Obnovitelné zdroje energie dlouho platily za investiční otloukánky. Vzhledem k velkým investicím a pomalé návratnosti nebyly pro soukromé investory atraktivní a sotva na tom něco změnila i státní záruka v podobě dotované výkupní ceny. Karta se ale začíná obracet. Nejisté investice do dluhopisů jižních států eurozóny a unijní obchodování s emisními povolenkami, které příští rok prodraží klasické energetické zdroje, hrají zelené energii do karet.
Německo předloni investovalo do obnovitelných zdrojů 27 miliard eur a v absolutních číslech se stalo světovou dvojkou – hned za Čínou. Tři čtvrtiny veškerých zelených investic v EU končí právě u našich západních sousedů. Největší objem peněz plyne nadále do solárních elektráren, kam investoři vložili téměř dvacet miliard eur. Nejslibnější potenciál má ale vítr, z něhož by se podle plánů EU mělo v roce 2020 získávat čtrnáct procent veškeré elektřiny.
Slibná budoucnost
Trendem je také častější zapojování soukromého kapitálu. V loňském průzkumu Frontiers Management Consulting odpověděla třetina dotázaných investorů, že v následujících dvou letech považují investici do obnovitelné energie za velmi slibnou. Zelená energie je tak podle ankety stejně oblíbená jako třeba nemovitosti.
Zapojují se i velcí hráči. Největší německá pojišťovna Allianz v březnu do svého portfolia přikoupila další tři větrné elektrárny – dvě ve francouzském departementu Cher a jednu v Dolním Sasku. Již dva roky Allianz provozuje také šest solárních parků v Itálii. Celkově tak do obnovitelných zdrojů skupina nainvestovala již 1,3 miliardy eur a ze svých elektráren zásobuje 350 tisíc domácností.
Také koncern Munich RE vložil do obchodu s obnovitelnými energiemi již 2,5 miliardy eur. Kromě solárních projektů, které jsou po vlně krachů německých firem vyrábějících fotovoltaiku poněkud na ústupu, investuje také například do geotermiky. Munich RE má vlastní tým expertů, který připravuje pojištění rizika projektu. Od roku 2003 nabízí bavorský pojišťovací gigant pojistku proti možnosti, že geotermální vrt nebude dostatečně účinný. „Změny klimatu nepovažujeme pouze za riziko, ale také za velkou šanci pro nové technologie s velkým potenciálem růstu,“ vysvětluje Thomas Blunck, předseda představenstva Munich RE.
S garancí státu
Silné finanční skupiny lákají především vysoké výnosy, které nenabízí ani dluhopisový, ani akciový fond. Třeba Allianz počítá v obnovitelných zdrojích s ročním zhodnocením ve výši sedmi až osmi procent. To je ovšem vykoupeno velkou vstupní investicí. Pro zelené projekty v oblasti energetiky naopak svědčí státní garance výkupních cen a dlouhodobý společenský zájem o rozvoj zelené energetiky.
Trh ovšem počítá i se soukromými investory. V Německu jsou domicilovány desítky investičních fondů, které vykazují portfolio orientované na firmy rozvíjející využití obnovitelných zdrojů. Mohou být výhodné zejména pro ty, kteří hledají dlouhodobé zhodnocení. Například DWS Zukunftsressourcen, který spravuje 400 milionů eur, dosahuje tříletý výnos téměř 17 procent. Vznikají ale i specializované uzavřené fondy, které cílí na konkrétní projekty. Třeba Energie Europa spravovaný hamburským finančním domem Lloyd Fonds láká na investici do osmi vybraných větrných a solárních elektráren v Německu, Francii, Španělsku a Velké Británii. Slibuje až desetiprocentní roční výnosy.
Slibným vkladem do malých projektů, jako jsou bioplynové stanice nebo třeba výroba dřevěných peletek, může být výměna investice za budoucí podíl na zisku (Genussrecht), což je u nás téměř nepoužívaný finanční nástroj.
Bez sítí to nepůjde
Hlad po investicích je dosud velký. Do roku 2020 bude Německo potřebovat odhadem dalších 200 miliard eur. Jestli se ale soukromý kapitál vložený do obnovitelné energie zhodnotí, závisí kromě trhu také na politicích. Nejde jen o nastavení výkupních cen, ale i o vládní investice do zastaralých distribučních sítí. Bez toho, aby proud bez potíží plynul z roztočených větrníků a rozpálených fotovoltaických panelů do drátů, bude každá investice do výroby zelené energie jen polovičatá.
