Fondy zaměřené na private equity investice by v době krize mohly pomoci firmám s dočasným nedostatkem peněz. Mohl by jejich prostřednictvím firmám pomoci i stát? Podle odborníků je to možné.
Znamená recese omezení investic typu private equity, nebo mohou být nástrojem, který firmám v době krize pomůže? Mohl by i stát prostřednictvím vstupu do private equity fondů pomáhat firmám s nedostatkem hotových peněz?
Private equity investice je jednoduše řečeno balík peněz, který za předem jasně určených podmínek vstoupí do firmy a pomůže jí v její expanzi. Tedy stejně jako bankovní úvěr představuje nový čerstvý kapitál, ovšem nedává jej banka, nýbrž soukromý investor či fond. Výměnou za příliv nových peněz požadují private equity investoři vlastnický podíl ve firmě, účast na řízení a možnost zásahů do obchodních záměrů.
Pro období krize je většinou typické, že tito investoři zvyšují svůj zájem především o menší a střední firmy, protože především ty se hůře dostávají k bankovním úvěrům, neboť banky zpřísňují podmínky pro jejich získávání.
Ovšem dnešní podoba recese má v sobě silný přídech odporu k akciovým trhům, investoři z nich hromadně odcházejí. Dočasně se tak přivírají vrátka k jedné z možných završení tohoto typu investice – cestou vstupu firmy na burzu prostřednictvím primárního úpisu akcií (IPO). Z druhé strany akciový trh nyní nenabízí mnoho příležitostí k dosahování zisků, naopak, a tak se zájem investorů může přelít právě do oblasti private equity, neboť tyto investice se vyznačují dosahováním velmi slušných zisků – kolem dvaceti, čtyřiceti, ale i mnohem více procent. Vstup na burzu není jedinou možnou cestou ukončení investice a dosažení zisku. Rozjetou firmu vybavenou kapitálem lze prodat novému strategickému investorovi.
V regionu střední a východní Evropy získávali dosud private equity investoři zpět své investované prostředky zatím zhruba z poloviny prodejem firmy strategickému investorovi, pouze pětina z nich ukončila svojí investici přes vstup na kapitálový trh. V západní Evropě a USA převažoval naopak IPO, který je všeobecně považován za nejvýnosnější způsob výstupu z tohoto typu investice. Když private equity investor ví, že bude moci svou investici snadno zhodnotit prodejem na burze, bude o to ochotněji investovat své peníze v zemi, kde je tento způsob snadný.
Firmy i fondy
Investice private equity může být různě vysoká – od pěti milionů až po miliardy korun, záleží na orientaci investora. Především zahraniční private equity investoři vyhledávají investice s minimální velikostí kolem patnácti milionů eur, tedy zhruba 4 miliardy korun.
Ze zahraničních private equity investorů je v Česku aktivní například polská společnost Enterprise Investors, která v roce 2005 koupila podíl ve firmě Grisoft, belgická společnost KBC Private Equity, která v roce 2006 převzala firmu Novaservis, nebo společnost Warburg Pincus, která v prosinci 2007 koupila druhý největší portál českého internetu Centrum.cz. Existuje ale i několik českých private equity subjektů, které sice mají svůj domicil v zahraničí, ale management nebo jeho část je z Česka. Jejich investičním cílem jsou společnosti ve střední a východní Evropě. Jde například o skupinu PPF Petra Kellnera, česko-slovenskou skupinu Penta Investments či Arca Capital.
V oblasti private equity investic ale nepůsobí jen jednotlivé společnosti, ale i fondy. Ovšem těch, které se na tuto oblast zaměřují, zatím není nijak mnoho. Jde zhruba o dvacet podílových fondů, které ovšem nemají tuto specifikaci uvedenou v názvu, takže je obtížné je najít podle jména. A pak fondy, které jsou na českém kapitálovém trhu poměrně nováčky, a sice fondy kvalifikovaných investorů, které zákon o kolektivním investování „uvedl“ na český trh v roce 2006.
Investovat do těchto fondů, jichž jsou nyní v Česku necelé čtyři desítky, však nemůže každý. Fondy jsou určeny pouze takzvaným kvalifikovaným investorům, kteří jsou přesně určeni v zákoně. Jedná se například o institucionální investory, tedy banky, pojišťovny a penzijní fondy, nebo o jednotlivce či podnikatele, kteří čestně prohlásí, že mají zkušenosti z oboru, do kterého fond investuje.
Stát by nakoupil přes fond
Kvalifikovaným investorem je však také stát. Mohl by investicemi do fondů kvalifikovaných investorů zaměřených na private equity projekty podpořit malé a střední podniky?
Například Pavel Makovec, předseda představenstva Arca Capital CEE, uzavřeného investičního fondu, se domnívá, že ano. Státní podpora malých a středních podniků prostřednictvím těchto fondů by podle něj mohla fungovat na následujícím principu. Stát by investoval peníze do několika různých fondů, čímž sníží riziko ztráty a zvýší objektivnost investic. Fondy pak nakoupí podíly v malých a středních podnicích, kterým tím dávají možnost rozvíjet se a uspět i v době recese. Výměnou za poskytnutý kapitál si fond samozřejmě vyžádá účast na řízení společnosti a možnost zásahů do jejích strategických záměrů. Díky dodatečnému kapitálu a restrukturalizačním opatřením dosáhnou firmy snáze také na úvěry od banky potřebné k dalšímu rozvoji. Až fond dosáhne požadovaného zhodnocení, svůj podíl ve firmě prodá, svoji investici tedy zrealizuje i stát. Zisk může rozdělit mezi podílníky, nebo investovat do další firmy.
„Aby měl stát větší přehled o svých investicích, mohou mu samosprávné investiční fondy nabídnout nadstandardní způsob kontroly formou místa v dozorčí radě nebo zřízením speciálního kontrolního či poradního orgánu,“ domnívá se Makovec.
„Kromě podpory české ekonomiky v době recese mohou fondy kvalifikovaných investorů zajistit státu poměrně slušnou výnosnost, kolem 10 až 15 procent ročně. Při zpětném hodnocení účinnosti a výnosnosti jednotlivých vládních protikrizových opatření by se fondy kvalifikovaných investorů pravděpodobně umístily na vyšších příčkách,“ říká Pavel Makovec.
Poměrně skeptický je ale k této možnosti například ředitel úseku investic Pioneer Investments Petr Zajíc. „Domnívám se, že stát nebude chtít majetkově vstupovat do firem, a to ani prostřednictvím fondů kvalifikovaných investorů zaměřených na private equity,“ říká Zajíc. „Problémem je, že tento druh fondů v Česku vznikl teprve nedávno a chybí nám historická data a napravení možných chyb vzniklých se zavádění těchto fondů. Osobně si myslím, že stát je mizerný vlastník téměř čehokoliv a z dlouhodobého hlediska by měl ve svém portfoliu držet jen opravdu strategické firmy, a to ještě nejlépe jen zlatou akcií, nikoliv plnou majoritou, protože hrozí neúnosné odsávání hotovosti formou dividend,“ soudí Jan Procházka, analytik společnosti Cyrrus (na snímku). Nápad to podle něj není špatný, ale české zkušenosti s fondy špatných úvěrů bank, Konsolidační agentury a podobně jednoznačně zvedají výhrůžně prst. „Stát to nebude schopen uřídit a nastane klasický prostor pro české »malé domů« a korupci. Už fakt, že pro dotace EU si musí všichni natahovat ruce a nevítězí nejlepší projekt v praxi, ale nejlepší na papíře, je finanční tragédie,“ dodává Procházka.
Co vlastně jsou Fondy kvalifikovaných investorů
Jak zmíněné fondy „odborníků“ na trhu fungují? Investují svěřené peníze do nemovitostí, akcií, dluhopisů anebo právě private equity projektů. „Investicí do private equity projektů podporují investoři také české podnikatelské prostředí. Jejich finance pomohou malým a středním podnikům v jejich rozvoji a umožní jim investova
t do nových technologií nebo vstoupit na nové trhy,“ říká Makovec. Výhodou investice do těchto fondů je nízká míra zdanění, která zaručuje vyšší výnos. Jedná se však o dlouhodobou investici vyšších částek.
Jak sám název napovídá, jsou cenné papíry těchto fondů určeny pouze takzvaným kvalifikovaným investorům. Fond jich může mít ze zákona nejvýše sto a spodní hranici investice každého investora představuje milion korun. To je však pouze minimální částka daná zákonem, kterou každý fond může ve svém statutu libovolně navýšit. Například fond Arca Capital CEE má minimální investici stanovenu ve výši pěti milionů korun. Vlastní kapitál každého fondu musí do jednoho roku ode dne získání licence dosáhnout hodnoty alespoň 50 milionů korun. Fondy mohou být zakládány nejdéle na dobu 10 let, kterou není možné prodloužit. Je však možné fúzovat s mladším fondem, a tím dojde k prodloužení existence fondu.
Do roka padesát milionů
Fondy podléhají přísné kontrole ze strany ČNB. Zákon přesně nevymezuje, do čeho fondy smí a nesmí investovat, proto musí být investiční strategie velmi detailně vymezena ve statutu fondu. Investoři si mohou vybrat mezi dvěma typy těchto fondů, podílovými a investičními.V Česku existuje nyní pět podílových a 13 investičních fondů, jejich počet se však neustále mění, protože fondy licence nejen získávají, ale často je také ztrácejí. „Děje se tak proto, že manažerům fondu se nepodaří splnit zákonnou podmínku, aby základní kapitál fondu byl do jednoho roku od získání licence úspěšně navýšen na minimálně 50 milionů korun,“ vysvětluje Pavel Makovec.
Podílový fond smí založit pouze licencovaná investiční společnost, která pak spravuje jeho majetek a prodává investorům podílové listy. Podílový fond může být založen v otevřené i uzavřené formě. Otevřený fond nemá omezen počet vydávaných podílových listů a s jeho podílovými listy je spojeno právo na jejich odkoupení investiční společností na žádost majitele. U uzavřených fondů investiční společnost podílové listy zpět neodkupuje. Jejich investice je vypořádána až v rámci likvidace podílového fondu.
