České zemědělství prošlo během posledních desetiletí zemětřesením.
V padesátých letech byli sedláci násilně nahnáni do jednotných zemědělských družstev. Když totalitní režim padl, jen málo z nich se dokázalo vrátit k soukromému hospodaření. V současnosti v České republice hospodaří více než třicet tisíc soukromých rolníků. A s problémy se perou dodnes.
Návrat sedláků na rodné statky probíhal v devadesátých letech pomalu. Bývalí majitelé, kteří museli majetek vložit na desítky let do družstev, se jen těžko domáhali svého práva. Dodnes se mnozí z nich ještě nedočkali vypořádání všech svých nároků.
O počátcích transformace zemědělství psal v článku Soukromníků výrazně přibývá autor Jan Hábík ve 29. čísle Profitu z roku 1993. „Na vesnici není klid. Zásadně se mění vlastnické vztahy, pokračují restituce a odeznívá transformace zemědělských družstev. Stále výrazněji se prosazují soukromníci,“ psal Profit. O změnách hovořil autor před patnácti lety s Milošem Čadkem, ředitelem odboru statistiky zemědělství, lesnictví a životního prostředí Českého statistického úřadu.
„Největší kvas představuje na vesnici transformace zemědělských družstev. Transformací prošla prakticky všechna zemědělská družstva, ale registrace nebyla z nejrůznějších důvodů ještě dokončena. Přesto proces restitucí ještě pokračuje. Už také proto, že je tu od 1. července platný zákon. Z původních 1202 JZD vzniklo 1221 nových družstev vlastníků, 37 akciových společností, 94 společností s ručením omezeným a 18 obchodních společností,“ uváděl ředitel odboru statistiky čísla, která demonstrovala pohyb, k němuž docházelo na vesnici.
Ale jiná byla situace u státních statků. „Je to dáno složitostí technických a administrativních prací (evidence, majetková identifikace, úroveň projektů apod.) Proto jsou zatím aktuální pronájmy. V současnosti je asi 85 procent výměry a 80 procent hodnoty státních statků pronajato,“ vysvětloval Profitu ředitel odboru Českého statistického úřadu.
Malých zemědělců je více
Ale už před patnácti lety se začali objevovat první soukromě hospodařící zemědělci, kteří našli odvahu začít obdělávat vrácenou nebo pronajatou půdu.
Kolik jich v té době bylo? „Použijeme-li jako pomocné měřítko registraci, můžeme nyní počítat asi s 21 tisíci skutečně ekonomicky činnými zemědělci. Počty malých samozásobitelů a kovozemědělců jsou však mnohonásobně vyšší. Odhaduji, že asi třikrát, čtyřikrát tolik. Je to hodně hrubý odhad, protože přesné počty se zatím nedají stanovit ani z ničeho vyčíst,“ říkal v roce 1993 statistik.
Zájem o vrácení půdy byl obrovský. „Podle našich informací je registrováno asi 211 tisíc žadatelů o vrácení 1,1 milionu hektarů zemědělské půdy. Z toho bylo kladně vyřízeno 146 tisíc žádostí a skutečně vráceno bylo 487 tisíc hektarů zemědělské půdy 136 tisícům žadatelů,“ potvrdil v Profitu Čadek.
Dodnes však české zemědělství stojí hlavně na velkých firmách, které vznikly transformací bývalých družstev. Většina zemědělské půdy je ve vlastnictví fyzických a právnických osob. Velikostní struktura podniků se výrazně liší od struktury podniků v ostatních členských zemích Evropské unie. Podniky s více než 50 hektary zemědělské půdy zaujímají většinu z celkové výměry půdy. Současné zemědělské podniky hospodaří více než z devadesáti procent na pronajaté půdě. Fyzické osoby obhospodařují 29,8 procent zemědělské půdy, právnické osoby – obchodní společnosti, společnosti s ručením omezeným, akciové společnosti a družstva – obhospodařují více než 70 procent zemědělské půdy.
Zatímco na jeden podnik soukromě hospodařících rolníků připadá 23,6 hektaru obhospodařované zemědělské půdy, na jednu společnost s ručením omezeným připadá 475,7 hektaru zemědělské půdy. A akciové společnosti nebo družstva mají více než 1400 hektarů půdy.
Je nutné se přizpůsobit změnám trhu
Změny vlastnictví v zemědělství se postupně začaly projevovat i ve struktuře hospodaření. Nejvíce v živočišné výrobě. „Představte si, že začínáte hospodařit – nejrychlejší obrátku má chov prasat, výroba vajec, zajímavý je i výkrm skotu. Pak noví hospodáři hledají speciální plodiny a méně vyzkoušenou produkci,“ prohlásil ředitel statistického úřadu před patnácti lety.
„Pokračuje pokles stavů v závislosti na rentabilitě jednotlivých chovů a druhů po omezení státních dotací, omezení poptávky na trhu, což se týká především hovězího. Stavy prasat se udržely na zhruba stejné výši jako na začátku roku 1992 a z toho pramení nadbytek vepřového masa,“ dodával. Zemědělci se i dnes musí pružně přizpůsobovat situaci na trhu. „Je to hodně těžké. Dnes se pěstitelé například zaměřují na řepku a obilniny,“ říká tajemník Asociace soukromých zemědělců Jaroslav Šebek.
A změny v zemědělství pokračují. V sektoru se stále snižuje zaměstnanost. Ještě v roce 2004 dosahoval podíl pracovníků v zemědělství 2,9 procenta ve struktuře zaměstnanosti národního hospodářství, v roce 2007 už to bylo jen 2,6 procenta.
Největší nepřítel – byrokracie
A jaké jsou dnes problémy soukromých rolníků ve srovnání s obdobím před patnácti lety? „V devadesátých letech jsme se zabývali tím, jak získat zpět půdu, abychom vůbec mohli začít. Dnes se boj přesunul jinam. Za největší problém dnes považuji byrokracii. Papírování nám zabírá hodiny práce. Akciové společnosti mají na různá hlášení a statistiky zaměstnance, ale rolník si nemůže dovolit platit dalšího pracovníka, a tak se houštím byrokracie prodírá sám,“ říká Šebek. I když je snaha byrokracii snižovat, se vstupem do Evropské unie má podle něj spíš „vzrůstající trend“. A stát nakládá na bedra rolníkům čím dál víc. „Podnikatel odpovídá za všechno – bezpečnost práce, hygienu, včasné placení daní, odvodů. Měl by sledovat změny v legislativě a úřad mu ukládá spoustu povinností včetně nesmyslů, které nemůže splnit,“ kritizuje Šebek. Jako příklad uvádí včelaře. Pokud chce použít prostředek na ochranu včel, je povinen o konkrétním dni informovat všechny včelaře v okruhu pěti kilometrů. „Než to se všemi projedná, změní se počasí a může začít znovu,“ dodává. Změnu těchto nesmyslných povinností chtějí včelaři prosadit v novele zákona příští rok.
Zemědělci, zejména v horských oblastech, nemohou bez dotací vůbec přežít. Ale podmínky pro poskytování dotací jsou stejné u velkých i malých podniků. „Musíme třeba platit drahé atesty na postřikovací zařízení jednou za dva roky, i když rolník s touto technikou vyjede pětkrát ročně, ale velké družstvo s ní pracuje denně,“ zdůvodňuje Šebek. Soukromí zemědělci volají po změnách. „Chceme snížit byrokracii, snížit daně pro podnikatele, odstranit zdaňování zemědělských dotací, zlepšit aktuální zpravodajství o vývoji světových cen zemědělských komodit na Státním intervenčním fondu,“ dodává.
Stát se přitom snaží zemědělcům pomoci. „Vláda se při svém nástupu zavázala co nejúčelněji čerpat všechny dostupné prostředky z Evropské unie. Evropský program rozvoje venkova, který jsme spustili jako jedna ze dvou prvních zemí »sedmadvacítky«, otevírá již páté kolo. Za předchozí kola již poskytl přes tři miliardy korun do modernizace zemědělských podniků a pět a půl miliardy pro obce a udržení kvality života na venkově. Více než 500 mladých zemědělců jsme poskytli prostředky usnadňující zahájení jejich činnosti,“ připomíná ministr zemědělství Petr Gandalovič. „Trvale snižujeme administrativní náročnost žádostí o dotace. Zavádíme úplný elektronický přístup, takže prakticky celá agenda zemědělského podnikání je dnes přístupná prostřednictvím portálu farmáře. Snižování bariér v podnikání a odstraňování překážek pro menší výrobce je naší trvalou prioritou. Spouštíme významné zjednodušení pravidel pro takzvaný prodej ze dvora, čímž se konečně zrovnoprávní náš malý výrobce sýrů například s rakouským,“ uvádí příklad ministr.
Světová krize dopadne i na zemědělce
Asociace soukromých zemědělců počítá s tím, že i zemědělství zasáhne světová finanční krize. „Pomoci si v rámci svého zemědělského podniku či rodinné farmy bude muset každý sám,“ říká zahraniční tajemník asociace Michal Pospíšil. Na jasnou prognózu budoucího vývoje si nikdo netroufne. „V krizi spotřebitel mění svoje návyky a priority. Britské průzkumy signalizují, že lidé odcházejí z restaurací a začínají se stravovat levněji, doma. Rakouský průzkum zjistil, že Rakušané přestávají nakupovat ekologické potraviny a kupují konvenční v levných řetězcích. Výsledek: klesá spotřeba, rostou zásoby, které jsou na třetích trzích neprodejné bez intervence,“ nastiňuje Pospíšil, jaké problémy mohou očekávat i čeští zemědělci.
Asociace soukromých zemědělců současně radí rolníkům, jak špatné doby nejlépe přežít. „První zásada vychází ze zkušeností našich předků z doby, kdy neznali dotace Unie. Je nutné mít vždy rezervu, nežít na dluh. Kdo neutratil všechny dotace, kdo si nechal rozumnou rezervu z doby, kdy ceny tuto možnost dávaly, ten má větší naději na přežití. Za druhé je třeba na největší možnou míru redukovat náklady všeho druhu a včas. A je nutné být připraven dělat rychlé změny ve svém podnikání, i když v zemědělství je tato zásada asi nejtěžší,“ dodává Pospíšil. Podle soukromých zemědělců je jisté jedno: po poklesu přijde opět růst. Ale ne všichni podnikatelé recesi přežijí.
