Nejvyšší správní soud aktuálně zamítl kasační stížnost energetického gigantu ČEZ, proti rozhodnutí Městského soudu v Praze, ze kterého vyplývá, že ČEZ má informační povinnost vůči občanům a spolkům jako kterýkoli státní a veřejný úřad. Případ se táhne od roku 2006. Jde o spor kolem zveřejňování informací kolem zakázky na jaderné palivo, které kdysi dodávala společnost Westinghouse, a podle ČEZ byly obchodním tajemstvím.
Podle NSS je však ČEZ veřejnou institucí, i když je zřízen podle soukromého práva a pohybuje se v tržním prostředí. Důvodem má být naprosto absurdní skutečnost, že byl zřízen státem a státem privatizován. Dalším důvodem má být to, že je státem ovládán.
Soud dokonce připustil, že termín veřejná instituce zná jen informační zákon, ale nikde v české, ani evropské legislativě veřejná instituce není definována. Nicméně to mu vůbec nevadí a sám, bez ohledu na exaktně projevenou vůli zákonodárce rozhoduje co veřejnoprávní instituce je a co není. A to velmi expanzivně a s nemalými a samozřejmě negativními dopady na ekonomiku státu a jeho majetek.
Jestliže státní a státem kontrolované firmy budou muset zveřejňovat citlivé informace, budou v konkurenčním boji silně znevýhodněné a budou ztrácet byznys a především budou ve velmi nerovném postavení. To opravdu soudy nezajímá princip rovnosti osob před zákonem?
Správný lék
Jasně, že ve státních firmách je možné očekávat podvody a tunely, ale veřejná informovanost není a nikdy nemůže být správným lékem. Od toho mají být správně vybírané dozorčí rady využívající forenzní auditory a orgány činné v trestním řízení. Zasáhnout by v tom měl nepochybně ústavní soud, ani u toho ale soudní aktivismus nelze dopředu vyloučit.
A tak by poslanci měli zaregistrovat, že jim soudci nemístně zasahují do zákonodárné moci a veřejnou instituci jasně a srozumitelně definovat.
Čtěte další komentáře autora:
