Soukromá režie se osvědčila

Vybírání poplatků funguje, Praha se chystá napodobit Londýn

Zpoplatnění vjezdu do památkové rezervace české metropole je jedním ze dvou záměrů, které předložilo město Praha ministerstvu financí jako pilotní projekt partnerství veřejného a soukromého sektoru (PPP). „Vzhledem k tomu, že si zavedení mýtného vyžádá vysoké náklady, možná srovnatelné s londýnskými, uvažujeme o PPP,“ řekl týdeníku EURO pražský primátor Pavel Bém. Jak dodal, na uskutečnění záměru je třeba začít pracovat v roce 2008. Mýto by mohlo být zavedeno na přelomu let 2009 a 2010 v návaznosti na dokončení severozápadní části městského okruhu.

Zácpy stagnují.

Poslední dostupné statistiky Ústavu dopravního inženýrství (ÚDI) z roku 2003 uvádějí, že automobilů v centru hlavního města nepřibylo. Je to důsledkem toho, že růst jejich počtu zastavily zácpy, které už mají plošný charakter. V předminulém roce vjelo během průměrného pracovního dne do širšího centra 281 tisíc osobních aut. Statistiky mluví jasně, ale zavést mýtné je především politické rozhodnutí. Zástupci města už možná jednu šanci propásli. „Po povodních v roce 2002 byl vjezd osobních automobilů do centra omezen a ukázalo se, že Pražané dokáží reagovat a přizpůsobit se,“ říká exprimátor a předseda Evropských demokratů Jan Kasl, který začal mluvit o mýtném už v roce 2001. Předpokládá, že radnice se v tomto volebním období k „jasnému ano pro mýto“ neodhodlá. I pokud by se mělo za vjezd do centra platit za čtyři roky, je třeba začít s přípravou projektu „zítra“, tvrdí ale ředitel ÚDI Ladislav Pivec: „Musíme například vymodelovat dopravně územní dopady, aby se neucpávaly komunikace v jiných částech.“

Kdo a kolik bude komu platit.

Zavedení elektronického mýta v Londýně stálo desítky milionů liber. Pražská památková rezervace zabírá devět kilometrů čtverečních, což je výrazně méně než zpoplatněná londýnská zóna. Přesto by elektronický model mýtného v hlavním městě vyšel na miliardy korun, tvrdí Radim Hradílek, partner společnosti IBM, která v minulém roce vyhrála soutěž za zavedení městského mýtného ve Stockholmu. Nebude-li Praha chtít platit systém ze svého, je spolupráce s privátním investorem logická. Šéf dopravního ústavu Pivec ale konstatuje, že i disciplinovanější Londýňané neplatí mýto poctivě: „U nás nejsme schopni rozumným způsobem vybrat pokuty za přestupky. Nevím, jak bychom dokázali vybrat mýtné, aby se systém investorovi splácel.“ Kasl nabízí jinou alternativu. Zřídil by Pražskou parkovací společnost, která by místo současných soukromých firem najímaných radnicí, centrálně vybírala poplatky ze všech pražských parkovišť. Z generovaného zisku by se systém zpoplatnění financoval.

Chystá se rozšíření i na západ Západní Londýn nepotřebuje mýtné! Volaly 29. ledna stovky demonstrantů, jež vyšly do ulic britské metropole, neboť mají vztek na Kena Livingstonea. Proč? Londýnský starosta se od roku 2007 chystá rozšířit zónu, v níž se platí „congestion charge“, na západ od centra. Mýtné začalo v britské metropoli fungovat 17. února 2003; každého, kdo vjede do středu Londýna ve všední den mezi sedmou hodinou ranní a půl sedmou večer stojí pět liber (od července 2005 to bude již osm liber). Představitelé „West London Residents Association“ se bojí především toho, že mýtné ve čtvrtích Knightsbridge, Kensington a Chelsea vyvolá úpadek drobných byznysmenů.
Obavy z negativních dopadů na drobné prodejce, řemeslníky a menší firmy v centru města je možné číst v britských médiích od chvíle, kdy ambiciózní starosta poprvé projekt představil. Že se tyto starosti částečně naplnily, uznávají dnes i ti, kteří si jinak „congestion charge“ pochvalují. Známé obchodní domy na Oxford Street například uvádějí, že od zavedení mýtného poklesly jejich roční tržby o deset až dvacet procent. Ostatní kritéria, zdá se, však vycházejí spíše ve prospěch mýtného:
Vstupní investice veřejné společnosti Transport for London (TfL) do projektu mýtného činila dvě stě milionů liber. Zatímco pesimisté považovali schéma za příliš drahé a jen stěží návratné, optimisté tvrdili, že se ona úvodní investice vrátí již za 18 měsíců. Dopravní experti, kteří radili starostovi Livingstoneovi, totiž odhadovali, že se na řádných poplatcích ročně vybere asi sto milionů liber - a na pokutách 30 milionů. A jak se strefili?
V prvním roce existence „congestion charge“ se vybralo 165 milionů liber, z toho 50 milionů na pokutách. Jestliže roční náklady na provoz a údržbu kamerového systému činí asi 85 milionů liber, radnice mohla využít 80 milionů na investice do londýnského dopravního systému. V roce druhém, jehož přesné výsledky nejsou dosud známy, budou podle londýnských dopravních odborníků zisky obdobné.
Druhým kritériem úspěchu londýnského mýtného je pochopitelně plynulost dopravy. Jeden z poradců Kena Livingstonea, profesor David Begg od roku 2003 sliboval, že se zácpy v centru sníží o deset až patnáct procent. To se bezpochyby naplnilo, některá měření dokonce uvádějí až 25 procent. Kritici „congestion charge“ ale i přesto nepřestávají tvrdit, že se počet aut v londýnském centru v posledních letech snižuje evolučně; řidiči prý i bez mýtného pochopili, že drahé parkování a dopravní zácpy za cesty autem nestojí: zatímco v roce 1991 vjelo do londýnského centra 155 tisíc aut denně, v roce 2000 již jen 137 tisíc a v roce 2001 pouze 122 tisíc aut.
Argumentem oponentů byla rovněž skutečnost, že nové dopravní schéma přinese neúměrné dopravní zatížení těm čtvrtím, které leží okolo centra. Podle některých modelů to mělo znamenat kolaps na okruhu středním, známém jako Northern nebo Southern Circular. Ani to se ale nestalo. O to větší překvapení připravil nedávno Ken Livingstone Londýňanům, když oznámil, že by se „congestion charge“ měla po „západním“ rozšíření posunout i na sever města. Pokud se tak stane, i ti obyvatelé, kteří jezdí důsledně kolem středu města, zaplatí na mýtném týdně až třicet liber.
Na severu města ovšem leží konzervativci řízené okrsky Barnet, Enfield a Richmond, a jejich představitelé již dnes hlasitě protestují. Tamní radní tvrdí, že Livingstoneovo mýto nevydělává tolik, kolik je třeba, a tak si prý starosta hledá další území pro zvýšení zisků.

Chtějí ho i Welšané.

I přes časté debaty Londýňanů nad smyslem „congestion charge“ pokračují přípravy na zavedení mýtného i v dalších britských městech. Uvažuje se o něm v Liverpoolu, Wrexhamu, Manchesteru, Newportu, či Cardiffu. Nejpokročilejší jsou v Edinburku, jehož představitelé by rádi zavedli „congestion charge“ již od roku 2008. Pokud obyvatelé skotského hlavního města řeknou v únorovém referendu ANO, vznikne ve městě podle vzoru Londýna síť kamer a čtecí zařízení za 22 milionů liber (v londýnského centru je rozmístěno 688 kamer; ty nejenže snímají všechny přijíždějící automobily, ale jsou napojeny na zařízení, které dokáže přečíst poznávací značku). Edinburští doufají, že provoz jejich systému bude stát ročně asi 20 milionů liber – a že vyberou kolem 38 milionů.
Spolu se zaváděním kamerových systémů na kontrolu „congestion charge“ se již v Británii pracuje na technickém zdokonalení výběru mýtného. Podle londýnského starosty je například Londýn vzdálen pouze patnáct let od zavedení rádiových štítků, které by byly nalepeny na předních sklech automobilů; po městě umístěné přijímače by pak dokázaly zjistit, kolik mil a v jakém denním čase auto přesně ujelo. Tento systém, slibuje si Ken Livingstone, by měl dvě zásadní výhody: mýtné by se neplatilo paušálně a dlužné částky by se automaticky přičítaly na účet řidiče. Odpadly by pokuty za lenost a zapomínání.
Ale i přes to, že nynější systém vyžaduje jistou disciplínu, zdá se zatím být veřejné mínění schématu nakloněno. Jeho výhody si chválí více než padesát procent obyvatel města a jeho obliba se šíří i za hranicemi metropole. Nedávné průzkumy ve Walesu kupříkladu ukázaly, že si jeho zavedení ve waleských městech přeje více než šedesát procent tamních obyvatel.

V Londýně se musí za vjezd do centra zaplatit buď předem, anebo nejpozději do 22.00 hodin večer. Platit se dá na internetu, po telefonu, zprávou sms z mobilního telefonu, ve zhruba dvou stech trafikách, u většiny benzínových pump a v automatech umístěných při vjezdech do „zóny“. Kdo nezaplatí alespoň do půlnoci, stojí ho pokuta 80 liber. Tato suma se zmenší na polovinu, pokud řidič zaplatí do 14 dnů. Kdo naopak zaváhá 28 dní, obdrží složenku na 120 liber.

• Soutěž na vymáhání mýtného a pokut vyhrála společnost Capita, která má zkušenosti s vymáháním televizních poplatků či městských daní. Kontrakt na pět let jí přinesl 230 milionů liber a její představitelé se chlubí, že statické kamery zachytí 90 procent značek přijíždějících aut.