Reforma vládních výdajů má na kahánku. To úmrtí se dalo čekat, snad jen ne tak záhy. Odpůrci státních úspor mají v sociální demokracii příliš jasně navrch. Ministr financí Sobotka se tváří, že se stranickou levicí a odbory svede ještě tuhý boj, kasají se i lidovci a unionisté.
Ale nebuďme přílišnými optimisty. Hlasování o povodňovém balíčku nás poučilo, jak tento kabinet zachází s kverulanty, jimž se nelíbí zvyšování daní. A právě to nabízí ministr práce Škromach místo šetření sociálních výdajů. Podle všeho premiér Špidla slyší spíše na jeho argumenty. Těšit nás to nemůže, ale nejsme v bryndě sami. Evropská unie, do níž směřujeme, je na tom velice podobně. Tři velké země, Německo, Francie, Itálie, torpédují pakt stability, který má držet bobtnající rozpočtové deficity v rozumných mezích. Reforma drahé zemědělské politiky vázne a rodící se „kompromis“ znamená téměř zakonzervování stávajících výdajů. K dovršení všeho si vlády EU, které trestají své činorodé občany vysokými daněmi, vynucují sankční zdanění jejich úspor dokonce i za hranicemi Unie. Jako by bylo nemravné poslat své peníze tam, kde si jich více váží a kam na ně nemůže hrabivá státní ruka. Půjde-li to takhle dál, nemá starý kontinent v souboji se zámořím šanci. Prezident Bush má úplně jiné recepty na ekonomický úspěch. Teď právě přichází se zrušením daní z dividend. V Evropě je éra všemožných nových daní, DPH počínaje a daní z úroků konče. Jednou vládní nenasytnost narazí na dno. A kde nic není, ani stát nebere.
