Soudci nemají nárok na zpětné dorovnání příjmů, o které přišli kvůli tomu, že v minulosti dostávali nižší násobek průměrné mzdy. Ústavní soud dnes zrušil část průlomového verdiktu Nejvyššího soudu, který předloni otevřel cestu k dorovnání jak soudcům, tak státním zástupcům. Úspěšnou stížnost podalo vedení Okresního soudu pro Brno-venkov po konzultacích s ministerstvem spravedlnosti.
Dnešní nález se většiny českých soudců nedotkne, protože přistoupili na kompromisní dohodu se státem, a sporné části svého nároku se tím zřekli. Dostali jen peníze, o které přišli kvůli používání nesprávného statistického údaje. Pro ty soudce, kteří nepřistoupili na dohodu a podali žaloby, bude nález ÚS nejspíš znamenat špatnou zprávu. Justice jej musí zohlednit v jejich individuálních sporech.
„Pro ty, kteří dohodu neuzavřeli, to znamená respektovat toto rozhodnutí ÚS, a mělo by to de facto znamenat zastavení těch žalob, tak jak jsou vedeny,“ řekl ČTK advokát Jaroslav Mišinger, který zastupoval okresní soud. Věří, že dnešní nález udělá definitivní tečku za platovými spory.
Průlomový verdikt
Verdikt Nejvyššího soudu (NS) z roku 2014 byl průlomový a vyvolal značnou pozornost. Přiznal soudkyni z Brněnska zpětné dorovnání platu ze dvou důvodů. Jednak kvůli platové základně mylně odvozované z nesprávného statistického údaje, jednak kvůli dlouhodobě sníženému násobku pro určení soudcovských mezd. Místo trojnásobku se v letech 2011 a 2012 používal 2,5násobek průměrné měsíční mzdy v nepodnikatelské sféře.
Situace ve sporných letech ovšem byla komplikovanější, ovlivnily ji dva tehdejší nálezy ÚS. Justice se proto musela nyní vypořádat s otázkou jejich zpětné působnosti. NS dospěl k závěru, že soudci mají nárok na zpětné dorovnání, protože z nálezů ÚS plyne jejich právo na trojnásobek průměrné mzdy. Ústavní soudci dnes ale připomněli svůj starší nález týkající se jiného období, v němž zpětné dorovnání označili za nepřípustné. Odůvodnili to tehdy zklidněním atmosféry, omezením rozpočtových dopadů a zachováním důvěry veřejnosti v soudní moc. Tato východiska prý NS nerespektoval.
„Ústavní stížnost je důvodná, neboť napadené rozhodnutí vykazuje znaky nepřípustné, ústavně nekonformní libovůle,“ stojí v nálezu soudce zpravodaje Vladimíra Sládečka. Značná část nálezu je věnována aktivní legitimaci státu, tedy tomu, zda vedení okresního soudu vůbec mohlo podat ústavní stížnost. Nakonec ÚS dospěl k závěru, že stížnost je přípustná. Odlišná stanoviska k nálezu sepsali Tomáš Lichovník a Kateřina Šimáčková.
Výdaje státu
Původně se jevilo, že na základě verdiktu NS, který se týkal soudkyně z Brněnska, vznikl totožný nárok všem soudcům a žalobcům. Vládě se podařilo dohodnout s většinou z nich na kompromisním dorovnání platů, a omezit tak rozpočtové výdaje, které by si jinak verdikt vyžádal.
Podle dohody soudci dostali peníze za léta 2012 až 2014, o něž přišli kvůli nesprávně vypočítané platové základně, nikoli však peníze pozbyté kvůli tomu, že jim zákon v letech 2011 a 2012 nepřiznával trojnásobek základny. Podle údajů z loňského června stát vynaložil v souvislosti s nároky soudců a státních zástupců dohromady přes miliardu korun. Ušetřil čtyři miliardy.
Stížnost Okresního soudu pro Brno-venkov se týkala jen peněz, o které soudci přišli kvůli sníženému koeficientu pro určení mezd. Statistický údaj, který stát chybně používal pro stanovení platové základny, a odvislé nároky stížnost vůbec neřešila.
