Být novinářem referujícím o zahraničních událostech v zemi, jejíž obyvatelé se příliš nezajímají o to, co se děje za humny, je pohodlná práce. Na vyváženost textů se příliš nehledí. Krásně to ukázaly reportáže z maďarských voleb. Zde je příklad.
Je zvykem, má-li článek vypadat objektivně, že novinář použije citát nebo rozhovor s politickým analytikem. To se stalo i v případě Maďarska. Volební výsledky ve Financial Times komentoval pouze jeden analytik, Krisztián Szabados z maďarské společnosti Political Capital, pro The New York Times Attila Gyulai z Political Capital, pro zpravodaje České televize Ladislava Kerekeše poskytl rozhovor Péter Krekó z Political Capital, redaktor Lidových novin Luboš Palata otiskl rozhovor také s Péterem Krekó z Political Capital a komentátor Hospodářských novin Adam Černý citoval Alexe Kuliho z Political Capital.
Že by v Maďarsku existovala pouze jediná instituce, která se specializuje na politické analýzy? Samozřejmě že jich jsou desítky. Proč ale zmíněná média oslovila právě firmu, jež je úzce spojena s jednou ze stran, které ve volbách utrpěly drtivou porážku? Společnost, jež za posledních osm let vládnutí levicově-liberální koalice získávala řadu státních zakázek? Pak se nedivme, že z výroků zástupců firmy Political Capital byla cítit značná skepse vůči vítězství pravice. Představte si, že by vítězství Jiřího Paroubka ve volbách v zahraničním tisku komentovala pouze nezávisle se tvářící instituce napojená na ODS. To by byl skandál, že?
Petr Hájek, zástupce vedoucího Kanceláře prezidenta republiky Václava Klause, měl pravdu. Novináři – ať už z lenosti, z nevědomosti nebo zlého úmyslu – manipulují fakty a zásadním způsobem tak zkreslují skutečnost. Proč to nechceme v plné nahotě přiznat?
