Češi unesení v Libanonu nemají nárok na odškodné 40 milionů korun. Obvodní soud pro Prahu 1 dnes zamítl žalobu, v níž tvrdili, že stát v jejich případu selhal a mohl únosu zabránit. Soudkyně Edita Votočková uvedla, že se neprokázalo pochybení státních orgánů, které se do případu zapojily. Celé jednání trvalo zhruba půl hodiny. Rozsudek není pravomocný, lze se proti němu odvolat.
Žalobu k soudu podali čtyři z pěti unesených Čechů - advokát Jan Švarc, překladatel Adam Homsi a novináři Miroslav Dobeš a Pavel Kofroň, kteří v Libanonu zmizeli v roce 2015. V zajetí byli 199 dní.
Podle Votočkové žaloba nemohla prokázat, že by v případu existovalo nezákonné rozhodnutí státu nebo by v něm byl nesprávný úřední postup. Žalobcům tak nemohla vzniknout škoda. „Tvrzení žalobců jsou spekulacemi, jejichž opakem by mohla být spekulace, že to byli právě oni, kdo svojí cestou dostali Českou republiku do situace, že mohla být vydírána,“ uvedla Votočková.
Muži tvrdili, že civilní rozvědka měla informaci, že se plánuje odveta za zatčení libanonského agenta Alího Fajáda, o jehož vydání požádaly Česko Spojené státy. Švarc zastupoval Fajáda v řízení před českými soudy. V den jejich návratu do vlasti byl z české vazby Fajád propuštěn. Tehdejší ministr obrany Martin Stropnický (ANO) krátce poté médiím potvrdil, že podmínkou propuštění pěti unesených bylo to, aby Česko Fajáda nevydalo do USA.
Přečtěte si, kdo všechno se během vyjednávání o propuštění unesených Čechů v Libanonu angažoval:
Role Pelikána při vyjednávání o únosu aneb Jak vzniklo prohlášení ODS
V žalobě napadali rozhodnutí, které v jejich věci učinila ministerstva financí, vnitra, spravedlnosti a zahraničí nebo orgány pod ně spadající. Švarc po rozsudku uvedl, že podobné rozhodnutí soudu očekával. Verdikt chce analyzovat. Zřejmě proti němu podají odvolání, i když nepředpokládají úspěch. „My hlavně chceme zjistit, jak to bylo, to byl hlavní důvod žaloby. Je nepochybné, že se na tom stát podílel,“ uvedl Švarc. Podle něj se do akce zapojily tajné služby, které k tomu musely mít souhlas vlády. Odhalit to podle něj mohli pomoci výslechy tehdejších ministrů nebo šéfů tajných služeb, které však soudkyně odmítla provádět s odvoláním na hospodárnost a délku řízení.
Homsi řekl, že soudkyně jednala podle svého uvážení, pravomocí a informací, které měla k dispozici. „Když to řekneme laicky, tak měla svázané ruce,“ uvedl Homsi. Dodal, že mu únos převrátil život „vzhůru nohama“. „Chvíli to trvalo než jsem se dostal do normálu, ale funguju dál, tak je snad všechno na dobré cestě,“ řekl. Zmínil, že se mu občas vracejí vzpomínky na únos a občas se mu o tom zdá. „Poznamenalo to hlavně moji rodinu,“ uzavřel.
Později se také objevila informace, že Fajáda ve vězení navštívil ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO). Ve vězení s ním byl i jeho bratr arabista Petr, který výměnu vyjednal. Únos Čechů prověřovala také tuzemská policie, která případ odložila.
dškodnění po státu z unesených nepožadoval jen vojenský zpravodajec Martin Psík. O roli agenta se spekulovalo v souvislosti s tím, že měl získat informace o jiném Čechovi, jenž byl unesen v Libyi. Práce Vojenského zpravodajství v souvislosti s tímto případem se stala terčem kritiky řady politiků i bezpečnostních expertů. Ministerstvo kvůli tomu udělalo analýzu případu, podle které zpravodajci zásadně nechybovali.
Přečtěte si také:
