SOUBOJ O BANKU ZAČÍNÁ

Č e s k á     s p o ř i t e l n a

Česká spořitelna je v průšvihu a potřebuje pořádnou státní berli za pár miliard. Tou nejlepší berlí by však bylo, kdyby stát dal od úspor statisíců domácností ruce pryč a banku privatizoval. Jak to vypadá, ještě předtím se však strhne v bance o politický vliv pěkná mela.

V České spořitelně (ČS) je opravdu co napravovat. Loňská více než desetimiliardová konsolidace stačila jen na loňské potíže. Letošní potřeby však vyčísleny dosud nebyly. V bankovních kruzích se hovoří o více než třiceti miliardách korun, které by měly ještě do spořitelny natéci, aby ji bylo možné považovat za ozdravenou banku připravenou k privatizaci. Vláda se však může rozhodnout privatizovat banku rychle a re-flektovat odpovídajícím způsobem sníženou cenu. Každopádně s výměnou vedení banky není třeba čekat. Je proto nepochopitelné, proč téměř tři měsíce Fond národního majetku (FNM) otálel s příslušnou žádostí o svolání mimořádné valné hromady.

Zdaleka nejde jen o prostý fakt, kdy jsou jak na běžícím pásu vyměňováni šéfové prosperujících společností a v případě spořitelny jaksi není vůle, ale především o to, že v období před privatizací může dobrý management hodně pomoci, zatímco ten, co si balí kufry, se bude starat spíše o sebe.

Pozorovatel bankovního trhu nad chováním spořitelny kroutí hlavou. Zatímco její konkurenti hledají všechny cesty pro získání vkladů od drobných střádalů, dokonce i Komerční banka podniká kroky, jak přilákat kdejakou babičku, tak Česká spořitelna zvyšuje poplatky na sporožiru, a vyhání tak z banky zdroj nejlevnějších a nejvýnosnějších peněz.

Podíl spořitelny na trhu depozit se přitom zhoršuje dlouhodobě. Zatímco ještě v roce 1995 činil její podíl na objemu vkladů v celém bankovním sektoru zhruba 35 procent, tak loni to byl už jen zhruba čtvrtinový podíl. Každý pokles přitom výrazně snižuje tržní hodnotu pětačtyřicetiprocentního státního podílu připravovaného k privatizaci. Právě podíl na trhu je pro zahraničního kupce tím nejzajímavějším.

Zdržení Fondu národního majetku

Mimořádná valná hromada banky se sejde pravděpodobně 10. března 1999, v každém případě ovšem do konce třetího březnového týdne. Zdržení ale nezpůsobila spořitelna, nýbrž Fond národního majetku jako největší akcionář. O tom, že on dá podnět ke svolání mimořádné hromady, rozhodl právě kabinet Miloše Zemana.

Pikantnost celé věci dodává informace, že řadu dnů nového roku převládal názor, že ke svolání mimořádné valné hromady vůbec nedojde a personální změny i potřebné navýšení základního kapitálu banky se odehraje až na řádné valné hromadě, tedy někdy v květnu či červnu.

Důvodem svolání mimořádné hromady je skutečně výměna dozorčí rady a představenstva. Navyšování kapitálu, které vláda na konci loňského roku zdůrazňovala, momentálně tolik nepálí. K tomu by stačilo svolení řádné valné hromady, neboť pro plnění ukazatelů předepsaných Českou národní bankou (udržení dostatečné síly kapitálu k objemu rizikově vážených aktiv) budou s ohledem na očekávané minimální letošní aktivity spořitelny rozhodující především celoroční čísla.

Důvodem otálení může být vynucené posílení kapitálu. Příprava navyšování základního jmění ovšem zabere hodně času, protože je technicky poměrně náročná. Velkou roli však sehrála patrně skutečnost, že politické skupiny usilující o personální ovládnutí spořitelny si připravovaly výchozí pozice pro urputnou válku.

Mluvčí banky Pavel Jiroušek potvrdil, že žádost o svolání mimořádné valné hromady obdržela Česká spořitelna 29. ledna. Od této doby do čtyřiceti dnů se musí konat, přičemž alespoň čtrnáct dní předem musí být v tisku její konání oznámeno.

Totálně, nebo jen z velké části

Podle předsedy výkonného výboru Fondu národního majetku Michala Hrubého na programu valné hromady, který předložil FNM a který neobsahuje konkrétní návrhy, budou změny v představenstvu i dozorčí radě, změny stanov a navýšení základního jmění. „K personálním změnám dojde, projednávali jsme je na prezidiu fondu, ovšem citovat nová jména by bylo předčasné, uvedl pro týdeník EURO Hrubý. Podle něho jsou změny projednávány i s druhým největším akcionářem banky, Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj (EBRD), která drží dvanáct procent akcií spořitelny. Podle Hrubého dosud existuje spektrum názorů na to, kdo by měl ze svého postu odejít a kdo by měl obsadit nová místa.

Zjevně tedy jiné „kandidáty prosazuje FNM a ministerstvo financí a jiné další vládní seskupení kolem premiéra Zemana. Nebylo by neobvyklé, kdyby i tentokrát nebyl jednotný ani sociálnědemokratický kabinet. Vzpomeňme si na mimořádné valné hromady společnosti ČEZ či Unipetrolu.

Hrubý nevyloučil, že konkrétní návrhy padnou až na valné hromadě. To by ostatně v dnešní hektické době nebylo ničím novým. Je tedy pravděpodobné, že tanec v politickém bahně kolem spořitelny teprve začal, bude poletovat řada různých jmen, ovšem konkrétní jména zveřejní FNM jako hlavní akcionář až na valné hromadě.

Mezi koly

Díky tomu, že jiný názor na výměnu managementu má mladší křídlo sociální demokracie a jiné premiér Zeman, se mezi dvěma mlýnskými koly zřejmě ocitl generální ředitel Jaroslav Klapal, který banku řídí od roku 1994. První, tvořené skupinou kolem FNM a ministerstva financí, podporované mladším křídlem sociální demokracie tvořeným především Petrou Buzkovou (manželkou člena představenstva ČS Josefa Kotrby) a Stanislavem Grossem, bude prosazovat, aby v představenstvu spořitelny zůstali „ti mladší . Tedy loni na podzim odvolaný náměstek a dosud člen představenstva šestatři-cetiletý Kamil Ziegler (ten je přijatelný i pro ODS), náměstek a člen představenstva Josef Kotrba (33) a další náměstek a člen představenstva Dušan Baran (33). Nově by měl přijít nynější šéf dealingu Roman Mentlík, který dříve pracoval v Komerční bance. Naopak starší křídlo ČSSD, především premiér Miloš Zeman, nebude chtít Kotrbu a spol. ve spořitelně vidět a bude asi spíš pro totální personální obměnu.

Antipatie mezi místopředsedkyní ČSSD Petrou Buzkovou a Milošem Zemanem se promítá i do osudu banky. Ostatně premiér již loni v prosinci jasně prohlásil, že před odvoláním nezachrání spořitelní šéfy ani manželství s místopředsedkyní ČSSD. V případě silného odporu Zemana by podle některých zpráv mohl být Josef Kotrba obětován. Podle informací týdeníku EURO je Kotrba v navržené sestavě pouze účelově. Kdyby nakonec neprošel, na jeho místo v představenstvu by měl sednout někdo jiný. Nikdo z „mladších by však neměl získat křeslo nejvyšší. V současné době převládá názor, že počet lidí představenstva se zredukuje ze sedmi na pět a že z představenstva banky odejde Jaroslav Klapal (51), Rudolf Hanus (56), Vladimír Kotlář (46) a Jaroslav Svoboda (43). Ani to však není zcela stoprocentní, protože Klapal velmi usilovně hledá politickou podporu a stav jím řízené banky svaluje na špatný stav ekonomiky a částečně i na chyby předchozího vedení.

Kysilka, Geiger, Špaček?

Kdo tedy obsadí páté, nejvyšší místo v představenstvu a zaujme i post generálního ředitele? Hovoří se především o dvou jménech. Prvním je odstupující člen bankovní rady ČNB Pavel Kysilka. Ten má sice zkušenosti s měnovou politikou, ovšem již mnohem méně s reálným bankovnictvím. Je tedy otázkou, zda by splňoval obvyklou podmínku samotné centrální banky na výkon funkce generálního ředitele, kterou je pět let praxe v bankovnictví. Navíc by bylo třeba najít okliku k vyřešení další nutné podmínky, a sice že odstupující člen bankovní rady nesmí půl roku pracovat v bankovnictví kvůli možnému konfliktu zájmů.

Druhým kandidátem, o kterém se hovoří v tisku, je zástupce Evropské banky pro obnovu a rozvoj Kurt Geiger, který je nyní členem dozorčí rady spořitelny. Ten však neumí česky, proto jeho šance nejsou veliké. V bankovních kruzích se hovoří i o dalším možném kandidátu, a sice Karlu Špačkovi, ministru financí v Pithartově vládě. Potom pracoval ve spořitelně a nyní je náměstkem ministra Grégra.

Personální změny by měly postihnout i dozorčí radu banky. Boj o dozorčí radu možná bude ještě ostřejší než o představenstvo. Dosud zastupují FNM ve dvanáctičlenné dozorčí radě banky čtyři lidé, a to její předseda Karel Kotrba, Jiří Špička, který má na ministerstvu financí na starosti kapitálový trh, Lívia Klausová a Jana Vernerová. Ti všichni by měli odejít. EBRD by měla v dozorčí radě svoji pozici kromě Kurta Geigera posílit o jednoho člena, a to především díky tomu, že se tato banka bude účastnit připravovaného navyšování kapitálu spořitelny. Tři další stávající členové zastupují města a obce, čtyři jsou voleni podle stanov banky zaměstnanci.

Pozor na body programu!

Téměř jistě dojde na mimořádné hromadě ke změně stanov, a to směrem k německému modelu řízení, tedy posílení pravomocí dozorčí rady včetně toho, že bude volit představenstvo banky. To je dosud ve spořitelně v kompetenci valné hromady. Nejde o nic nového, protože stát tímto směrem postupoval jak na valné hromadě společnosti ČEZ, tak Unipetrolu. Zajímavé také je, že ve stanovách spořitelny dosud není zakotven institut náměstka. Pouze je zde uvedeno, že předseda představenstva banky by měl být generálním ředitelem a místopředseda prvním náměstkem.

Program valné hromady tedy bude muset jít striktně v daném sledu, který FNM navrhl. A sice - odvolání představenstva, odvolání dozorčí rady, změna stanov, volba nového představenstva, volba nové dozorčí rady, navýšení kapitálu a další. Po odvolání představenstva a dozorčí rady by mělo dojít ke schválení nových stanov, které se zřejmě vysloví pro již zmíněný německý model. Poté bude asi řečeno, že návrh na nové představenstvo s odvoláním na stanovy není žádný, a dojde k volbě dozorčí rady. Tím se hromada vyhne nutné pauze, která by se musela udělat, pokud by nejprve došlo k volbě dozorčí rady a teprve poté k volbě představenstva. Ta se totiž již může odehrát mimo valnou hromadu, i když zřejmě bezprostředně po ní. Kromě členů představenstva by nová dozorčí rada mohla zvolit hned i předsedu a místopředsedu, čímž bude o novém (či staronovém) generálním řediteli rozhodnuto.

Koupěchtiví Rakušané

Protože personální změny se uskuteční před dokončením privatizace, které odborníci odhadují na polovinu příštího roku, nebudou mít noví lidé ve vrcholových funkcích možná příliš dlouhou perspektivu, protože nový majitel bude asi chtít na některé posty dosadit i vlastní lidi. Podle dostupných informací mají o koupi státního podílu ve spořitelně zájem především rakouské banky, nejvíce zřejmě Erste Bank a Bank Austria Creditanstalt (EURO 2/1998).

Připravované navýšení kapitálu spořitelny o pět až šest miliard korun bude další výraznou a nutnou finanční pomocí státu před privatizací. Stát jí již loni na konci roku poskytl podřízený dluh ve výši 5,5 miliardy korun z peněz státní Konsolidační banky. Dále Konsolidační banka odkoupila od spořitelny špatné úvěry v nominální hodnotě přes deset miliard korun.

Podle materiálu, který má týdeník EURO k dispozici, převzala Konsolidační banka například úvěry společnosti Chemapol Group v nominální hodnotě přes dvě miliardy korun. Z toho hodnota zajištění, kterou uznal auditor KPMG, činí pouze zhruba 140 milionů korun, takže doporučená výše rezerv a opravných položek je téměř totožná s nominálním objemem úvěrů.

Stát dále převzal od spořitelny za zhruba 1,4 miliardy korun úvěry poskytnuté zlínskému průmyslovému gigantu ZPS, a. s., a dcerám, přičemž opět většina těchto úvěrů nemá podle auditora žádné zajištění. Za více než sto milionů korun převzala Konsolidační banka úvěry pro Škodu, a. s., za 90 milionů úvěry pro další Soudkovu společnost. Auditor zde opět neuznal žádné zajištění. Pro zajímavost si spořitelna ulevila i od 248milionového úvěru společnosti Silas Group, což je soukromá skupina investující především do těžkého průmyslu. I zde auditor shledal nulové zajištění.