I v éře konzumu se část společnosti i politiků odvrací od předražených zbytečností a raději dává přednost investicím do trvalejších hodnot. To se netýká jen oslav Vánoc, ale v podstatě všech velkých akcí.
„Jak se jmenuje ten, co nosí dárky dětem v Americe?“ ptala se v průběhu vánočních svátků příbuzná autora Reaktoru. Ta otázka dost překvapí. Ani třicet let života v kapitalismu a miliardy investované do marketingu Coca-Colou a spol. nevštěpily ženě do hlavy jméno obézního staříka s plnovousem.
Jako každý rok nás přitom i letos zavalovaly sociální sítě i jiná média výzvou Zachraňte Ježíška. Dotaz výše jen potvrzuje, že jde o jednu z nejzbytečnějších a nejnesmyslnějších iniciativ vůbec. Pokud někdo v Česku opravdu ohrožen není, je to právě Ježíšek, který bez větších problémů už léta vzdoruje vánočnímu kýči Santa Clause. Nebo snad znáte ve svém okolí rodinu, která by pod tlakem komerce obměnila postavu vánočního nosiče dárků?
Přesto se způsob nejen vánočních oslav pomalu mění a nemusí to být jen změna k horšímu. Pomozme si opět zkušenostmi z rodinného kruhu, tentokrát příbuzného z moravského venkova na návštěvě hlavního města. Ten se podivoval, jak málo je Praha ve srovnání s jeho domovskou obcí vyzdobená.
A měl pravdu. V minulosti se oslavy v malých vesnicích odbývaly blikajícím řetězem v okně radnice. Dnes však už i starostové menších sídel rádi imponují voličům načančaným stromkem, svítícími hvězdicemi na lampách a třeba i menším vánočním trhem.
Oproti tomu Pražané a obyvatelé jiných velkých měst se v průběhu let žárovek a jiných dekorací už přesytili. Politici pochopili, že miliony utracené za pomíjivý efekt působí v kontrastu s nerealizovanými infrastrukturními projekty a nedostatkem dostupného bydlení spíše jako provokace.
Částečně to platí i pro soukromou spotřebu. Kdo sháněl nějaký menší a levnější stromek, často zjistil, že zbývají už jen poslední kusy, zatímco těch středních a velkých je stále nadbytek. Malou jedličku poptávalo podle prodejce neočekávaně mnoho zákazníků. Neznamená to, že by utráceli méně. Nově však raději ušetřili za výzdobu a o to více investovali do trvanlivějších dárků.
Do trendu naskakuje také nový primátor Zdeněk Hřib, podle kterého je 1,7 milionu korun za novoroční ohňostroj zbytečně moc. A ještě silněji je odpor proti pomíjivé pompéznosti patrný na západ od českých hranic. Obyvatelé Hamburku před třemi lety odmítli v referendu kandidaturu města na pořádání olympijských her. Argumentem byla obava z dalšího zdražování už tak těžko dostupného bydlení a obava, že by běžným obyvatelů konání předražených her nic zvláštního nepřineslo.
V českých podmínkách bychom mohli doplnit riziko, že by se nemalá část peněz pravděpodobně někde ztratila. Při vzpomínce na éru primátora Pavla Béma (který se jako poslední s myšlenkou pražské olympiády vytasil), nedokončený okruh, padající mosty a fatální nedostatek bytů si lze tipnout, že by se vůči sportovnímu spektáklu ozvala i řada Pražanů. Ti si vystačí s víkendovým fotbalem, menším stromkem i ohňostrojem a raději se někdy v budoucnu svezou na letiště vlakem.
Čtěte další komentáře autora:
ČLÁNKY DO MAILU