K příležitosti dvaceti let působení UNYP na vzdělávacím trhu komentuje Sotiris Foutsis největší výzvy pro soukromé univerzity v České republice.
Sotiris Foutsis má přes dvacet let zkušeností práce ve vzdělávacích institucích a na univerzitách. Během své kariéry působil v mnoha odděleních od projektového řízení, prodeje, přes marketing a finance až po řízení provozu, zejména v rodném Řecku. Po krátkých přestávkách ve farmaceutickém průmyslu a povinné vojenské službě se v roce 2007 vrátil ke vzdělávání, tentokrát už v roli generálního ředitele pražské University of New York in Prague.
Tuto pozici zastává dodnes a vede školu s padesáti zaměstnanci, sto dvaceti pěti lektory a vice než osmi sty studenty.
Jaký je pohled UNYP na vývoj kvality soukromých vysokých škol na českém trhu za posledních 10 let? Co konkrétně považujete za klíčové pro celý trh s vysokoškolským vzděláním v současné době?
Na českém trhu je řada dobrých soukromých univerzit, jsou akreditovány, netýkal se jich žádný skandál a poskytují kvalitní vzdělání. Bohužel zde existují další, které nadále na trhu fungují a které nemají stejně vysokou úroveň. Ministerstvo tvrdě pracuje na nápravě situace, ale myslím, že je možné udělat více. Souhlasím, aby se na soukromé i veřejné univerzity aplikovala stejná kritéria, týkající se výuky. Naopak odlišné hodnocení by mělo platit u požadavků na výzkum, protože veřejné univerzity, na rozdíl od těch soukromých, dostávají na výzkum finanční prostředky od státu.
Co je pro UNYP jako soukromou univerzitu v současnosti největší výzvou?
Stojíme před stejnými výzvami, kterým musí čelit všechny univerzity, například být o krok napřed před trendy a technologiemi ve vzdělávání, neustálými změnami v legislativě a také současným vnímáním na českém trhu, kde je zažité, že soukromé školy nejsou v některých ohledech tak dobré jako ty veřejné. Na UNYP jsme hrdí na to, že na českém trhu působíme již více než 20 let. Nabízíme vysoce kvalitní vysokoškolské vzdělání a za naše působení ve vzdělávání jsme v České republice získali různá ocenění. Nejvíce nás těší, že naši absolventi uplatňují získané znalosti a dosahují úspěchů ve svých zaměstnáních. To dokazuje, že soukromé vzdělání je stejně kvalitní a v určitých oblastech dokonce kvalitnější než to veřejné.
Jak se díváte na současnou situaci, ve které se MŠMT potýká se soukromými vysokými školami, které měly závažné problémy při plnění požadavků ministerstva?
Ceníme si dobré práce, kterou MŠMT dělá při zvyšování standardů v českém vysokém školství, a vítáme tyto proaktivní akce. Jen bych připomněl, že kritéria pro akreditaci státních a soukromých škol by měla být přehodnocena; stejná vysoká úroveň vzdělávání by měla být vyžadována od obou, ale požadavky na výdaje na veřejný výzkum by neměly být stejné. Na UNYP jsme byli na tuto změnu v zákoně připraveni a pět let jsme se těmto zásadním změnám věnovali. Nyní jsme získali akreditaci pro všechny naše české programy, ale stejné požadavky na veřejný výzkum bez financování z veřejných zdrojů poskytuje státním školám nefér výhodu u akreditačního úřadu.
Jak vnímají Češi soukromé a veřejné vysoké školy
Školy s financováním z veřejných rozpočtů a s tisíci studenty mohou dosáhnout vyšší úrovně výstupů z výzkumu než menší instituce, jakou je například UNYP, která se zaměřuje na vzdělávání. To v žádném případě neovlivňuje kvalitu poskytovaného vzdělání nebo hodnotu titulu. Podle Českého statistického úřadu se absolventi UNYP těší jedné z nejnižších úrovní nezaměstnanosti a jsou zaměstnáni na vyšších pozicích v českých a mezinárodních společnostech, případně pokračují na prestižních univerzitách po celém světě, aby dokončili studium.
Jaké výhody a nevýhody vidíte jak v soukromém, tak ve veřejném vysokoškolském vzdělávání? Jaký máte názor na jejich koexistenci? Doplňují se navzájem, vylučují se nebo existuje nějaký model koexistence?
Soukromé univerzity mají menší velikost tříd, větší počet zahraničních studentů, mezinárodní fakulty, na kterých učí rodilí mluvčí v angličtině a větší orientaci výuky na studenty. Veřejné vysoké školy mají samozřejmě výhodu v nabídce vzdělání bez nutnosti platit školné díky státnímu financování. To jim přináší velké počty studentů, velké rozpočty na výzkum a možnost poskytovat rozmanitější studijní obory.
Na Českém trhu, podobně jako na americkém, spolu mohou veřejné i soukromé školy koexistovat. Oba sektory se sice překrývají, ale zároveň vytváří prostor pro jedinečnost a specializaci. Někteří studenti požadují osobnější přístup ke vzdělávání a studium v mezinárodní atmosféře, zatímco jiní studenti dávají přednost studiu bez školného a preferují anonymitu v českém prostředí. Ani jedna možnost není špatná; záleží pouze na tom, jaký styl každému studentovi vyhovuje.
Jak si stojí soukromé veřejné školství ve vztahu k měnícím se potřebám pracovního trhu a novým trendům, jako jsou např. automatizace, digitalizace, umělá inteligence a robotika?
Na UNYP vždy klademe důraz na zaměstnatelnost našich studentů. Univerzity, které se na toto kritérium nesoustředí, dělají chybu. Když se tedy podíváme na měnící se potřeby zaměstnavatelů, nejdůležitější bude adaptovat přípravu studentů na vstup na český a globální pracovní trh. Vysoké školy se budou vždy snažit o co nejlepší integraci nových technologií do výuky, ale budou též omezeny svým rozpočtem. Klíčovým faktorem, který při integraci těchto technologií, jako např. umělá inteligence, automatizace, digitalizace či robotika, budou vysoké školy muset zvážit, bude vytvoření takových vzdělávacích programů, ve kterých se studenti naučí, jak tyto technologie využít na svých budoucích pracovištích.
