Vratislav Ebr
Tvář Vratislava Ebra doprovází knihy na cestách za čtenářem už pěkně dlouho. Chvíli děsil zákazníky holou bradou (splnil sázku a po pádu komunistů se dal oholit), teď ho zase z přirozené pohodlnosti zdobí vous.
Od většiny knihkupců se liší tím, že propůjčil obchodu s knihami svou tvář. Už ve druhé třídě kodrcal do školy s dvoukolákem naloženým vlastním loutkovým divadlem, šťastný, že se může předvádět. To mu vydrželo, třídním komediantem byl na knihkup eckém učilišti i na střední škole knihovnické.
Začátky knihkupeckého učedníka neslibovaly valnou budoucnost: „Na jedné z prvních štací jsem dostal po přivítání od vedoucího do ruky kbelík s vodou, abych šel zalévat knihy ve skladě, Gottwaldovy spisy a tak. Prasklo tam totiž potrubí a pan vedoucí chtěl odepsat co nejvíc neprodaných knih…
Později stál jako vedoucí pražského „knihkupectví mladých u zrodu Klubu přátel poezie, v roce 1968 shodou okolností pracoval v Čs. spisovateli a druhý den po okupaci zažil jeho obsazení.
Od administrativy v nakladatelství, která ho silně nebavila, odešel v devětašedesátém opět za pult. Tentokrát na Smíchov, kde bylo jediné volné místo vedoucího. Myslel, že na smíchovské periferii chvíli pobude a zase se vrátí do centra. T a chvíle se protáhla na třicet let a zřejmě ještě potrvá.
Prodejnu národního podniku Kniha se mu podařilo přejmenovat na Arbesovo knihkupectví, vymanit z šedi anonymity. Postupem času krámek získal povahové rysy svého vedoucího, navzájem zvláštní symbiózou začali prorůstat. Do Arbesova knihkupectví se cho dilo pro knihy, které se jinde nedaly sehnat. Navíc tu bylo vždycky veselo. Někteří kolegové Ebrovi vytýkali přílišnou teatrálnost, komediantství, které je pod úroveň kvalitní literatury. Nyní jim je ale jasné, že v ostré konkurenci si zákazníky vybojuje ten, kdo nabídne něco jiného než ostatní.
Byznys, obchod s literaturou vědeckou i zábavnou, prózou i poezií se díky majiteli provozuje hravou formou. Pověstné autogramiády a křty knih i desek začaly už v roce 1973 - tehdy nezvyklé srocení lidu vyvolávalo zájem přís lušných orgánů, jindy přišlo alespoň udání, že rozdávají zadarmo knihy a pivo, a tím rozkrádají socialistické vlastnictví.
Na „největší autogramiádu na světě v roce 1996 si už musel majitel Arbesova knihkupectví pronajmout Národní dům na Smíchově. Dvě stovky spisovatelů a jejich čtenáře by prodejna nepohltila. Ebr žije pro knihy, ale také pro přátele a legra ci. Je neúnavným organizátorem nejrůznějších happeningů i klubových večerů, které každé úterý v měsíci naplňují Salmovskou literární kavárnu.
Na knihkupecké škole, kde externě vyučuje, radí studentům, jak se mají chovat ke knize, nabádá je k pečlivosti a opatrnosti. Sám ovšem do knih píše a zatrhává. Citáty, vzkazy spisovatelům, urgence i nadávky si zapisuje na papírky, kt eré ukládá do speciálního, na míru vyrobeného psacího stolu se sedmadvaceti zásuvkami. Jeho pracovní desku zdobí soška Milouše Jakeše, Ebrova oblíbeného komika. „Tu sošku jsem koupil po revoluci na Václaváku a teď ještě čekám, jestli někdo neudělá Bendu, chtěl bych je mít vedle sebe.
Práce, kterou si dovede zpestřit mnoha způsoby, ho zřejmě nikdy neomrzí. Přesto nemá potřebu se někam dále rozpínat. Šest prodejen, které má Arbesovo knihkupectví po Praze, ho plně uspokojuje. „Zkusil jsem otevřít dva malé obchody v Plzni a Sušici, ale hrozně mi vadilo, že se tam dostanu jednou do měsíce. Potřebuji být pořád v kontaktu, mít možnost přijet, kdy je potřeba, zůstat dva dny, okamžitě vyřešit problém, který se objeví.
Hlavní zázemí stále tvoří prodejna na Smíchově. Má se ještě rozšířit o další prostory, kde bude mít třicet nakladatelství možnost prezentovat svou produkci v Salonu nakladatelů.
Na stěnách pracovny ve smíchovské prodejně visí fotografie přátel, spisovatelů a herců, ale také rukopisný vzkaz Jakuba Arbese. Do Salmovské kavárny mu dokonce Arbesova příbuzná přinesla šálek, z něhož spisovatel Jakub Arbes rád pil. Lidé se k němu obracejí jako ke starému známému, cítí, že jeho cesta k duši vede přes knihy, že jeho humor neublíží. I když je někdy černý jako vizitka, na níž je napsáno: Vratislav Ebr, *20. 10. 1942, †29. 2. 2615.
