PREZIDENT EXEKUTORSKÉ KOMORY ČR JURAJ PODKONICKÝ: Jenom letos bylo podáno přes sto tisíc návrhů na exekuci. Věřitelé si ale stěžují na pomalou práci exekutorů. "To je důsledek nevhodné legislativy," tvrdí Juraj Podkonický, exekutor a prezident Exekutorské komory.
PREZIDENT EXEKUTORSKÉ KOMORY ČR JURAJ PODKONICKÝ: Jenom letos bylo podáno přes sto tisíc návrhů na exekuci. Věřitelé si ale stěžují na pomalou práci exekutorů. „To je důsledek nevhodné legislativy,“ tvrdí Juraj Podkonický, exekutor a prezident Exekutorské komory. Čeští věřitelé mohou využívat exekucí od roku 2001. Jak se v současnosti exekutorům v Česku daří? Určitě jak komu, ale v zásadě dobře. Po třech letech už jsme součástí justičního systému, nepochybně pracujeme lépe než v dobách prvopočátků, řekl bych, že se lepší i morálka dlužníků. Na druhé straně také máme problémy, některé z nich dokonce zásadní. Jaké? Za dva největší bych označil problém součinnosti a také nedokonalé legislativy. My jsme při výkonu exekuce velmi závislí na práci jiných. Posíláme dotazy bankám, finančním úřadům, různým registrům a tak podobně. Ti všichni sice mají povinnost nám odpovědět a koneckonců to i dělají, ovšem takřka vždy se značným zpožděním. Proto se také týdny a měsíce - zejména z hlediska dlužníka - nic neděje. Zatím to nejsme schopni ovlivnit, což ostatně souvisí s již zmíněnou legislativou. Pro součinnost nebyly lhůty určeny. A takových mezer je více. Dosud například není vyřešena otázka nákladů exekuce v těch případech, kdy byla zastavena anebo se na povinném, tedy dlužníkovi, nic nevymohlo. A co je nejhorší, naše právní předpisy stále stojí spíše na straně dlužníků. Jak se to projevuje?
Především tím, že snad v každém okamžiku exekučního procesu má dlužník možnost se odvolat či podat stížnost. Přitom soudům vyřízení takového odvolání trvá v průměru tři až šest měsíců, ale výjimečný není ani rok a někdy to trvá ještě déle. Tady je odpověď na to, proč exekuce trvají tak dlouho. Třeba ve Francii o provedení exekuce rozhodne sám exekutor a případné dlužníkovo odvolání soud vyřeší v týdenní lhůtě. A pokud neuspěje, veškeré náklady odvolacího řízení jdou na jeho konto. Pokud by se Česku podařilo k takovým poměrům alespoň přiblížit, bylo by lépe nám i věřitelům.
Není problém také v počtu exekutorů? Dnes je u nás exekutorů přesně 119, přičemž já bych za optimální stav považoval tak 150. Podle ministerstva spravedlnosti by se měl počet exekutorů zvýšit na 300, ale to je zcela nereálné, pro ty by v České republice práce nebyla. Možná by větší počet exekutorů zkrátil lhůty exekucí? Částečně snad ano, ale v tomhle problém nekonečných exekucí skutečně není. Ten je, jak už jsem řekl, v pomalé činnosti soudů a dalších institucí a v příliš širokých možnostech procesních obstrukcí ze strany dlužníka. A to není všechno: někdy se exekuce vleče léta, protože povinný hradí svůj třeba padesátitisícový dluh po stokorunách. Výsledkem toho všeho je, že v porovnání s Unií u nás exekuce trvají podstatně déle. Jestliže například na exekuční prodej nemovitosti v Německu či Francii postačí rok, u nás musíte počítat se třemi čtyřmi léty. Hlavní potíž je ovšem v tom, že dlužník je u nás stále preferován před věřitelem. Nutno říci, že svůj podíl na tom mají i média. Mediálně vděčná je exekuce movitého majetku v bytech dlužníků - máte na mysli tyto televizní reportáže? Přesně. Problém je v tom, že takřka vždy takové pořady či reportáže dlužníka líčí jako oběť nějaké zvůle. Nikdy se neptají, proč a jak dluhy vznikly, proč „oběť“ neplatí, jaké problémy kvůli tomu vznikly věřiteli. Ono to ale tak trochu souvisí s celkovou náladou ve společnosti. Máte pocit, že veřejnost exekutory nemá v oblibě? Podívejte se, rozhodně je to kontroverzní povolání. Exekutor zabavuje lidem i podnikům majetek, zásadním způsobem tak ovlivňuje jejich život a chod. A někdy to je opravdu těžké i pro exekutora. Máte vy sám nějaký nepříjemný zážitek? Bohužel. Velmi tíživé jsou exekuce movitostí u starých lidí, zvláště u rodičů, kteří přicházejí o majetek v důsledku toho, že ručili za úvěry svých dětí. To skutečně nejsou příjemné momenty. Já osobně (a myslím, že i většina mých kolegů) v takových případech ale skutečně hledám nějakou schůdnou dohodu či přijatelný způsob, jak dluh řešit. Pokud je ale dlužník arogantní a neochotný, pak máte docela příjemný pocit, že nutíte někoho platit za spáchané hříchy. Trochu jsme utekli od toho, jak naše společnost exekutory vnímá? Jak jsem už říkal, média nám dělají spíše negativní reklamu. Ono je to také k něčemu dobré - leckteré dlužníky ty reportáže alespoň trochu vylekaly. Co se takzvané široké veřejnosti týká, hodně by pomohlo, kdyby některá politická strana z exekucí udělala svoje téma dne. Jenže i dlužníci jsou voliči. A co veřejnost odborná? To je něco úplně jiného. Za tři roky existence exekutorů a také našeho profesního sdružení, tedy Exekutorské komory, se toho hodně změnilo. Stručně řečeno, zpočátku nás leckdo považoval za nutné zlo, dnes už jsme rovnocenným partnerem. Jak pro státní správu, tak i celý justiční systém. Máme dobrou spolupráci s Unií soudců, společně pracujeme na výkladu zákona o exekucích, jinak řečeno, vytváříme standardy exekučních postupů. Dnes už také máme přístup do řady databází, jako třeba centrálního registru obyvatelstva, který spravuje ministerstvo vnitra. O tom se nám před třemi lety ani nesnilo. Úkolem komory, jejímž jste prezidentem, je také samoregulace. Jak se komora zhostila tohoto úkolu? Tady máme trochu dluh - přesně řečeno problém s vyřizováním stížností na exekutory. Vypadá to tak. Ze 243 stížností, které jste dostali do konce srpna, jste zatím vyřídili jen 27 procent. Do jisté míry to byl problém systémový, organizační i personální. Leccos jsme změnili a jenom za září jsme vyřídili kolem stovky stížností. Celkově jejich počet není nijak alarmující, ale odhaduji, že tak 10 % z nich jsou stížnosti oprávněné. Veřejnost je zřejmě po zkušenostech s lékaři, soudci a dalšími profesemi dosti skeptická k schopnostem profesních organizací „udělat pořádek ve vlastních řadách“.
Ano, to skutečně je problém. Nicméně komora by chtěla dokázat, že takovou samoregulační a samočisticí schopnost má. Jak už jsem řekl, vyřizování stížností jsme výrazně urychlili a do budoucna jsme stanovili lhůtu tří měsíců. Začneme také - společně s ministerstvem spravedlnosti, které je naším dozorovým orgánem - provádět pravidelné kontroly všech exekutorských úřadů. Exekutorů není tolik, je to zvládnutelný úkol.
Co se děje s „hříšníky“? Nejčastějším postihem jsou pokuty, máme ovšem na stole i dva návrhy na vyloučení z komory. Podrobnosti vám nemohu prozradit, ale stalo se také to, že exekutor v bytě dlužníka odmontoval a posléze i odvezl radiátory centrálního topení. Jindy zase exekutor zabavoval věci v bytě, který nepatřil - a tudíž ani zabavované věci - dlužníkovi.přestávají být cárem papír u Chybných, tedy na jiné „adrese“ prováděných exekucí na základě záměny jmen bydliště či rodných čísel, už bylo více. Co má člověk v takových případech, kdy jde evidentně o omyl, dělat? Popravdě řečeno, moc velké možnosti nemá. Exekutor koná na základě různých dokumentů - o tom, že nemá pravdu, ho musí přesvědčit povinný. My například vycházíme z toho, že věci v bytě, kde je dlužník trvale hlášen, jsou jeho majetkem. Lidé by si tedy měli dávat pozor na to, kdo je v jejich bytě přihlášen. Totéž platí pro zařízené pronájmy - exekutor zabavuje dlužníkův majetek také všude tam, kde ho lze předpokládat, tedy iv pronajatém bytě. Tady je ale na místě říci, že - jakkoli je mediálně vděčná - exekuce movitého majetku je docela výjimečná, protože je v zásadě drahá a nepříliš efektivní. Ale hlavně: dlužník má v každém okamžiku exekuce právo na to, aby byl poučen o svých právech. Informací o tom, co ještě může udělat, se mu dostane od exekutora. Rozhodně je ale na místě zkontrolovat jeho osobní doklady a soudní rozhodnutí o exekuci. Vyskytli se už falešní exekutoři? Ještě ne, ale dva exekutorské průkazy už byly ukradeny. Vyskytly se i případy falšování listin, konkrétně potvrzení o ukončení exekuce. Jistá opatrnost je tedy na místě. Zdá se, že problémů s exekucemi není málo. Možná to tak vypadá, ale hlavní úkol, nebo chcete-li cíl, nepochybně plní. Evropská unie nám dlouhou dobu vyčítá špatnou vymahatelnost práva. Díky exekutorům a exekucím je na tomto poli dnes - po třech letech jejich existence - situace podstatně lepší. Soudní rozsudky už rozhodně nejsou bezcenným cárem papíru. To, že na ně někdy čekáme léta, je věc úplně jiná. JURAJ PODKONICKÝ (35**)
se narodil na Slovensku, kde také v Bratislavě vystudoval právnickou fakultu. Svou profesní kariéru odstartoval v advokacii. V roce 1995 se stal ředitelem Rady pro reklamu, zároveň působil iv Radě České televize. Od roku 2001 je prezidentem Exekutorské komory České republiky, jako exekutor také sám působí.
