Soumrak titána

26. 6. 2002

Zakladatel MobilComu Gerhard Schmid o svou firmu nejspíš přijde

Zatímco jiní němečtí magnáti pověsti o svém bohatství zlehčují a své soukromí tají před zraky veřejnosti, Gerhard Schmid se dívá na věc úplně jinak. Padesátiletý bývalý hokejový trenér vlastní stáj závodních koní, z nichž většina se nějakým způsobem jmenuje po jeho telekomunikační firmě MobilCom. Na svatbě s jeho druhou ženou před dvěma lety obsluhoval personál vypůjčený z berlínského pětihvězdičkového hotelu Adlon a oslavy tenkrát zakončil velkolepý ohňostroj.
Bulvár byl nadšený stejně jako akcionáři MobilComu, tedy aspoň donedávna. Miliardáře Schmida považoval leckdo v Německu za národní poklad. Časopis Manager jej umístil na 68. místo v žebříčku nejbohatších lidí v Německu vedle tradičních boháčů, jako jsou Quandtovi svázaní se značkou BMW. Schmid vybudoval MobilCom ze skupinky tří zaměstnanců až na podnik v hodnotě 2,5 miliardy dolarů s 10,5 milionu zákazníků a třemi tisíci maloobchodních zastoupení. Na konci roku 2001, kdy už kolem zuřila telekomunikační bouře, se akcie MobilComu stále pohybovaly osm set procent nad svou původní cenou z veřejného úpisu v roce 1997.
Dnes se jejich cena pohybuje těsně pod hranicí osmi dolarů, hluboko pod rekordní hodnotou 144 dolarů z roku 2000. Navíc se zdá, že se Schmidova éra chýlí ke konci i v důsledku nešťastného partnerství s France Télécomem a pochybných finančních transakcí, které otřásly důvěrou akcionářů. Celá záležitost by se jistě dala smést pod stůl jako další případ dotcomové bubliny. Ovšem MobilCom má svůj symbolický význam. Byla to první společnost, jejíž akcie byly přijaty k obchodování na frankfurtském Neuer Markt, německé obdobě Nasdaqu, kam pomáhaly lákat německé investory. „Události posledních týdnů výrazně poškodily akcionářskou kulturu v Německu,” tvrdí Dirk Unrau, hamburský právník a bojovník za práva akcionářů, který Schmida mnohokrát kritizoval.
Mnozí Gerharda Schmida popisují jako odvážného podnikatele, jakých je v Německu poskrovnu. Za jeho pádem však stojí neochota ke kompromisu. V březnu roku 2000 koupila 28,5 procenta MobilComu za 3,5 miliardy dolarů společnost France Télécom. Pompézní selfmademan a miliardář si nemohl s metodickými Francouzy padnout do oka. „Konflikt byl přímo naprogramován,” říká Josef Scarfone, odborník na správu portfolia z frankfurtské společnosti Frankfurt-Trust Investment. Nyní se obě strany osočují z pokoutního jednání.
MobilCom se zatím potácí na hranici krachu. Zisk nevykázal už od roku 1999. Čistá ztráta za první čtvrtletí se oproti předchozímu roku více než zdvojnásobila na 109 milionů dolarů. A 31. července nabudou splatnosti závazky ve výši 4,4 miliardy dolarů.
Ještě do doby před několika měsíci přitom podnikatel Schmid postupoval od jednoho husarského kousku k druhému. Původně začínal jako ředitel jednoho přímořského rekreačního letoviska na severu Německa, pak vedl marketing německé velkopůjčovny automobilů Sixt. V roce 1991 založil firmu MobilCom se dvěma zaměstnanci. Vláda tehdy právě začínala povolovat nezávislým operátorům, aby prodávali své služby prostřednictvím sítí vybudovaných firmami Deutsche Telekom a Mannesmann, který je dnes součástí společnosti Vodafone.
Téměř přes noc se vyrojily desítky nových operátorů. MobilCom nejprve začínal s nabídkou mobilních telefonních služeb, ale když se pak deregulovalo v oblasti pevných linek, chopil se příležitosti i tam. Nováček na trhu na sebe upozornil tím, že nabízel své služby kdekoli a kdykoli za jednotnou cenu v přepočtu zhruba devíti centů za minutu. „Schmid měl jasnou strategii. Ostatním trvalo tři měsíce, než vůbec připravili tarifní programy,” hodnotí Helmut Thoma, bývalý generální ředitel společnosti RTL a člen dozorčí rady MobilComu.
Strategie přinesla rychlý zisk, ale nevydržela dlouho. Generální ředitel Deutsche Telekomu Ron Sommer vyrazil do ofenzivy. Telekom srazil své sazby, čímž z trhu vytlačil řadu nováčků. MobilCom vzdoroval. Pomocí svých akcií, jež se tehdy pohybovaly v cenových výšinách, skupoval menší konkurenty. I tak bylo však jasné, že Schmid potřebuje novou strategii a k ní někoho, kdo by ji pomohl financovat. Na scénu přichází France Télécom. Po rozchodu se svým bývalým partnerem Deutsche Telekomem v roce 1999 hledali Francouzi do Německa jinou cestu, která jim měla pomoci v realizaci plánu vybudovat celoevropskou mobilní síť. V roce 2000 se France Télécom a MobilCom společně ucházely o německou licenci na mobilní služby třetí generace, za kterou nabídly 7,7 miliardy dolarů. Schmid snil o tom, že se stane prvním držitelem licence v Německu a zákazníkům nabídne rychlé služby třetí generace do konce roku 2002. Za pár měsíců však začaly sny o bonanze třetí generace po celé Evropě blednout. Schmid se utkal s francouzskými partnery o to, jak zareagovat. Na rozdíl od Schmida France Télécom prosazoval, aby MobilCom nebudoval vlastní drahou síť třetí generace, ale spojil se s jinými menšími operátory v Německu. Francouzi prohlašují, že je šokovalo, když se pak Schmid začal koncem minulého roku veřejně chvástat, že chce investovat devět miliard dolarů do výstavby sítě vlastní. Navíc tvrdil, že France Télécom je nadále smluvně zavázán konečný účet proplatit, čímž francouzské akcionáře jen vyděsil.
Mezitím se schylovalo k ještě nepříjemnější potyčce. France Télécom obvinil Schmidovu manželku Sybille Schmid-Sindramovou z toho, že tajně skoupila pětiprocentní podíl MobilComu, za nějž zčásti zaplatila 65 miliony dolarů vypůjčenými od firmy samotné. Když v únoru vypluly tyto transakce na povrch, Schmid oznámil, že akcie v manželčině držení byly určeny na odměny nezávislým prodejcům MobilComu v rámci opčního systému odměňování. France Télécom ovšem tvrdí, že Schmid se pokoušel vyhnat cenu akcií MobilComu vzhůru, aby se obohatil na úkor francouzského partnera. Spekuloval prý následovně: až Francouzi ztratí trpělivost s jeho nesmyslnými kousky, budou chtít převzít kontrolu nad společností a odkoupí jeho čtyřicetiprocentní podíl za nadhodnocenou částku. „Bylo to vydírání,” prohlašuje zdroj blízký vrcholovému managementu France Télécomu. I nezávislý auditor potvrdil, že Schmid porušil německý zákon o cenných papírech, ačkoli jeho jednání nelze označit za trestný čin. Schmid odmítl celou záležitost komentovat a akcionářům se za své jednání omluvil. Je tedy pochopitelné, že investoři mají Schmida plné zuby. Ale vinu přikládají i Francouzům, kteří údajně podněcují veřejné spory se Schmidem v naději, že cena akcií MobilComu spadne a oni jej budou moci vyplatit co nejlevněji. A dodávají, že France Télécom kvůli vyčerpávající sérii akvizic nedostál ani svému slibu, že postaví MobilComu síť třetí generace. „Zradili. Takhle podnikají Francouzi,” shrnuje Guy P. Wyser-Pratte, newyorský investor, který vlastní 1,1 procenta MobilComu. Aby to nebylo tak jednoduché, začal německý Spolkový úřad pro finanční dozor vyšetřovat případ zneužití informací v obchodním styku u zatím nejmenovaných stran. K podezřelým transakcím došlo jedenáctého června, jen několik hodin poté, co France Télécom oznámil, že jednostranně vypovídá smlouvu o spolupráci s MobilComem. Francouzi nakonec 20. června uzavřeli předběžnou dohodu s věřitelskými bankami MobilComu o vykoupení Schmidova podílu. Podmínkou je, že zakladatel a šéf firmy musí odejít. Jako cena útěchy mu možná zůstane poskytovatel internetového připojení freenet. V každém případě lze čekat, že bouřlivák Schmid se opět někdy vynoří s dalším brilantním plánem. Otázkou je, zda němečtí investoři najdou dost odvahy na to, aby jej následovali. Gerhard Schmid Generální ředitel a zakladatel firmy MobilCom

NAROZEN: 22. května 1952 v Bavorsku
ZAMĚSTNÁNÍ: Ředitel cestovního ruchu v přímořském letovisku Ostseebad v letech 1986-89. Marketingový ředitel půjčovny automobilů Sixt v letech 1989-90. V roce 1991 založil mobilního operátora MobilCom. Nyní je pod tlakem, aby odstoupil.
RODINA A ZÁJMY: Dvakrát ženatý, dvě dospělé děti. Koníček: závodní koně.