Podle poslanců dozorčí rada Grantové agentury ČR nefunguje
Parlamentní výbor pro vědu, vzdělání, mládež a tělovýchovu bude příští týden projednávat výroční zprávu dozorčí rady Grantové agentury České republiky, která rozděluje prostředky státního rozpočtu určené na financování vědy. S dokumentem, který agentura poslala do Parlamentu, jsou poslanci velmi nespokojeni. „Jde o zprávu velmi obecnou a nevyznívá z ní, jak dozorčí rada Grantové agentury fungovala, jak jsou granty plněny, jak byly řešeny problémy a sporné případy, konstatoval poslanec Petr Pleva na jednání parlamentního podvýboru pro vědu a vysoké školy. Není to první případ, kdy je dozorčí rada vystavena kritice. O selháních dozorčí rady velice otevřeně napsal i její člen Jiří Večerník v dopise adresovaném jejímu předsedovi Václavu Talířovi. Podle Večerníka dozorčí rada především nefunguje jako nezávislý kontrolní orgán jmenovaný Parlamentem, ale „má sklon chovat se spíše jako součást vedení Grantové agentury . Konkrétní případy z různých oborů (například stavebnictví a sociologie) potom dosvědčují, že granty jsou často rozdělovány podle osobních sympatií a antipatií a v rozporu s danými pravidly. Akademici ovšem kritiku odmítají. „To je parlamentní spor, který se týká jednoho výboru a podvýboru, a řeší naprosté blbiny, které vůbec nesouvisejí s českou vědou, uvedl člen předsednictva akademické rady Akademie věd ČR Vladimír Petrus.
Grantová agentura ročně distribuuje ze státního rozpočtu necelou miliardu korun. Akademik Petrus tvrdí, že naprostá většina peněz je rozdělena bez jakýchkoli pochybení. Naproti tomu předseda parlamentního podvýboru pro vědu a vysoké školy Petr Matějů je přesvědčen, že české akademické obci vládne jedna klika, že finance na vědu jsou z velké části čerpány nehospodárně a kritici tohoto stavu jsou systematicky potíráni.
Argentinské tango.
Poslanec Matějů své tvrzení dokumentuje mimo jiné na vlastní osobě. V roce 1997 se v Buenos Aires jako pracovník Sociologického ústavu AV ČR podílel na vedení kursu „Postkomunistická transformace ve střední a východní Evropě , jehož absolventi obdrželi diplom Národní univerzity Lomas de Zamora, potvrzující udělení titulu Master. Tento diplom Petr Matějů podepsal společně s rektorem univerzity, neboť tak stanovil kontrakt mezi argentinskou univerzitou, Sociologickým ústavem AV a Institutem pro vědecký výzkum vývoje ve východní Evropě.
Vysocí činitelé Akademie věd se tohoto případu snažili využít k pošpinění jeho jména. U velvyslance České republiky v Argentině Jana Kopeckého si objednali kompromitující dopis, který měl dosvědčit, že Matějů zneužil svoji pravomoc. Ředitel Sociologického ústavu AV Michal Illner pak s odvoláním na velvyslancův dopis vyzval Matějů k rozvázání pracovního poměru dohodou. Týdeník EURO má ale k dispozici dodatečnou Kopeckého omluvu, v níž přiznal, že dopis napsal po telefonickém rozhovoru s jedním z vysokých činitelů akademické rady Akademie věd. Navíc původní kontrakt, v němž byla stanovena pravidla, podepsal právě ředitel Sociologického ústavu Illner. Souboje mezi vědci prostě neprobíhají v rukavičkách. Mnohem spíše na život a na smrt.
Konflikt zájmů.
Vědci, kteří žádají o podporu na výzkum, předkládají projekt příslušné podoborové komisi Grantové agentury. Ta si vyžádá externí posudky a doporučí, komu grant dát, a komu nikoliv. Například v podoborové komisi pro stavebnictví, architekturu a dopravu zasedá čtrnáct mužů, až na jednu výjimku reprezentujících vysoké školy, výzkumné ústavy či státní orgány.
Výjimkou je Karel Bauer, majitel a jednatel společnosti s ručením omezením Reat. Nebylo by nic špatného na tom, že zástupce soukromé firmy je členem posuzovacího orgánu grantové agentury (zvláště když předmětem jejího podnikání je též organizování a provádění vědecko-výzkumné činnosti), kdyby tato firma nezískávala u téže komise řadu grantů. Firma Reat tak v uplynulých letech prostřednictvím několika osob získala devět grantů v celkové výši téměř třináct milionů korun.
Případy, kdy jsou některé osoby zároveň žadateli o grant i členy komise, jež o jejich přidělení rozhoduje, jsou podle vědců i členů agentury neodstranitelné. Platí pravidlo, že pokud se projednává projekt člena komise, nesmí se dotyčná osoba účastnit hlasování ani jednání. Úředníci grantové agentury tvrdí, že tím je problém vyřešen. Jenže dotyčný člen hlasuje o všech konkurenčních projektech, takže ten svůj může snadno podpořit nepřímo. Při dělení daného balíku peněz platí jednoduchá logika: čím méně peněz dostanou konkurenti, tím více zbude na člena komise.
Podle Miloše Hayera, který má v agentuře na starosti administrativu v oboru technických věd, objektivitu rozhodování jistí čtyři expertní posudky, které každý projekt doprovázejí. Ale experty opět vybírá podoborová komise. Takže například Karel Bauer mohl napomoci tomu, aby žádosti spojené s firmou Reat hodnotili nějací „hodní či spříznění posuzovatelé. Jejich jména jsou totiž utajená, a tak by se podobný trik dal těžko odhalit.
O výběru posuzovatelů v případě Reatu by leccos mohla napovědět okolnost, zda všech devět grantů neposuzovali stále stejní experti. To však Miloš Hayer odmítl zveřejnit. Bauer říká jen: „Nevím, zda to je, či není konflikt zájmů. To se musíte zeptat někoho jiného. Místopředseda Grantové agentury odpovědný za technické vědy, rektor ČVUT Petr Zuna neměl minulý týden čas se k celé záležitosti vyjádřit.
Potrestání kritika.
Filozof a sociolog Aviezer Tucker byl znám jako kritik poměrů panujících v české vědě. Komise posuzující žádosti z daných oborů mu dala znát, že to se u nás neodpouští. Projekt, u nějž žádal o podporu, zamítla. Detaily vyplývají z již zmíněného dopisu člena dozorčí rady Grantové agentury Jiřího Večerníka. V rozporu s pravidly komise nezajistila tři posudky, ze dvou, jimiž disponovala, byl platný pouze jeden. Druhý dodatečně „zplatnil její předseda Pavel Machonin tím, že do expertizy zpracované jiným člověkem vepsal chybějící bodové ohodnocení. Třetí posudek nikdy neexistoval.
Jeden z posudků, jehož kopii má týdeník EURO k dispozici, konstatuje, že projekt nevzbuzuje pochybnosti a je realizovatelný. O žadateli je však uvedeno, že je „nekvalifikovaný . Pro srovnání: citační index „nekvalifikovaného Tuckera, který vystudoval filozofii v Tel Avivu a doktorát získal v USA, čítá 150 citací. Tato suma představuje 1,6násobek citací všech šestadvaceti členů oborové komise pro společenské vědy dohromady! Citační index je jedním z indikátorů, kterým se dá poměřovat výkon a přínos vědce, neboť ukazuje, jak často byl svými kolegy v odborných publikacích citován. Na řešení zamítnutého projektu nakonec Tucker získal stipendium na katedře politických věd Columbia University v New Yorku.
K Tuckerovu případu se na Grantové agentuře České republiky a v Akademii věd odmítli vyjádřit všichni oslovení (Eva Juláková, Milena Vedralová a Vladimír Petrus).
I když velmi problematické případy už vyšly najevo, předseda agentury Karel Štulík v dokumentu „Přehled mechanismů a opatření, které se používají pro zajištění objektivity a transparentnosti grantového řízení a záměry do budoucna , vypracovaném pro poslance tvrdí: „Vyžadujeme minimálně tři externí posudky, z nichž alespoň jeden je zahraniční.
Rozhoduje pohlaví a konexe.
Velkou překážku v ověřování objektivity při udělování grantů představuje utajování příslušných dokumentů a neochota lidí z agentury vyjadřovat se ke konkrétním případům.
Změnu by snad mohl přinést příští rok, kdy vstoupí v platnost zákon o svobodě informací. Pak by se mohlo postupovat obdobně jako ve Švédsku. Tam se dvě mikrobioložky, Christine Wennerasová a Agnes Woldová, rozhodly prozkoumat přidělování stipendií a grantů v biomedicíně. Distributor grantu (vládní orgán - Švédská rada pro lékařský výzkum) jim příslušnou dokumentaci odmítl vydat. Obrátily se proto na soud, a ten rozhodl, že záznamy rady pro lékařský výzkum jsou oficiální dokumenty, a tudíž podle švédského zákona o svobodě tisku veřejné. Christine Wennerasová s Agnes Woldovou zjistily, že grantová agentura skutečně měla co skrývat. Z analýzy více než stovky žádostí o doktorandská stipendia vyplynulo, že pro úspěch jsou rozhodující pouze dvě kritéria: pohlaví a konexe. Pokud byl žadatelem o grant muž a znal někoho z posuzující komise, mohl si rovnou jít pro peníze. Tento případ publikoval v roce 1997 Nature, jeden ze dvou nejvýznamnějších vědeckých časopisů. Rozkrýt sítě členů komisí, posuzovatelů a žadatelů o grant bude zajímavé i v České republice.
Zapovězení sociologové Matějů jako nadávka
Zmínit na půdě Akademie věd či Grantové agentury ČR jméno Petra Matějů je závažnějším porušením tamní etikety než vyslovit tu nejsprostší nadávku. Kdo se s ním setkal, je pro akademické funkcionáře rázem vysoce podezřelou a nebezpečnou osobou. Milena Vedralová, která má v agentuře na starosti administrativu společenských věd, se s námi po vyslovení jména Matějů dále odmítla bavit s tím, že s tiskem komunikovat nesmí. Člen předsednictva akademické rady AV ČR Vladimír Petrus tituloval poslance Matějů nepublikovatelnými výrazy. Nepublikovatelnými, pokud nechceme přijmout oslovovací standardy zaváděné premiérem Zemanem. Akademika Petruse však nerozčílí jen zmínka o Petrovi Matějů. Při rozhovoru během několika sekund tabuizoval jména dalších tří sociologů.
„Tamhle v té almaře nahoře je složka materiálů, která tu je o panu Matějů. Jestliže člověk v tomto státě, poslanec za Unii svobody, má 92 procent úvazku v Sociologickém ústavu, další úvazek jako poslanec Parlamentu, ještě k tomu živnostenský list, a bude mě učit morálce, ať jde do prdele. Takoví lidé nepatří do Akademie věd a já jsem mu před rokem řekl, že by bylo nejlepší, kdyby dohodou rozvázal pracovní poměr, a na tom dodnes trvám, protože podle mého názoru je ostudou akademie. To klidně uveřejněte. A o panu Matějů se s vámi již bavit nebudu. “
„Dobře vynechme pana Matějů.“
„A pana Večerníka. “
„Dobře, vynechme pana Matějů i pana Večerníka. Co třeba žádost o grant, kterou podal Aviezer Tucker?“
„Jsou tři! (Petrus křičí) Matějů, Večerník, Tucker. Vynechme tedy tyto tři.“
„Dobře, tak vynecháme Matějů, Večerníka a Tuckera. A co žádost pana Možného o grant? “
„Pan Možný (Petrus křičí) je zaměstnavatel pana Matějů v Brně. Sakra, chlape! (…) Chcete-li si pohovořit, vypněte si magnetofon.“
(prof. Ivo Možný je děkanem Fakulty sociálních studií na Masarykově univerzitě v Brně - pozn. red.)
(mtc)
