V centru boje o peníze na zdravotnictví dosud dominovaly dva tábory. Jeden reprezentovaný lékaři z velkých nemocnic, druhý Všeobecnou zdravotní pojišťovnou. Když se dva perou, třetí se prý směje. Ne však zde. Třetí strana sporu - soukromí ambulantní lékaři - hráli roli outsiderů, jimž lze v zájmu peroucích se gigantů vždy sebrat nějaké peníze, nebo jim zaplatit později.
Roztříštěné síly malých podnikatelů ve zdravotnictví je přímo předurčovaly k oškubání. Když bylo potřeba zadotovat VZP nebo nějakou z velkých nemocnic, potřebné miliardy se vždy našly. Miliony pro soukromníky už ne. Za ministra Kubinyiho ještě přituhlo. Velké nemocnice mají opět dostat více na úkor ambulancí. Není divu, že „malým“ došla trpělivost a pustili se jednotně do boje. N ový socialistický ministr zdravotnictví jen potvrzuje linii své vlády, která zřejmě přistoupila ke „konečnému řešení“ podnikatelské otázky. V idíme tu stejnou ideologickou zabedněnost, s jakou je prosazováno zvýšení daní či zavádění registračních pokladen. Soukromníci, kteří tato opatření nezvládnou, prý mají raději pověsit podnikání na hřebík. Lékaři, kterým se nelíbí další utahování šroubu, by se podle Kubinyiho asi měli nechat zaměstnat v nějaké velké nemocnici. Odtud ostatně přišli odboráři, kteří dnes ovládají Lékařskou komoru, z níž učinili nástroj lobbingu za veřejné giganty. N ástrojem v ataku proti soukromým lékařům je i závist. Prý si vydělají příliš. S tímto argumentem lze sotva polemizovat. Snad se jen zeptat, proč to ti závistivci nezkusí sami. Možná proto, že s velkou nemocnicí za zády je život přeci jen pohodlnější. Plat jim obvykle přijde, i když VZP nezaplatí, zatímco soukromník se musí zadlužit. N ový ministr chce socializmus, který přeje velkým a opomíjí malé, ještě utužit a centralizovat. Pokud se alianci soukromých lékařů nepodaří Kubinyiho zastavit, doplatí na to i pacienti, kteří si už zvykli na pružné a snadno dostupné ambulatní služby.
