními příjmy inspirovalo i podnikatele, kteří právě teď podávají daňové přiznání. Je to logické. Když jim, plátcům daní, odmítá ministr financí říct, kde vzal peníze na dluhopisy Agrofertu, oni budou hrát stejnou hru na schovávanou a také nic neřeknou. Zákony by měly platit pro všechny stejně, ne? A tak se na sociálních sítích začaly objevovat první fotky růžových daňových formulářů, kde v příslušných kolonkách místo cifer přiznaných správci daně dlí Babišova vlastní slova jako odpovědi. Odposlech měl šanci jedno takové vidět. V chlívku s názvem „úhrn příjmů od všech zaměstnavatelů" jedna ze statečných podnikatelek říká finančnímu úřadu „a proč bych vám já měla sdělovat všechny moje příjmy". V kolonce „úhrn příjmů plynoucích ze zahraničí" pokračuje pak dotyčná populární Babišovou hláškou „sorry jako". Správci daně to teď nebudou mít jednoduché. Protože pokud budou chtít po podnikatelích odpovědi, měli by se stejně ptát i svého nadřízeného. A ti, kteří podávají přiznání „na Babiše", by rovněž měli být bdělí. Jak známo, Andrej se nebojí poslat kamkoli náhodnou kontrolu.
Netlačte na ty chudáky
Firmy se zlobí, že odvolání k antimonopolnímu úřadu leckdy slouží jako prostředek k vydírání. Buď dáte subdodávku, nebo vám do toho hodíme vidle v Brně, slýchávají. Napadením zakázky s odvoláním ke druhé instanci ji lze podle posledních čísel zdržet v průměru o 329 dnů, dozvídáme se od expertů z Karlovy univerzity v tomto vydání. Úředníci jsou tam prostě leckdy s dodržováním lhůt tak trochu na štíru. Obvyklým koloritem je ovšem nedodržování správních lhůt pro pražské developery. Stavební úřady jsou tím vyhlášené a nikdo se nad tím už příliš nepozastavuje. Jeden zoufalý šťoural se ale přece jen našel, a jal se dokonce stěžovat si nadřízenému orgánu - ministerstvu pro místní rozvoj. I otrlého harcovníka světem razítek ovšem překvapilo, když se dozvěděl, že vynucování si závazných lhůt je nepřípustným nátlakem na úředníky. Pokud úředník říká, že to nestihl, tak to prostě nestihl a vy zaprodanci z komerční sféry na něj nevytvářejte tlaky - ještě by z toho chudák měl stres. Pokud byste se ovšem chtěli inspirovat, pak jen ve státním. U soukromníka je dost pravděpodobné, že odpovědí šéfa na argument o nátlaku, když nestíháte, bude pro vás pohled z venkovní strany dveří vaší firmy. Navždy.
Bonus nebude
Státu chybějí stovky úředníků, a přestože si dnes už mohou vysloužit definitivu či pěkný titul státní rada, výběrová řízení zejí prázdnotou, případně uchazeč nesplňuje ani minimální požadavky na gramotnost. Státní tajemník se proto pokusil prořídlým ministerstvům pomoci a navrhl vládě, že by bylo možné na pozici, kterou se nepodaří obsadit ani po třetím konkurzu, lákat stotisícovým nástupním bonusem. Motivační prvek by skutečně mohl zabrat. Řadu uchazečů o post ve státní správě pravděpodobně odradí vidina přežívání do doby, než složí státní zkoušku a plat mu může být zvýšen. Jenomže to bychom nemohli být v Česku. Jeden z ministrů se ohradil, že pak už se nepodaří ve třech kolech vybrat vůbec nikoho a jako zázrakem napočtvrté se ten správný kandidát vždycky objeví. A nápad spadl pod stůl. Všichni totiž tak nějak vědí, že měl pravdu…
ČLÁNKY DO MAILU