SOUBOJ O VIRTUÁLNÍ DANĚ

EU chce postihovat i americké internetové služby

Další spor mezi Spojenými státy a Evropskou unií se zřejmě rozhoří kvůli jednomu segmentu elektronického obchodování, přesněji kvůli tomu, zda a jaké daně se z něho budou platit a do čí kapsy půjdou. Evropská komise totiž na začátku června předložila návrh direktivy, která by měla upravit zdaňování nákupů služeb přes internet. Ty však podle některých odhadů představují stěží dvě procenta celkového elektronického obchodování. V odmítavé reakci USA tvrdí, že je to jen další protekcionistický krok starého kontinentu. Kdo je v unii, platí pořád. Základem návrhu direktivy z dílny komisaře Fritse Bolkesteina je pokus zrovnoprávnit postavení všech firem, které nabízejí v Evropě služby přes internet. Dosud u těchto internetových obchodů platí daň z přidané hodnoty pouze podniky se sídlem v unii. Prodejci z třetích zemí – nejvíce se to týká USA – těží z toho, že nemusejí platit vůbec nic. Spotřebitel, který si stejně snadno najde stránky amerického nebo evropského prodejce, dá přednost levnější nabídce. Evropa se cítí diskriminována. „Diskriminace se týká všech firem se sídlem v členské zemi, které poskytují přes internet služby, zdůrazňuje Stephen Bill, expert Evropské komise. Nabídka z Ameriky je údajně až o pětinu levnější než z evropské webové stránky. Novému daňovému režimu by podle direktivy měly podléhat veškeré služby poskytované prostřednictvím webu včetně předplacených televizních a rozhlasových. Direktiva se dotkne i prodeje veškerého softwaru. Komentáře upozorňují, že tento režim by se vztahoval i na počítačové hry a také nákupy služeb z oblasti kultury, sportu, vědy nebo vzdělávání i služeb s nimi souvisejících. Každý, kdo přes internet nabízí služby, jejichž prodeje v Evropské unii přesáhnou sto tisíc eur ročně, se bude muset zaregistrovat, v žádném případě se nebude vyžadovat fyzická přítomnost v dané zemi. Je na podnikateli, kterou ze zemí, kde má zákazníky, zvolí. To vyvolává první spory již přímo v unii. Daň z přidané hodnoty se v členských zemích pohybuje v rozmezí od patnácti do pětadvaceti procent. Země, kde se platí více, se obávají, že z nových daní nezískají ani euro a vše půjde do kapes daňových „rájů , jako je třeba Lucembursko. Naopak mezi potenciálně postiženými je třeba Dánsko. Mrtvé ticho. Už v říjnu 1998 se dvacet devět členských států OECD v Ottawě dohodlo na základních principech zdaňování e–commerce. Zdanění e–obchodů po–dle tehdy vytyčených pravidel nesmí být přísnější, než je tomu u běžných nákupů, daňové systémy ve všech členských zemích mají pružně reagovat na změnu reálné situace a bránit daňovým únikům. Z pohledu tak dynamicky se vyvíjejícího odvětví, jakým je internet, uběhlo od ottawského setkání již drahně času, ale žádný výraznější posun k hlubší koordinaci mezi členy OECD dosud není patrný. Podle některých zdrojů se další vyjednávání plánuje nejdříve na začátek příštího roku. Rychlejšímu posunu zřejmě dnes brání čím dál více se rozcházející přístupy Washingtonu a Bruselu, napsaly Financial Times. Vzájemné vztahy jsou poznamenány pěknou řádkou větších či menších ekonomických šarvátek, a tak na hledání společné řeči v e–businessu nezbývá čas ani energie. Přestřelky přes Atlantik. Spojené státy nynější aktivitu Evropské komise s velkým nadšením nepřijímají a chystají se tvrdě vzdorovat. Trvají na tom, že nelze pouze jednostranně prosazovat pravidla, jimiž se bude řídit vysoce perspektivní odvětví světového hospodářství. Clintonova administrativa v oficiálním prohlášení zdůrazňuje, že návrh v podobě, v jaké ho komise předložila, může velmi významně zbrzdit rozvoj globálního média pro obchodování. Stuart Eizenstat z amerického ministerstva financí uvedl, že „Evropská unie ponese odpovědnost za nezdar a blokování vyjednávání v rámci OECD a za veškeré problémy, které z toho vyplynou . Odpor Američanů k unijnímu návrhu je však také výrazem dnešních tvrdých předvolebních bojů, kdy se každý snaží získat cenné body. Říci nyní firmám, které z internetu žijí, že budou platit více na daních na druhém břehu Atlantiku, znamená ztráty volebních hlasů. Velké průmyslové koncerny již vyvíjejí na administrativu tvrdý nátlak. K návrhu pak uvedly, že nápad na takový způsob danění je naprosto nemístný, má za cíl postihnout právě a jen je, a tak ochránit unijní trh před americkou konkurencí. Spíše výjimkou je v tomto směru vyjádření Andrewa Growa, šéfa společnosti Intel: „Vybírání daně z přidané hodnoty při internetovém obchodování je zcela oprávněné a namístě. Z Ameriky je ovšem slyšet i letmý výsměch. Unie prý bude mít značné problémy s tím, jak celý systém kontrolovat. Vše totiž záleží na dobrovolnosti – jak firmy, tak zákazníka, který při nákupu, alespoň podle současných představ, vyplní elektronické přiznání koupě. Jen pokus o rozhovor? Evropští představitelé jsou přesvědčeni, že jejich návrh je zcela v souladu s tím, co bylo dohodnuto v Ottawě. Veškeré námitky Spojených států odmítají. Celá koncepce prý byla s Američany předem projednána a řada návrhů už byla na jejich naléhání upravena. Spojené státy také podle unie nemají čisté svědomí – proto se teď tolik hlásí o slovo. Ve svých padesáti státech mají rozdílná daňová pravidla, což brání Washingtonu jasně formulovat oficiální stanoviska k otázce daní vůči zahraničním partnerům. Ani Evropská unie však nemá jednotnou daňovou politiku. Je nepochybné, že o návrhu komise se nyní povedou velice zdlouhavá a náročná jednání. A nikdo dnes není schopen odhadnout, jaký bude jejich výsledek – ať už kvůli postoji Rady ministrů, nebo Spojených států i OECD. Návrh by tak alespoň mohl nastartovat stagnující rozhovory o dalším osudu globálního elektronického obchodování.