Poslanci prý chtějí vytvořit všem televizním stanicím rovné podmínky
Spící nebo jen zívající poslanec, vztyčený prostředník nebo zaujatý čtenář novin v parlamentní lavici, případně vyplazený jazyk tamtéž. Televizní záběry, které dokreslovaly dění ve sněmovně, se stanou jen vzpomínkou. Obrazová média už nic takového divákům nenaservírují. Tryzna pro bulvár. Nuda pro diváky. Pikantní záběry České televize (ČT) z jednacího sálu sněmovny už budou jen z archivu, protože od září veřejnoprávní ani jiná televize do sálu, kde debatují poslanci, nebude smět vstoupit. Aniž by o tom byla Česká televize informována, ztratila ve sněmovně zvykové právo, svůj neoficiální přenosový monopol. Televizní kamery ani fotografové nebudou mít podle informací týdeníku EURO přístup ani na balkon pro návštěvníky. Dohlížet na to bude ostraha sněmovny.
Stálá komise pro práci sněmovny, v níž jsou zastoupeny všechny stranické kluby, již před dvěma měsíci bez jakékoli publicity rozhodla, že privilegia České televize skončí a napříště si dolní komora parlamentu zajistí obrazové zpravodajství vlastním kamerovým systémem. Od září mají mít ke snímkům z jednacího sálu rovný přístup všechny televize. Během prázdnin se totiž ve sněmovně uskuteční rozsáhlá rekonstrukce, která začne skutečně od podlahy. Ta bude stržena, lavice budou odšroubovány, kabely vytrhány, světelná tabule demontována. Po generálce bude jednací sál snímat čtyři až šest (to ještě není přesně stanoveno) nových stacionárních kamer se zoomem, protože komise pohyblivé kamery neschválila, i když je předseda Poslanecké sněmovny Miloslav Vlček (ČSSD) navrhoval. Záběry zpracuje zatím ještě neexistující odbavovací pracoviště a prostřednictvím externích přípojek nabídne všem televizním společnostem, jež o ně projeví zájem. Červnová schůze sněmovny tak byla zřejmě poslední, kterou mohla Česká televize snímat prostřednictvím vlastních kameramanů.
Nechtěný monopol?
Otázka, zda se Česká televize vzdá svého monopolu bez boje, je zbytečná. „Sněmovna bude určovat, komu své přenosy dávat! Když například chceme, aby ČT přenášela některé další interpelace, tak jsou s tím problémy. Možná, že jiné televize to ale budou chtít přenášet. Proč bychom neumožnili soutěž?“ ptá se Vlček. „Česká televize je sice veřejnoprávní, já jí nebudu v ničem bránit, ale chci, aby ze sněmovny šly takové obrázky, které nebudou zákonodárce diskreditovat. Jestliže tam poslanec sedí dvanáct hodin, tak si určitě zívne nebo zavře oči. A kameraman čeká právě na tento moment, a právě tento obrázek pouští ven. A to se už dít nebude. Je naše výsadní právo, jakým způsobem si to upravíme.“
Parlamentní monopol České televize byl nepochybně naplněním jejího veřejnoprávního poslání, kukátkem do velké politiky. Otázkou je, do jaké míry ČT vůbec stála o to, že bude moci místo prášku na spaní poskytovat v noci na svém druhém programu divákům záznamy z jednání poslanců. I nejzábavnější odpolední politický pořad – čtvrteční interpelace premiéra - obvykle přesměrovala na zpravodajský kanál ČT24.
„Není důvod podporovat ČT,“ dodává šéf sněmovny Vlček. „Nevím, jestli na právo vysílat existovala nějaké soutěž. Česká televize působila ve sněmovně už v dobách, kdy žádné soukromé televize nebyly.“ O smlouvě s ČT Vlček neví, nepodařilo se mu žádnou vyhledat. „Je to jen nepsané pravidlo právě z období, než vznikly nové televize, někdy z roku 1993, kdy se ve Sněmovní ulici český parlament usídlil. Ale cítím, že je tam jakási rivalita mezi televizemi. Jsem tudíž pro to, aby k informacím měl každý rovný přístup. Nikdo nebude mít privilegium.“
Odřená historie
Monopol není to jediné, co na České televizi předsedovi sněmovny vadilo. Byly to také kabely natažené k přenosovým vozům po ctihodných chodbách, tytéž kabely visící z historických oken, stativy přede dveřmi, parkoviště před domem obsazené po většinu dne televizní technikou.
„V žádné sněmovně v Evropě neuvidíte televizní kameramany v jednacím sále. A projel jsem jich dost. U nás se kabely válejí na zemi, dřou nám okna, a kdyby začalo hořet a poslanci o ně zakopávat, budete to vy, novináři, kdo budou první kritizovat, že tam nebyla dodržena bezpečnostní opatření a zajištěn únikový koridor. Jen se podívejte na evakuační plán v předsálí na zdi. Podle stěn by nemělo nic překážet. Přitom tam věčně obcházíme stojany a kameramany i novináře s laptopy. Už delší dobu hledám způsob, jak tenhle problém vyřešit,“ vysvětluje Vlček.
„Signál bychom potom předávali televizím, které si z toho mohou vybrat, co budou chtít, a nebudou si muset obrázky pořizovat svoji technikou, což znamená, že se nám uvolní i parkoviště před sněmovnou, které zabírají přenosové vozy, mobilní střižna a další auta redaktorů. Bude to znamenat i vyšší komfort pro televize. Obrázky udělá sněmovna a předá je dál. Bude tam řádka zdířek, do kterých se jednotlivé televize napojí tak, aby nebyla jedna televize upřednostněna na úkor druhé,“ doplnil předseda sněmovny. Štáby ale budou moci do předsálí sněmovny jako dosud.
„Uvidíme, jak se nám to podaří nastartovat a kdy dokončit,“ dodává Vlček. Dlouho totiž nebylo jisté, kdy červnová schůze sněmovny skončí, a zda koalice ještě na závěr srpna nesvolá mimořádnou schůzi.
Bude vidět i slyšet
Rekonstrukce se dočká i hlasovací zařízení. Světelná tabule bude třikrát větší, než je ta současná; nabobtná na zhruba 2 x 3 metry. Nový software na ní umožní sledovat nejen zkrácený název zákona a skóre při hlasování poslanců, ale i to, kdo je přihlášen do rozpravy a v jakém pořadí, aby si poslanci mohli kontrolovat, kdy na ně přijde řada, a případně si v mezidobí za čímkoli odskočit. Druhá podobná informační tabule bude i v kuloárech.
Investice za dva miliony korun včetně nové kabeláže pro stacionární kamery však obstrukcím nezabrání. Zpochybněných hlasování typu „zmáčkl jsem ano a ve sjetině mám ne“ neubude, protože ve hře zůstane politický faktor, tedy snaha zopakovat prohrané hlasování za pomoci právě doběhnuvších kolegů, včetně vysvětlení, o čem se právě hlasuje.
To někdy netuší ani zákonodárci v sále, protože v některých prostorách neslyší, co se říká a o jakém návrhu se vlastně hlasuje. Pod hranou balkonu pro veřejnost jsou dvě nebo tři řady, kde se zvuk prolíná a tříští. Přes několik pokusů se celý sál stále nedaří ideálně ozvučit. Nyní by měl každý poslanec mít reproduktor na lavici přímo před sebou, a ne pod lavicí, jako tomu bylo doposud.
Po prázdninách se odpočatí zástupci lidu posadí do lavic, které po osmi letech projdou ozdravnou kůrou v ceně asi milionu korun. Budou navíc opatřeny protipožárním nátěrem a podlaha rovněž dostane bezpečnostní vrstvu. „Možná že nebude ještě fungovat hlasovací zařízení, ale jednací sál by měl být schopen provozu, i když možná budeme provizorně hlasovat formou skrutátorů,“ upřesnil Vlček.
Novinka: Tiskové středisko
Do 21. století budou vehnány i další sdělovací prostředky. Projekt na zastřešení atria, donedávna ještě letního kuřáckého koutku, kde má vzniknout tiskové středisko, je i s požehnáním památkářů hotov. Bude v něm bufet, připojení k internetu, elektrické zásuvky, případně další komunikační přípojky. Investice činila kolem osmi milionů korun.
„Chceme novinářům vylepšit pracovní prostředí, aby nemuseli posedávat na svých taškách v předsálí a měli zázemí,“ zdůvodňuje investici předseda sněmovny. Podle něj nehrozí, že by novináři byli vytěsněni z foyeru, kde se dá sehnat nejvíce drbů a odchytit stejně tolik poslanců.
„Nebudou tam provazy, které by poslance od novinářů oddělily. Komise pro práci sněmovní kanceláře se jen pokouší uvolnit přístupové cesty pro poslance, aby tam nestály štáby, a neměly tam rozložené kamery. Po otevření tiskového střediska budu chtít, aby ochranka upozornila novináře, že by neměli sedět na zemi s notebooky v klíně, budou-li o patro níž mít tiskové středisko. Pamatuji i doby, kdy tam v křeslech někteří novináři spali. Když přijde nějaká návštěva, tak to vypadá, jako bychom byli sto let za opicemi. To není důstojné parlamentní práci.“
Miloslav Vlček připouští, že návrh na omezení pohybu novinářů před dveřmi jednacího sálu v komisi zazněl, ale ne všechny poslanecké kluby s tím souhlasily: „Pokud bude třeba jen jeden proti, tak se to neuskuteční. Nebudeme to válcovat nadpoloviční většinou. Nehodlám pak od dvou nebo tří poslanců poslouchat, že jsme ta opatření udělali proti jejich vůli.“
Například předseda komise pro práci sněmovní kanceláře Lubomír Suk (ODS) zhruba před měsícem uvedl, že pravidla pohybu novinářů v kuloárech by se mohla změnit tak, aby měli poslanci při příchodu do jednacího sálu zajištěn volný průchod a mohli se žurnalistům vyhnout. Koridor by měl být vyznačen zřejmě páskou na koberci. „Aby bylo jasné, že jsou místa, která nejsou určena pro poskytování rozhovorů,“ řekl tehdy. Poslanec si nemyslí, že jde o omezování kontaktu politiků s médii či překážku v práci novinářů.
Myšlenka zavést v kuloárech jakési koridory není nová, nakonec z ní ale vždy sešlo. Již několik let nesmějí novináři a další návštěvníci sněmovny během parlamentních schůzí sami vstupovat do míst, která jsou proti jednacímu sálu a kde je bufet, další místnosti a terasa. Tehdy to zákonodárci zdůvodnili novými bezpečnostními směrnicemi a tím, že chtějí mít klid na svá jednání.
Když se však nápad vymezit prostory v kuloárech koridory dostal v minulosti na veřejnost, řada politiků se od něj distancovala, a v praxi se nakonec nic neměnilo. Je otázka, jak to bude tentokrát.
Každopádně, nynější rekonstrukce sněmovny má stát přes dvacet milionů korun. Podle předsedy Vlčka to však při miliardovém rozpočtu této instituce není tak mnoho.
Situace
- V jednacím sále sněmovny nyní natáčí pouze Česká televize
- Od září nebude mít do sálu přístup, dění budou snímat stacionární kamery se zoomem
- Jejich záběry dostanou po úpravě k dispozici všechny televize, jež projeví zájem
- Nadále bude možné oslovit poslance, ministry a další politiky před jednacím sálem
Praporek: „Sněmovna bude určovat, komu své přenosy dávat!“ předseda dolní komory Miloslav Vlček
