Výroba tužek máv Čechách dlouholetoutradici. Již roku 1848ji v Českých Budějovicíchzavedli potomcivídeňského podnikateleJosepha Hardtmutha,který později přišelna novou metoduzpracování grafitu.
První tužky se používaly již v 15. a 16. století. Ložiska čistého přírodního grafitu však byla pouze v Anglii. Jiné země tak kvalitním materiálem nedisponovaly, používaly proto různé náhražky, nejčastěji olovo či jeho slitiny vlepované do dřeva.
Současnou technologii výroby tužkových jader objevil až roku 1789 vídeňský stavitel Joseph Hardtmuth. Jeho továrna, zaměřená původně na stavební keramiku, byla nejvýznamnějším výrobcem tužek v Evropě a roku 1848 se jejím hlavním sídlem staly České Budějovice.
Knížecí stavitel
Joseph Hardtmuth se narodil 13. února 1758 v dolnorakouském městečku Asparn an der Zaya. Začínal jako zedník, prodejce cihel a stavbyvedoucí a postupně se díky talentu vypracoval až na významného stavitele a architekta u knížete Aloise Liechtensteina. Nadaný Hardtmuth dokázal vystihnout vkus zaměstnavatele a zanedlouho to dotáhl na pozici ředitele stavební kanceláře. Navrhl a řídil stavbu několika desítek budov na rozlehlém knížecím panství včetně stavby známého lednického minaretu v letech 1792 až 1802.
Idyla v Liechtensteinských službách skončila Aloisovou smrtí roku 1805. S jeho bratrem a dědicem Janem si už architekt nerozuměl a v březnu 1812 byl s konečnou platností propuštěn. To však dalo Hardtmuthove kariéře zcela nový směr: z úspěšného stavitele se stal ještě úspešnějším vynálezcem a továrníkem.
Experiment s grafitem
Už v 80. letech 19. století experimentoval s kameninou a různými druhy keramických polev. Při pokusech vytvořit glazuru bez olova zřejmě poprvé přišel do styku s grafitem. Roku 1789 si nechal tento postup patentovat a hned následující rok založil ve Vídni podnik na výrobu tehdy oblíbeného kameninového zboží.
Napoleonské války na počátku 19. století znemožnily dovoz anglického grafitu, a Evropané neměli čím psát. Hardtmuth se proto stal jedním z mnoha vynálezců, kteří tehdy hledali za nedostatkové zboží náhradu. Při pokusech s vypalováním směsi grafitu a jílu zjistil, že při změně jejich poměrů se mění výsledná tvrdost tuhy i psací vlastnosti výrobku. Roku 1802 získal patent na technologický postup a vzápětí začal tužky ve velkém prodávat.
Zájem odběratelů rychle rostl. Roku 1808 proto mohl Hardtmuth ve Vídni postavit novou továrnu, v níž se vedle tužek ovšem stále ješte vyráběly i jiné produkty.
Žlutý drahokam
|JOSEPH HARDTMUTH (1758–1816)|
| Narodil se 13. února 1758 v rakouském Asparn an der Zaya. Vyučil se zedníkem a postupně se vypracoval až na významného stavitele a architekta u knížete Aloise Liechtensteina, pro kterého vybudoval například známý lednický minaret. Vedle stavitelství se úspešně věnoval také vědě. Kromě lisovaných cihel objevil i nový druh jílu, z něhož začal roku 1790 vyrábět vídeňskou kameninu. Největší slávu mu ale přinesla výroba tužek, kterou zahájil koncem 18. století ve Vídni. Zemřel 23. května 1816.|
Když Hardtmuth 23. května 1816 zemřel, zanechal synům Karlu a Ludwigovi prosperující firmu s nejlepší perspektivou. Ve Vídni byly ale v té době drahé pracovní síly, bratři se proto roku 1848 rozhodli přenést výrobu do Českých Budějovic, přičemž pamatovali také na export zboží. Zakoupené pozemky byly umístěny hned vedle stanice koněsprežné dráhy a v blízkosti řeky Vltavy, kde mohl být zřízen přístav. Bohatá naleziště jílu navíc umožňovala také pokračování ve výrobě kameniny.
Roku 1854 se stal společníkem firmy synovec Karla Hardtmutha Franz, který roku 1881 celý podnik zdědil. V továrně pak značně zmodernizoval výrobu a zavedl i dodnes používanou stupnici tvrdosti: H – tvrdá, HB – střední a B – měkká. Největší senzaci však způsobilo představení takzvané žluté tužky. V té době byly všechny psací potřeby černé nebo hnědé, protože grafit špinil a světlý lak by se snadno umazal. Franz Hardtmuth prišel na to, že když se čela tužek zalakují, tuha se tolik neotírá. Novou tužku nazval Koh-i-noor podle indického žlutého diamantu a veřejnosti ji představil roku 1888 na Jubilejní výstavě ve Vídni. Stala se standardem kvality a dostala se i do názvu firmy, který nově zněl Koh-i-noor Hardtmuth.
Tužky pro celý svět**
Hardtmuthové tužky i nadále zdokonalovali, roku 1890 například uvedli mechanický šroubovací typ a o osm let později začali vyrábět umělecké černé křídy. Slavnou se stala i mazací guma s ochrannou známkou slona, inspirovaná zřejmě indickým původem latexu, který se používal pro její výrobu.
Roku 1910 už byl podnik předním světovým výrobcem tužek. Měl osm výrobních závodů a 34 zastoupení v různých zemích. První světová válka zarazila jeho rozvoj jen nakrátko, po ní opět došlo k expanzi. Teprve další válka a znárodnění roku 1945 znamenaly výraznější změnu. I v nových poměrech ale výroba i vývoj pokračovaly. Hned roku 1946 byla v Českých Budějovicích vyrobena první mechanická tužka Versatil, která se brzy stala hitem a vytlačily ji až japonské mikrotužky; objevily se i další značky, jako Toison d‘Or nebo Progresso. Roku 1992 byla firma Koh-i-noor Hardtmuth převedena na akciovou společnost a privatizována, o dva roky později pak zaěleněna do podniku Gama Group. V průběhu devadesátých let se také podařilo odkoupit zbylá práva na značku Koh-i-noor, a českobudějovický podnik tak dnes má celosvětové zastoupení s výjimkou USA.
Prameny: Historie a současnost podnikání na Českobudějovicku, Budweiser Zeitung
