Ekologicky naladěná veřejnost letos mohla již nejméně dvakrát zajásat. Poprvé, když Německo ohlásilo, že jeho loňská spotřeba elektrické energie využívala poprvé z více než jedné čtvrtiny obnovitelné zdroje. Podruhé, když na začátku června americký prezident Barack Obama ve spolupráci s Úřadem pro ochranu životního prostředí ohlásil, že bude chtít prosadit zákon, jehož cílem je snížit emise oxidu uhličitého z elektráren o 30 procent do roku 2030.
Na první pohled tedy letošek zelené energii přeje – ale právě jen na ten první pohled. Trend posledních měsíců je totiž opačný.
Přesvědčilo se o tom již v únoru osmačtyřicet zaměstnanců elitní ekologicky zaměřené skupiny v ropném koncernu Chevron, jejímž úkolem bylo hledat ziskový model získávání energie z obnovitelných zdrojů. Skupina za rok 2013 vydělala svému zaměstnavateli 27 milionů dolarů, téměř dvojnásobek původního cíle, když spustila nejméně šest solárních a geotermálních projektů. V módní restauraci Sens v kalifornském San Francisku jim za to šéfové poděkovali – a zároveň jim oznámili, aby si hledali práci jinde, protože jejich skupina končí.
Chybí odhodlání
„Naše nejvyšší marže se pohybovaly mezi 15 a 20 procenty,“ řekl časopisu Bloomberg Businessweek jeden ze členů řečené skupiny a účastníků večeře, „v Chevronu se však průměrné marže pohybují okolo 25 procent. Tím je řečeno všechno.“ Pro ilustraci, Chevron loni vydělal (před zdaněním) celkem 21,4 miliardy dolarů.
„Když máte velice úspěšný a ziskový byznys v ropě a plynu, což je vaše hlavní činnost, je obtížné ospravedlnit investice do obnovitelných zdrojů,“ řekl na totéž téma časopisu Time manažer Robert Redlinger, jenž vedl podobnou skupinu až do roku 2010, kdy z firmy odešel. „Vyžadovalo by to odhodlání ze strany nejvyššího vedení, a v Chevronu jsem takové odhodlání neviděl,“ dodal. Koncern oficiálně stále mluví o tom, že obnovitelné energie zůstávají jednou z jeho priorit. Experti to ale neberou příliš vážně.
Chevron není sám. Podobně, jen otevřeněji, se k obnovitelným zdrojům postavila světová ropná jednička, firma ExxonMobil. „Svět potřebuje stále víc energie a nějaké radikální snižování emisí je velice nepravděpodobné,“ citoval deník Financial Times firemní zprávu z letošního dubna.
Největší zvíře v zoo
Mnohem tvrdší útok proti dosavadnímu způsobu využívání obnovitelné energie však přišel z Německa, země jinak zelené energetice zaslíbené. Šéf tamního energetického koncernu E. ON Johannes Teyssen mluvil na začátku června v Londýně na každoroční konferenci mezinárodní elektrárenské organizace Eurelectric, a nebral si servítky. Technologie na získávání solární a větrné energie už podle něho nejsou ve stadiu zrodu, kdy potřebovaly státní podporu, a měly by být postaveny na jednu startovní čáru se svými „nezelenými“ konkurenty.
„Před deseti lety bylo třeba tato odvětví hýčkat, protože by nepřežila. Ale dnes z nich jsou největší zvířata z celé zoologické zahrady, a když je budete dál živit jako miminka, vyrostou z nich veliké, nemocné kočky,“ pustil se Teyssen do bludiště biologických metafor.
„Jediní lidé, kteří si dnes debatu na toto téma nepřejí, jsou ti, kteří chtějí nadále pobírat subvence, aniž by ze své činnosti museli skládat účty,“ citoval Teyssena britský deník The Daily Telegraph.
Teyssen řekl, že není proti moderním ekologicky šetrným metodám získávání energie, ale staví se proti současnému způsobu jejich subvencování, jenž „vytváří škodlivá tržní zkreslení“. Podle něho by si měl trh sám poradit s nalezením nejefektivnějších „zelených“ energetických řešení.
Podobně jako mnoho dalších velkých evropských firem podobného zaměření i E. ON prodělává na provozu plynových elektráren. Příčinou je jednak intenzivnější využití obnovitelných energetických zdrojů a jednak nízké ceny uhlí, především hnědého. Za poslední rok firma zakonzervovala několik svých plynových elektráren a Teyssen varuje, že zakonzervování dalších by hrozilo nedostatkem elektřiny ve dnech, kdy v Evropě buď nesvítí slunce, nebo nefouká vítr.
Teyssenovy výroky – a obecněji problémy firmy E. ON vůbec – odrážejí specifickou situaci Německa. Největší energetický trh Evropy sice se značnou částí zbytku Evropy sdílí obavu z globálního oteplování, jež je motorem požadavku na stále rostoucí ekologičnost, ještě více se však obává energie jaderné.
Příliš mnoho proudu
Země, která s jadernou energetikou neprožila žádný větší bezpečnostní ani jiný problém, se zbavuje jaderných elektráren od roku 1998, kdy to požadovali Zelení jako podmínku pro svůj vstup do koaliční vlády se sociálními demokraty Gerharda Schrödera (ten od svého odchodu z premiérského křesla paradoxně pracuje pro Gazprom). Do té doby obstarávala jaderná energetika zhruba třetinu veškeré tamní energetické produkce, v roce 2012 už to bylo jen jedenáct procent; do roku 2022 nemá zbýt jediná funkční jaderná elektrárna. To samozřejmě otevírá dveře jiným zdrojům, zejména levnému hnědému uhlí, jež obstarává 26 procent veškeré produkce elektřiny, ačkoli jeho zpracování je ekologicky nejméně šetrné. Ekologické tažení zde funguje jako dvojsečná zbraň.
Teyssenova kritika na adresu zelené energetiky souvisí i s dalším problémem evropského trhu, na nějž na konci května upozornila asociace provozovatelů elektrických sítí ENTSO-E. Jestliže obvykle v souvislosti s energiemi žehráme na jejich nedostatek, ENTSO-E mluví o opačném riziku: může se snadno stát, že kvůli subvencované elektřině z obnovitelných zdrojů budou evropské distribuční systémy přetížené. To vede k absurdním situacím, kdy dodavatelé platí zákazníkům za odběr energie. V Německu a Rakousku bylo během prvních čtyř měsíců letošního roku tolik slunečných a větrných dnů, že podle německé konzultační firmy Energy Brainpool stoupl počet takových hodin na dvojnásobek počtu za celý loňský rok.
Firmy Energy Brainpool a ENTSO-E odhadují, že do roku 2020 stoupne spotřeba zelené energie napříč Evropskou unií na zhruba dvojnásobek dnešních celkových hodnot, tedy na přibližně 18 procent. Některé země budou proto patrně muset svoji produkci dokonce uměle omezit. K tomu přispívá i skutečnost, že distribuční infrastruktura má v různých oblastech EU různou kapacitu.
„V některých zemích jsme zkrátka byli příliš rychlí,“ přiznal energetický eurokomisař Günther Oettinger agentuře Bloomberg.
Anglosaské lavírování
V tažení za ekologickým získáváním energie se však objevují trhliny i v zemích, které se specifickými obtížemi evropského trhu nemají nic společného. Hodně pozornosti v tom smyslu vyvolal krok zákonodárců amerického státu Ohio: na konci května zrušili (a guvernér John Kasich to svým podpisem stvrdil) zákon z roku 2008, jenž zavazuje firmy poskytující komunální služby využívat stále více energie z ekologicky šetrných zdrojů.
„Ty normy nejsou dosažitelné a udržitelné,“ komentoval to suše tamní kongresman Peter Stautberg v deníku Columbus Dispatch.
Na stejnou notu zahrála britská vláda, která letos začala zakazovat výstavbu nových pozemních větrných elektráren. (Namísto toho chce podporovat výstavbu námořních větrných elektráren, o nichž se zatím ví pouze tolik, že budou o hodně dražší než jejich pozemní sestřenice.) V důsledku toho „přitažlivost britského energetického sektoru pro investory dramaticky poklesla“, uvádí příslušná zpráva konzultační firmy EY.
Britská vláda vykázala větrné elektrárny na moře. Na snímku větrná farma Barrow v Irském moři
Vedení australského regionu, do něhož spadá hlavní město Canberra, zase loni potichu zrušilo zhruba 80 procent plánovaného odkupu elektřiny ze solárních elektráren za dotované ceny. Namísto 20 kilowatthodin takto odkoupených od producentů v roce 2012 to byly jen necelé čtyři kilowatthodiny; emise oxidu uhličitého i proto stouply o patnáct procent, jak napsal tamní zpravodajský server ACT News.
„Trh je složitý a vyžaduje inteligentní reakce,“ řekl šéf společnosti E. ON Teyssen britskému Guardianu. S tím lze jen těžko nesouhlasit. Všeobecná shoda o tom, co takové reakce obnášejí, však dosud neexistuje.
Čtěte také:
USA díky plynovému boomu srazily uhlíkové emise
V Německu budují největší vodíkový sklad energie
Německo vyrobilo polovinu elektřiny ze slunce. Zatím jen v jednom dni
