Souostroví Tonga postihl obrovský výbuch podmořské sopky už před deseti dny. Erupce vyvrhla popel do výšky dvaceti kilometrů, celkově trvala osm minut a byla tak hlasitá, že ji zaznamenali i obyvatelé 2300 kilometrů vzdáleného Nového Zélandu. Hned potom se Tichým oceánem prohnala vlna tsunami. Ostrov vytvořený okolo vulkánu skončil na mořském dně a velká část zbytku souostroví byla zpustošena. Tři lidé zemřeli, zprávy o pohřešovaných se množí a mnoho lidí přišlo o domovy i o veškerý majetek. Exploze nějakým způsobem postihla přibližně 84 tisíc obyvatel okolí sopky.
Ti se teď stěhují do útočiště na největším ostrově Tongatapu, kde pro změnu bojují s nedostatkem vody. V kontextu takových událostí se nemožnost se připojit na internet zdá jako maličkost. Ale není. Ne když se vám ztratil někdo blízký a nemůžete mu zavolat. Ne když potřebujete koordinovat tým záchranářů. Ne když je nutné zorganizovat rozvoz zásob pitné vody. Poničený optický kabel odřízl ostrovy od světa, 110 tisíc obyvatel ostrovů se musí spolehnout pouze na spojení pomocí vysílačky a satelitu.
Kabel vedoucí po dně Tichého oceánu je 49 889 kilometrů dlouhý a novozélandské ministerstvo zahraničních věcí se nechalo slyšet, že jeho oprava zabere asi měsíc. Zatím bylo na Tongatapu postaveno provizorní 2G zařízení, které využívá parabolickou anténu z Univerzity jižního Pacifiku. Jenže tento signál má svá slabá místa a je pomalý.
Lehká práce mezi sopkami
Drát se poškodil asi 37 kilometrů od pobřeží a podle agentury Reuters se při šetření škod po výbuchu potvrdilo, že je prostě roztržený na dva kusy. Peter Jamieson, hlavní inženýr ve Virgin Media a místopředseda Evropské asociace podmořských kabelů, tvrdí, že samotné slepení kabelu bude jednoduché. „Z ostrova vyšlou paprsek světla a stroj změří, za jak dlouho se dostane na místo. Tak zjistíme, kde je zlom,“ vysvětlil Jamieson BBC.
Poté na určený bod na mapě vyšlou opravářskou loď, z níž se spustí buď podmořské vozítko ovládané na dálku, nebo lodní hák, pomocí kterého technici přitáhnou uvolněný konec. Vyloví ho na palubu, kde ho připevní na kus nového kabelu, jenž povezou sebou. Druhý konec podrobí stejnému procesu. Pokud vše půjde dobře, nezabere to celé víc než pět až sedm dní. Oprava trhliny ale může stát stovky tisíc dolarů - loď Reliance, která opravu bude provádět, si za den práce účtuje 35 až 50 tisíc dolarů (761 tisíc až 1,1 milionu korun).
Dean Veverka z Mezinárodního výboru pro ochranu kabelů navíc s Jamiesonem nesouhlasí. Podle něj se na opravě bude po dobu čtyř týdnů podílet padesát lidí, kteří budou se dvěma háky křižovat moře plné aktivních sopek a hledat konce kabelu. „Dostat kabel na loď bude makačka,“ říká. Pod souostrovím Tonga se totiž nachází hlubiny se zlomy tří geologických desek a třiceti sopkami. Po první erupci může kdykoli následovat další zemětřesení či tsunami. Kvůli hustému sopečnému mraku navíc nelze v oblasti předpovídat počasí nebo další aktivity vulkánu pomocí satelitu.
Další čas zabere cesta opravářské lodi na souostroví – ta nejbližší totiž nyní kotví Port Moresby na Papui-Nové Guineji, což je asi 4 700 kilometrů daleko. Specializované plavidlo The Reliance v jižním Pacifiku obsluhuje okruh o šíři 50 tisíc kilometrů. Ze všeho nejdříve však experti musí vyhodnotit, zda je bezpečné, aby se posádka lodi do oblasti vydala, a zda nehrozí další výbuchy sopek. Pokud je vše v pořádku, dorazí mechanici na místo podle New York Times 1. února.
Jeden kabel vydá za 200 satelitů
Roztřepené optické kabely nejsou ve světě nic výjimečného – ročně lodě podobné Reliance vyráží asi ke dvou stovkám oprav. Devadesát procent těchto potíží způsobují rybářské sítě a kotvy lodí. Proto lidé mající kabely na starosti čím dál více využívají různé sledovací systémy, které operátory informují a výskytu lodí, jež mohou tyto vodiče ohrozit. Operátor jim pak může okamžitě zavolat a varovat kapitána, aby byl opatrný.
Datové kabely jako takové se vyrábí ze skleněných optických vláken, ale většinu jejich objemu tvoří obaly, které tenké nitky skla chrání. Odhaduje se, že celkem jich pod hladinou moří leží 430 - 450 a všechny dohromady měří 13,1 milionu kilometrů. Každý z nich pojme 200krát více dat než satelit. Některé kabely překračují rozhraní desek jednotlivých kontinentů a musí být pohřbeny metr až dva hluboko v písku. Nicméně mnoho jiných se jen tak válí na dně moře, protože leží moc hluboko na to, aby je mohlo něco poničit – tedy kromě přírodních katastrof. Přesně to se totiž stalo nyní v Tichém oceánu. Nebo v roce 2006, když zemětřesení roztrhlo kabel na pobřeží Taiwanu, což zavinilo výpadek internetu i telefonní sítě v celém regionu.
Když se poničí jeden kabel, není to v západních zemích až takový problém. V okolí je totiž vždycky několik dalších. Data pro Velkou Británii například zabezpečuje hned padesát optických vodičů. U souostroví Tonga to však byl pouze jeden. „V ideálním případě by měl každý stát mít alespoň dva kabely,“ upozorňuje Jamieson. „Ale jsou drahé a Facebook, Google ani nikdo jiný nemá dostatečnou motivaci je tam stavět,“ připouští.
A to už mají obyvatelé Tongy dokonce s výpadkem zkušenosti. V roce 2019 tentýž kabel roztrhla kotva a tehdy zástupci souostroví podepsali 15letou smlouvu na získání satelitního připojení. Tentokrát ale nefungovaly ani satelitní telefony, protože jejich signál se nedostal přes mračna popela. Někteří lidé říkali, že mohli hovory pouze vytáčet a nikoli přijímat. Navíc taková hračka něco stojí, a tak si satelitní mobil mohou dovolit jen členové vlády a některé podniky.
