Tajné memorandum: nechuť ke Colmanovým radám
Přijeďte, poraďte, my si to stejně uděláme po svém. Zhruba takový postoj zaujala česká justice k loňské říjnové misi špičkového britského soudce sira Anthonyho Colmana a k jeho alarmující Zprávě o stavu českého obchodního soudnictví (EURO 30/2001). Týdeník EURO získal dosud utajené takzvané Realizační memorandum, které ke Colmanově šestatřicetistránkové analýze přijala pracovní skupina ministerstva spravedlnosti (v plném znění na internetu www.euro.cz). Z obsáhlého textu vyplývá, že ochota řídit se Colmanovými radami je minimální.
Připomeňme, že Colmana, soudce anglického Nejvyššího soudního dvora a experta přes obchodní právo, poslal do Česka předseda britské Sněmovny lordů a zároveň ministr spravedlnosti lord Irvin z Lairgu. Učinil tak na žádost vicepremiéra Pavla Rychetského a bývalého šéfa české justice Otakara Motejla. Colman přijel, pozoroval a poctivě sepsal řadu doporučení k nápravě. Počátkem letošního roku vzniklo memorandum, pod nímž jsou kromě Colmana podepsáni tehdejší před–seda Vrchního soudu v Praze Jaroslav Bureš (nyní již ministr) a dva náměstci ministra spravedlnosti, Josef Baxa a Alois Cihlář. Sestavu pracovní skupiny doplňuje vedoucí ministerského Oddělení evropské integrace Jakub Camrda a Petr Slunéčko, ředitel Institutu pro další vzdělávání soudců.
Charakteristickým znakem dokumentu je nesoulad mezi českými zástupci a Colmanem. Téměř v každém bodě Češi navrhují něco jiného nebo „měkčího , než radí Colman. Skoro všude je pak douška, že Colman přesto trvá na svém.
 
Víme to lépe.
V reakci na zrušení tří krajských obchodních soudů, které zahraničí může negativně vnímat jako jízdu v evropském protisměru, doporučil britský soudce zřídit na běžných krajských soudech alespoň viditelné „obchodní divize . Tam by specialisté transparentně vyřizovali obchodní spory. Česká strana to považuje za zbytečné a navrhuje pouze ponechat pro obchodní případ budovy s experty, ale pod jednotnou firmou Krajský soud.
Také Colmanův námět, aby si žalující a žalovaná strana napřed vyměnily žalobu či obhajobu, své reakce a písemné svědecké výpovědi, na základě čehož by soudce mohl sestavit časový harmonogram procesu a omezily by se průtahy, nebyl akceptován. Češi by údajně byli i radikálnější, ale politicky by to neprošlo. „Nebylo považováno za vhodné nebo politicky průchozí zavádět takto striktní systém… než bude současná novela fungovat rok a půl nebo dva roky. Poté bude možné zjistit… píše se v memorandu. Jedním z uváděných důvodů pro takový postup je i možnost, že žalovaný nemusí mít advokáta a soudce mu musí trpělivě vysvětlit všechny náležitosti. Čili: rychlost kolony se i dál bude řídit rychlostí nejpomalejšího z aut, i kdyby šlo o účelové zpomalování. S písemnou podobou svědectví by Češi sice souhlasili, ale postačí prý avizovat obsah svědeckých výpovědí v textu obhajoby. To Colman považuje za neúčinné. Přesto tvrdí, že i kdyby mělo být zavedení písemných svědectví jediným přijatým doporučením, stojí za to.
Tempo určují neschopní.
Ve snaze zabránit žalovaným ve vytváření falešných kouřových clon Colman navrhl, aby soudce mohl sám bez procesu rozhodnout případ, když obhajoba evidentně neobstojí. Současná úprava je dostačující, oponuje mu pracovní skupina. Colmanovi zbývá povzdech: „Celý systém obchodních soudních sporů by neměl být založen na takovém postupu, který by vyhověl i naprosto neschopným účastníkům sporu. Podle zkušeností z Anglie by snaha mít jednotný občanský proces aplikovatelný pro všechny neměla umožňovat vytvoření neefektivního režimu řešení obchodních soudních sporů.
Colman byl odmítnut i ve věci zavedení příkazů ke zmrazení majetku. Nikoli změnou Občanského soudního řádu (dále OSŘ), ale jen školením soudců, na kterém by byli instruováni, jak mají využívat již existujících paragrafů, chtějí problém řešit čeští úředníci. Školení má být rovněž způsob, který u soudů v Česku urychlí výkon cizích rozsudků. S tím Colman výjimečně souhlasí, ale požaduje stanovení postupu, jak zbavit naší justici břemene nového dokazování již dokázaného. Colman a komise se shodují – logicky – ve zveřejňování všech rozsudků krajských a vrchních soudů i Nejvyššího soudu na internetu a respektování precedentních verdiktů. Laciné unisono zní (jak by ne, když jde o dar ze zahraničí) kolem veškerého dovzdělávání obchodních soudců a školení administra–tivních pracovníků. Kursy obchodní a ekonomické činnosti by měli povinně absolvovat všichni stávající obchodní právníci i soudní čekatelé. U krajských soudů – ovšem jen budou–li mít o to tamní soudci zájem – se počítá se vznikem vzdělávacích kontaktních skupin, složených ze zástupců různých obchodních komor.
Diktování nezdržuje.
Colmanovu radu neplýtvat při procesu časem soudců a výpovědi svědků nediktovat do protokolu, nýbrž nahrávat na magnetofon, ministerská komise rovněž odmítla. Nepovažuje totiž čas strávený diktováním za značný. Colman, který loni sledoval procesy se stopkami v ruce, trvá na svém: současný systém se vyznačuje závažným plýtváním veřejných prostředků a zbytečně prodlužuje dobu trvání soudních řízení.
Kritizované prodlevy při zápisu firem do obchodního rej–stříku se mezitím pokusila vyřešit novela OSŘ, která stanoví, že na vydání rozhodnutí má registr nikoliv Colmanem požadovaných 21, ale dokonce jen patnáct dní od doručení žádosti. Praxe znalí členové pracovní komise ale sami v memorandu varují, že se bude muset velice pečlivě zkoumat, zda soudci nebudou jednoduše jen rozesílat potvrzení o přijetí žádosti a žádat další informace. Colman totiž poukazoval na úplatky za urychlené vyřízení. V zájmu ušetření času i počtu soudců vznikl návrh, aby na obchodním rejstříku jejich práci zastávali vyškolení administrativní pracovníci s tím, že žadatelé by mohli využít služeb soudce jen tehdy, pokud by chtěli mapadnout zamítnutí zápisu. Memorandum se také zmiňuje o zvažovaném spojení obchodního rejstříku a živnosten–ských úřadů. Tím ovšem bude těžkopádnost obou institucí spíš znásobena než eliminována.
Pokuty nepřehánět.
Britského experta překvapilo, že soudci v Česku nedisponují vhodnými pravomocemi nebo jsou liknaví při trestání žalované strany, poruší–li předběžná opatření. Pracovní komise se ovšem spokojila s dosavadními úpravami OSŘ, které umožňují lépe postihovat pouze žalované, byť stále mají možnost žádat odročení a mlžit. Colman však upozorňuje, že vinu často nesou třetí strany obchodního sporu, které pomáhají ulévat majetek. A těm hrozí jen těžkopádná žaloba od postižené strany (musí mít důkazy a vyčíslit škodu) a nový soudní proces, nikoliv rychlé sankce. Nový proces navíc vede také nový soudce, a průtahy se tím zvětšují. Zatímco Colman doporučuje možnost udělit už při prvním porušení opatření neomezeně vysokou pokutu (dnes do 100 000 korun), Češi se bojí, že by proti takto formulovanému návrhu novely Parlament vznesl námitky.
Na rozdíl od Colmana vkládají domácí experti – už delší dobu – velké naděje do možnosti předcházet procesům pomocí smíru. Britský soudce tuto možnost vůbec nezmiňuje.
Evropa to uvidí.
Pracovní komise dobře ví, že už v polovině příštího roku vydá Evropská komise závěrečné zhodnocení českého soudnictví pro vstup do Evropské unie. Přitom výsledky započatých, ale Colmanovy rady víceméně ignorujících opatření, budou známé až koncem roku 2002. Memorandum proto navrhuje provést alespoň průběžné šetření typu Colmanovy mise už v dubnu.
Tvůrci „české cesty reformy obchodního soudnictví jdou tvrdošíjně po své trase, opatrně ve vyjetých kolejích, rad zvenčí nedbajíce. Pak je ovšem otázka, chtějí–li vůbec něčeho dosáhnout a jak dlouho takové švejkování může trvat.
Přílohy ke stažení: prilohaE
