Věznice Jiřice dodá nábytek pro největší justiční areál
Věznice Mírov má jednu přednost. Tamní trestanci se perou o práci v provozovně na výrobu nábytku. Pachatelé nejtěžších deliktů mají velkou motivaci - dlouhý trest. I když možná nepracují s láskou, dělají svou práci se zájmem, odpovědně a pečlivě. Tvrdí to vedoucí oddělení výrobní činnosti a zaměstnávání Vězeňské služby ČR Milan Jeřábek. Ivo Hüttner, šéf podobné provozovny věznice v Jiřicích na Nymbursku, kde pobývají vězni s méně závažnými delikty, s ním souhlasí. Nejlepším zaměstnancem jiřické dílny je vězeň přemístěný z Mírova, který má před sebou ještě devět let za mřížemi.
Výroba nábytku představuje v českém vězeňství nejlepší byznys. Začalo se s ní právě v mírovské věznici. Když v roce 1999 hrozilo, že tamní dílnu budou muset pro nezájem podnikatelů zavřít, rozhodla se Vězeňská služba najít si zákazníky sama. Iniciovala změnu zákona o zadávání veřejných zakázek tak, aby mohla oslovit některé státní instituce. V roce 2000 začala věznice sama podnikat a dodala první nábytek ministerstvu spravedlnosti. Úspěch inspiroval Vězenkou službu ke zřízení stejné provozovny v Jiřicích. Ta je dnes nejmodernějším výrobním zařízením v českém systému vězeňství. Nedávno získala zakázku na vybavení nového obřího justičního areálu v pražské ulici Na Míčánkách za téměř 44 milionů korun.
Zákazníci v talárech.
Jiřická provozovna, která dosahuje ročního obratu kolem 30 milionů korun, vznikla přestavbou prodejny potravin v polovině roku 2003. Během šesti měsíců dodala justici interiér za třináct milionů korun a v průběhu dalších dvou let získala uznání soudů, které jsou jejími hlavními zákazníky. Stěžovalo si zatím jen kladenské státní zastupitelství na příliš ostré rohy. „Jiřická věznice nám vyšla vstříc, vyrobila pro nás i atypické skříně na spisy. Tamní truhlárna má opravdu slušné vybavení. Dodala levnější nábytek, než bychom sehnali na trhu,“ tvrdí Jiří Urbanec ze správy Městského soudu v Praze.
Dostat se ke státním klientům umožnila věznici výjimka ze zákona o zadávání veřejných zakázek pro Vězeňskou službu. Resort ministerstva spravedlnosti na interiéry nemusí vyhlašovat výběrová řízení, naopak soudy jsou vázány ministerskou vyhláškou, podle které musí nejprve oslovit Vězeňskou službu. „Některé subjekty nás obcházejí. Třeba si dají časový požadavek na vybavení 40 kanceláří do měsíce, což je nemyslitelné,“ říká Hüttner. Neděje se to ale často, zakázek mají v Jiřicích dost. V červnu začnou navíc vyrábět nábytek pro „Míčánky“. „Vězeňská služba ušetří tímto projektem ministerstvu spravedlnosti zhruba 100 milionů korun,“ tvrdí Hüttner. Nakonec je možná rád, že se ještě neozvalo ministerstvo obrany, které také oslovil s nabídkou. Stoly a skříně z káznic by se mohly objevit i v zařízeních ministerstva vnitra, které ředitelství Vězeňské služby už kontaktovalo.
Automechanici na dračku.
Věznice Jiřice vznikla rekonstrukcí kasárenských objektů v bývalém vojenském prostoru, které sloužily jako hlavní velitelství sovětské armády. Původně tam měl být vzdělávací institut pro 500 posluchačů a vazební věznice. Prvních 120 odsouzených si tam začalo odpykávat tresty v roce 1994. Dnes je to věznice s ostrahou a dozorem pro více než 600 mužů. „Jsou tu různí lidé, zaměstnali jsme i vězně, který spáchal vraždu. Podstatné ale je, že jsou schopni pracovat v kvalitě, kterou my potřebujeme,“ říká ředitele věznice Jiří Vostrovský. Šéf provozovny Hüttner dodává, že vězeň pro práci v dílně nepotřebuje kvalifikaci. Stačí, když je šikovný. „Ať má za sebou jakoukoliv minulost, během čtrnácti dnů ho zaučíme,“ vysvětluje. Právě vězni, kteří se v „civilu“ zabývali montáží kradených aut, jsou prý nejzručnější. Truhlárna dává práci patnácti odsouzeným, na které dohlížejí dva mistři, zaměstnanci věznice. Je-li to nutné, pracuje se i v sobotu. „Zatím se nám to daří zvládat, ale občas nemám klidný spánek. Například při zakázce za 30 milionů korun. Když mi k tomu odejdou čtyři vězni, musím mít další v záloze. Když je třeba, okamžitě nastupují,“ říká Hüttner. Kvůli soudnímu areálu Na Míčánkách nyní připravuje zavedení dvousměnného provozu. Vězně prý k práci přemlouvat nemusí. Mimo jiné proto, že si většina vydělává ten nejvyšší možný plat, téměř sedm tisíc korun měsíčně. Navíc mají šanci na kázeňské odměny, buď pochvalu nebo peníze. Například po splnění zakázky mohou dostat ještě patnáct až 20 procent z toho, co mají měsíčně. „Kdybychom se chovali jako vykořisťovatelé, tak jim dáme 4,5 tisíce, na to máme právo. Ale to se neděje,“ podotýká Vostrovský.
Kup si linku od vězně.
V Jiřicích se vyrábí kompletní vybavení pro kanceláře, soudní síně a podatelny. Protože má provozovna levnější nákladovou položku a odsouzení nemají nárok ani na minimální mzdu, může cenou konkurovat ostatním nábytkářským firmám. Hüttner na základě srovnávací studie tvrdí, že jsou levnější průměrně o 500 až tisíc korun na kus nábytku. A to přestože nevyužívají lacinější materiály například z Číny nebo Polska. „Soudy by u nás těžko nakupovaly. Také se snaží mít dobrý poměr mezi kvalitou a cenou,“ říká Hüttner. Provozovna ale může dodávat nábytek komukoliv, má živnostenské oprávnění na obchodní činnost. Hüttner provedl před nedávnem malou „marketingovou kampaň“. Obeslal všechny okolní obecní úřady a města s nabídkou. „Můžeme dělat jakýkoliv sortiment, máme možnost vlastního projektování. Zákazník si buď vybere nebo mu modelově připravíme projekt,“ vysvětluje vedoucí provozovny. Takže když někdo přijde a chce kuchyň, sepíše s ním objednávku a do měsíce linku, která prý vyjde oproti obchodu zhruba o dva tisíce korun levněji, vyrobí. Metr běžné kuchyňské linky tu dělají za 3 200 korun včetně dřezu, paneláková dvoumetrová proto stojí zhruba osm tisíc korun. Na to už slyšel i obecní úřad v Luštěnicích. „Myslím si, že se s představiteli věznice dohodneme, ještě letos si chceme objednat 26 kuchyňských linek do bytů, které staví obec. Jiřice nabízí pěkné kvalitní zboží, levnější, než bychom sehnali od jiných dodavatelů,“ uvedl starosta Luštěnic Václav Jakubec.
Truhlárna zaplatí třídírnu.
Šéf jiřické truhlárny tvrdí, že provozovna už letos v pololetí vytvoří čistý zisk kolem čtyř milionů korun. Z těch by mohla začít plnit program rozvoje věznice. Jsou připraveny projekty na rekonstrukci bývalých hangárů na děla a tanky, které jí patří. Ty přestaví na skladové prostory, jeden hangár upraví na provozovnu třídění dopadu. Věznice jedná s britskou firmou, které nabízí, že pro ni zpracuje odpad. „Tím bychom mohli zaměstnat dalších 20 až 25 vězňů,“ zasnil se Hüttner.
Podnikání ve věznicích
V českých věznicích pracuje zhruba 46 procent odsouzených. Ve většině evropských zemích, například i na Slovensku, je zaměstnáno kolem šedesáti procent trestanců. Větší zaměstnanosti vězňů v Česku mohou napomoci takzvané provozovny hospodářské činnosti, které jsou zcela ojedinělou formou podnikání ve státní správě. Ještě před třemi roky zaměstnávaly 600 vězňů, nyní je jich více než 1100. Navíc jsou ekonomicky úspěšné.
Provozovny fungují ve čtrnácti z 35 tuzemských věznic. Jejich obrat dosáhl v roce 2002 více než 91 milionů korun, v minulém roce už 147,7 milionu korun. V roce 2002 vykázaly zisk 2,2 milionu korun, o dva roky později 8,7 milionu. Vedoucí oddělení výrobní činnosti a zaměstnávání Vězeňské služby Milan Jeřábek tvrdí, že se budou posilovat zejména ty hospodářské činnosti, jejichž výrobky se podaří uplatnit ve státní správě. Organizační složky státu nakoupily od věznic v roce 2002 zboží za 20 milionů korun, z toho za deset milionů nábytku. V roce 2004 se státu podařilo prodat výrobky za 30 milionů korun a podíl nábytku na této částce už dosáhl 25 milionů korun.
Provozovny hospodářské činnosti fungují tak trochu jako podnikatelský hybrid. Musejí se chovat tržně, ale pod dozorem Vězeňské služby. Účetnictví vedou odděleně od věznice, musí si na sebe vydělat. Pokud se jim to nedaří, Vězeňská služba je rok sanuje a pokud i nadále zůstávají v minusu, zruší je. Naopak pokud provozovna vytvoří zisk, může jej věznice využít pro vlastní rozvoj, například na odměny vězňů nebo investice do nových zařízení. Odsouzení v Mírově si už takto vydělali na nové sprchy a denní místnosti.
Provozovny jsou schopny pro podnikatele, který jim zadá zakázku, zajistit vše od administrativy až třeba po nákup materiálu. „Hospodářská činnost je přitažlivá především pro fyzické osoby nebo malé soukromé subjekty. Provozovna za ně přebírá organizaci práce a s tím související provozní činnosti,“ říká Jeřábek. V tuzemském vězeňství už ale fungují tři provozovny hospodářské činnosti, Mírov, Jiřice a částečně Heřmanice, které nepracují na zakázku privátní firmy. Podnikají na vlastní odpovědnost od samého počátku, to znamená sehnání zakázky, až po její servis. Výhodou je, že nejsou závislé na ničí momentální úspěšnosti či neúspěšnosti, jen svojí.
