Místo anglosaského modelu, který vyhrával desítky let, asi vznikne jiný
Uplynul více než rok od vypuknutí hypoteční krize. V létě už to vypadalo, že se situace uklidnila a zlobí jen drahá ropa. V srpnu ale i cena této suroviny začala rychle klesat. Hurá, krize je za námi, oddechl si svět.
Jenže minulý týden to vypadalo tak, že co den, to šokující zpráva o pádu finančních domů, které doposud byly prezentovány jako bašty kapitalismu. Firmu Merrill Lynch zachránila Bank of America, která sama nemá obzvlášť silnou bilanci. Společnost Lehman Brothers, na kterou sázel finančník George Soros, vyhlásila bankrot. Někdo mohl říci, že to jsou jen investiční banky, které doplatily na transakce s deriváty, o nichž guru amerických investorů Warren Buffett říkal, že jsou to finanční zbraně hromadného ničení. Buffett měl pravdu, ale ti, co říkali, že se pád zastaví u investičních bank, už tolik ne.
Důvěru nejvíce nahlodala zpráva, že světová jednička v pojišťovnictví AIG, nadfinanční nadinstituce, je v koncích. Zrovna firma, na jejíž akcie Buffett nenechal dopustit. Vláda USA ji nakonec díky obrovské státní pomoci zachránila. Ale právě AIG byla institucí, o kterou se v době krize – jako o silnou zeď – mohli opřít ti ostatní. A najednou vidíme, že AIG, jež od ratingových agentur získala hodnocení AAA, nebyla silnou zdí, ale záclonou. Z toho, co se za ní ve skutečnosti nachází, vidíme jen málo, ale i to stačí k tomu, aby se byznysmeni a politici začali obávat o budoucnost.
Možná, že pro USA je nejhorší zprávou informace, že další obří investiční banka Morgan Stanley jedná o záchraně s čínským státním fondem CITIC. Pokud to znamená, že firmě Morgan Stanley pomůže státní fond komunistické Číny, protože na to americká vláda, která letos vynaložila na záchranu finančního sektoru 900 miliard dolarů, už nemá, tak se tomu říká: game over. A od této chvíle se začne hrát jiná hra, s jinými hráči a podle jiných pravidel. Místo anglosaského modelu, který vyhrával několik desítek let, asi vznikne nový.
Ale je možné, že taky ne. Jeden známý český investor, který si nepřál být jmenován, týdeníku EURO svoji představu o budoucím vývoji popsal takto: „Jsme v úplně normální situaci, která nastává jednou za čas. V osmdesátých letech, při zřejmě větší krizi, zkrachovalo skoro 2000 bank a o deset let později, v období prosperity, si na to nikdo nevzpomněl. Na konci devadesátých let při finanční krizi v Rusku analytici předpovídali, že takzvané emerging markets jsou jednou provždy minulostí. A pět let poté na nich všichni vydělávali desítky procent ročně. Co se asi tak může stát teď? Neúspěšné instituce zbankrotují nebo je někdo koupí. Neúspěšní ředitelé odejdou a za pár let se objeví jinde. Důvěřiví investoři přijdou o peníze. Finanční sektor se vyčistí a za pár let nás opět budou přesvědčovat, že deriváty jsou skvělá věc a kdo je nemá, nejde s dobou.“
Je dnešní krize trestem za chamtivost, která podle hlavní postavy kultovního filmu Wall Street Gordona Gekka měla zachránit Ameriku? Částečně ano. Anglický matematik, alchymista a hlavní poradce královny Alžběty říkal, že když přichází bouře, někteří ptáci se schovají a jiní roztáhnou křídla. Baron Rothschild tvrdil, že teprve když je revoluce v ulicích, začíná nakupovat. Tudíž se dnes už najdou mazaní investoři, kteří nepanikaří a přemýšlejí, jak na této krizi vydělat. Takže chamtivost vládne dál.
Je už čas nakupovat akcie podniků, které jsou zdravé, jen se svezly dolů s trhem? Nebo je ještě potřeba chvíli počkat, protože nějaká dosud obdivovaná banka padne?
Trh každopádně čeká nové nastavení cen. Ještě nedávno bylo tolik peněz na trhu, že se investoři rvali o kus shnilého gothajského salámu, který se prodával za cenu prvotřídního uheráku. (Stačí se podívat na některé české IPO…) A ti frajeři, kteří prodávali vysoce nadhodnocené akcie nadrženým bulíkům, dnes hledají práci. (Ti čeští ještě ne…) Západní finanční svět se vrací do reality. A bojí se jí. (Ten český zatím ne…)
