Česká gastronomie poslední týdny klesá ke dnu a vláda už jí poslala jasný vzkaz, že ještě víc než měsíc se nebude mít od čeho odrazit. Statistiky mluví o tom, že v současné chvíli prodává jídlo s sebou asi jedna čtvrtina existujících restaurací. Ty samy ovšem hlásí, že jejich tržby se pohybují mezi dvaceti až třiceti procenty obvyklého průměru, a světlé výjimky, které by se nejspíš daly spočítat na prstech jedné ruky, se chlubí tržbami ve výši kolem padesáti procent oproti období před vyhlášením restrikcí.
Nejsou to ale podniky zavedených značek ověnčené hvězdami a s dveřmi, které zdobí desítky samolepek zahraničních i českých gastronomických průvodců.
Jsou to zpravidla mladé, neformální podniky, které nesázejí na složitý plating, drahé sklo na víno a látkové ubrousky. Místo toho investují do velmi kvalitních surovin, vlastního vzdělávání a s hosty čile komunikují na sociálních sítích. Zatímco degustační večeři ve dvaceti krabičkách s podrobným popisem, jak si jednotlivé chody doma sestavit, si asi nikdo objednávat nebude, jednoduché jídlo, které převozem nijak neutrpí, za cenu do 200 korun si rád objedná kdekdo.
Současná krize donutila přemýšlet i ty, kteří dosud na gastronomickém poli udávali směr. Davy zahraničních turistů do země v nejbližších měsících určitě proudit nebudou a ty nejlepší restaurace se supersofistikovaným jídlem dosud stály především na hostech ze zahraničí.
Teď stojí už více než měsíc jejich provozy.
Čeká je zjednodušování konceptů, zkracování degustačních menu, snižování cen a především přibližování se přáním a srdcím hostů. Nemusí platit náš host, náš pán. Vyhraje ten, kdo může říct, náš host, náš přítel. Ten, který nás nepřestane „navštěvovat“, ani když mu můžeme dát jídlo pouze s sebou. Ten, kterému vždycky zbydou nějaké peníze, aby je u nás mohl utratit a nemusel nad tím příliš přemýšlet. Ten, který se vždycky vrátí a pomůže nám, když jsme na dně.
O autorovi| klára donathová, donathova@mf.cz
