Topolánkova koalice se ve sněmovně uvedla vlastním gólem
Je to jako v obnošeném vtipu o české závistivé povaze: Chalupník Topolánek vyhraje ve volbách kozu. Když soused Paroubek protestuje, pánbůh se ho vlídně ptá, jestli by si nepřál kozu také. „Když já bych radši, aby mu ta jeho chcípla,“ odvětí hbitě soused. Inovace docela přesně vystihuje politickou situaci čtyři týdny po volbách do sněmovny. Snad jen s tím rozdílem, že do budoucna se šéf stříbrných sociálních demokratů Jiří Paroubek nevzdává snu, že se majitelem Topolánkovy kozy – čili premiérem nové vlády – stane nakonec sám.
Paroubek chce vládnout.
Uplynulý týden zřetelně potvrdil, že při hledání východiska z povolební pravo-levé remízy pořád ještě nejde o hledání nějaké mocenské rovnováhy mezi vládní trojkoalicí ODS/KDU-ČSL/Strana zelených a opoziční ČSSD, ale o holý Paroubkův nárok na volební vítězství a o právo sestavovat nebo přinejmenším spolusestavovat vládu. Vše je tedy v bodě nula. Pověření Mirka Topolánka prezidentem Václavem Klausem a uzavřená koaliční smlouva hrajou zatím vedlejší roli. ČSSD totiž pokračuje ve vypjaté předvolební rétorice, jako by ono zásadní klání mělo teprve přijít. I Paroubkem minulou středu ohlášená „vstřícná“ demise dožívající vlády, díky níž by se v případě zvolení sociálnědemokratického předsedy Poslanecké sněmovny mohl (na pouhých třicet dní – do hlasování o důvěře) ujmout moci Topolánkův kabinet, byla jen reklamním pokusem přehodit nálepku žáby na prameni na soupeře. Vizte, to Topolánek nechce převzít vládní odpovědnost, ČSSD se moci ráda vzdá, hlásá Paroubkovo gesto. Jenže partaj, která by protivníkovi dovolila mít na čtyři roky zvoleného šéfa dolní komory parlamentu výměnou za svou třicetidenní exkurzi do Strakovky, by – řečeno Paroubkovými slovy – nebyla politickou stranou, ale spolkem blanických rytířů. Takový bianco šek bez příslibu opětované tolerance vůči pravozelené vládě nemohla ODS sociální demokracii vydat.
Kudla do zad.
Zásadní novinkou v poměru sil ovšem je, že Topolánkovi minulý čtvrtek vpadl do zad jeden (v prvním kole neúspěšné volby Miroslavy Němcové do čela sněmovny byli dokonce dva) ze sta koaličních poslanců. Což mohl být výstražný signál, že se kdesi mimo stranické struktury formuje společný zájem části ODS a ČSSD. Ten může postupně vyústit buď ve velkou koalici, nebo v novou opoziční smlouvu. Zda to byla jen náhodná osobní averze vůči Němcové, nebo jestli Paroubek ve sněmovně nečekaně vládne stojedničkovou většinou, ač sám ODS za snahu spoléhat na hlasy protitábora kritizoval, se dozvíme už tento týden, kdy má být na programu další volba šéfa sněmovny.
Pouhých osmadevadesát hlasů místo deklarované stovky pro Němcovou je tvrdý políček místopředsedkyni ODS a mrtvicí postiženému poslanci Miloši Paterovi, který musel hlasovat na vozíku, hlavně ale Topolánkovi. Kdo byl onen zrádce? „Takhle to vypadá, že to udělali koaliční partneři,“ rozčilovala se minulý čtvrtek po debaklu Němcové lidovecká poslankyně Michaela Šojdrová v rozhovoru s kolegou Cyrilem Svobodou. Ten dokonce - aby pro svou blízkost některým názorům ČSSD nebyl podezírán ze zrady - ukázal svému stranickému předsedovi Miroslavu Kalouskovi volební lístek, kde zaškrtl Němcovou. „Jsem si téměř stoprocentně jist, že všichni křesťanští demokraté volili koaličního kandidáta,“ prohlašoval později Kalousek. „Nemyslím si, že to byl někdo z ODS,“ tvrdil ovšem i předseda poslaneckého klubu občanských demokratů Vlastimil Tlustý.
Bürgermeister: já to nebyl.
Zákonodárci ČSSD mají o tom, jak volili v tajné volbě, jasno. Vyzvednuté volební lístky jako jeden muž nevhodili do urny, takže se spolehlivost postoje každého z nich dala vyčíst z pouhého výsledku hlasování, aniž by bylo nutné přistoupit k jejich odevzdávání. Zkoumala by se jména hříšníků, kdyby se nějací objevili? „Já vůbec nic nevylučuju. Stejným způsobem garantují svůj postoj ODS i lidovci. Osobně to nebudu dělat vůbec,“ řekl k tomu ještě před volbou Paroubek.
Zjistit černou ovci mezi koaličními poslanci je naopak téměř nemožné. Sám se k protitopolánkovskému postoji nikdo nepřihlásil. Někteří poslanci ODS v kuloárech šířili fámu, že proti Němcové mohl hlasovat Jan Bürgermeister. Údajně proto, aby urychlil debakl Topolánka a sestavením vlády byl na druhý pokus prezidentem pověřen dosavadní pražský primátor Pavel Bém, s nímž byl Bürgermeister na radnici jedna ruka. Oba také v rámci tamní velké koalice spolupracovali s bývalým náměstkem primátora Paroubkem. Jenže Burgermeister podezření rázně vylučuje. „Co to je za fór a vtip? To si nezasloužím. Já jsem to opravdu nebyl,“ řekl minulý čtvrtek týdeníku EURO.
Nicméně v kuloárech se přesto spekuluje, že Burgermeister by mohl v eventuálním Bémově kabinetu zastávat pozici ministra zemědělství a venkova. Dokonce koluje názor, že náměstka mu prý má dělat současný starosta Prahy 5 Milan Jančík.
Němcová jako Klaus.
Dokud to vypadalo, že ve sněmovně proti sobě stojí stovkový pravozelený blok a stovkový levicový blok ČSSD/KSČM, měl Topolánek naději na úspěch. Stačilo by vyčkávat jako například při zvolení prezidenta Klause v roce 2003. Předsednické volby i nominace Němcové by se opakovaly s tím, že mezi ODS a KSČM by časem mohlo dojít k výměně podpory za zvolení komunistického místopředsedy. Nakonec Topolánek takovou možnost už připustil i veřejně a ochotu přijít se představit komunistům do jejich klubu projevuje i sama Němcová. Vychýlení předpokládané stovkové rovnováhy ve prospěch Paroubka ovšem šanci na prosazení trojkoalice ODS, KDU-ČSL a Strany zelených v navrženém personálním obsazení výrazně snižuje. Na druhou stranu, Topolánek musel Paroubkovu iniciativu při přetahování poslanců očekávat. Vždyť právě proto nechtěl dopustit, aby o osobě premiéra na třetí pokus rozhodoval sociálnědemokratický šéf sněmovny, protože spoléhat se na to, že právě zdatný vyjednavač Paroubek by svou stovku nedokázal rychle rozmnožit (mluvilo se třeba o zelených), považoval za riskantní.
Definitivně je teď jasné, že Kalousek i Bursík odcházejí na vedlejší kolej a po vyjednávání „malé koalice“ přichází na řadu bitva o „zastřešující koalici“ ODS a ČSSD.
Ústavní past.
Scénář teď také závisí do značné míry na výkladu ústavy. Ustavující schůze sněmovny kvůli zablokované volbě předsedy a místopředsedů zřejmě jen tak neskončí. Sociální demokraté nechtějí jednání o obsazení sněmovních křesel vázat na dohodu o podpoře pravozelené vlády a trvají na účasti všech pěti parlamentních stran včetně komunistů. To jim totiž dává sílu sta hlasů. Koalice naopak jednání o sněmovně spojuje s jednáním o vládě a komunisty u toho nechce. Dokud však nedojde k předběžné dohodě o vedení sněmovny, nechce ČSSD nikoho nominovat „na divoko“, lze tedy předpokládat, že dokola se mohou opakovat volby za sólo účasti Miroslavy Němcové.
Co ale v takové situaci s demisí Paroubkovy vlády, eventuálně s jmenováním již sestavené vlády Topolánkovy? „Vláda podá demisi vždy po ustavující schůzi nově zvolené Poslanecké sněmovny,“ říká druhý odstavec paragrafu 73 Ústavy České republiky. Prezident republiky je zároveň povinen tuto demisi přijmout. Z jednacího řádu sněmovny, zejména z části věnované náplni ustavující schůze, je však také zřejmé, že ustavující schůzi lze ukončit až po zvolení nového předsedy a místopředsedů. Což znamená, že Paroubkova vláda sice může podat demisi dříve, než skončí ustavující schůze sněmovny, prezident ji však nemusí přijmout. Minulý pátek tudíž rozhodl, že ji nepřijme, protože nejde o ústavou uložený povinný typ demise a vzhledem k nefunkční sněmovně by to byl „neodpovědný krok,“ sdělil Klaus. Paroubkův kabinet tak setrvá. Prezident by sice mohl ihned - třeba 3. července - jmenovat Topolánkovu vládu, ta by se tím však mohla dostat do ústavní pasti. Existují totiž dva názory na to, zda by jí tím začala běžet třicetidenní lhůta pro vyslovení důvěry a zda lze požádat o důvěru ještě během ustavující schůze sněmovny. Jestliže nelze, mohlo by se lehce stát, že by Topolánkova vláda po třiceti dnech, čili 3.srpna, dovládla nikoli kvůli nezískané důvěře, ale jen kvůli protahované ustavující schůzi. Jestliže naopak lze žádat poslance ještě během ustavující schůze, mohlo by vyjednávání o podpoře vlády časově předběhnout debaty o obsazení sněmovny. Samotný Topolánek na otázku, kdy jej prezident jmenuje premiérem, odpovídal celý týden obzvlášť odměřeně: „To je otázka na pana prezidenta.“ Hrad se však zatím k samotnému termínu jmenování nové vlády nevyjádřil.
Šéf Úřadu vlády Ivan Přikryl týdeníku EURO bez bližšího upřesnění řekl, že jeho tým teď zjišťuje, zda ústava kabinetu jmenovanému v době, kdy není zvoleno vedení sněmovny, dokonce neukládá povinnost žádat o důvěru do pouhých pěti dnů.
I zvolená varianta zachování Paroubkovy vlády je však dost krkolomná. Toto provizorium může trvat značně dlouho, třeba celé léto. Dosavadní premiér, jak říkají informace z jeho okolí, ale s možností rychlé demise ani nepočítal. K ohlášení rezignace se údajně rozhoupal až poté, co mu podáním individuální demise pohrozili lidovečtí ministři. Paroubek však tvrdí, že šlo především o jeho rozhodnutí.
Co žádá Paroubek.
Předseda dosavadní vlády striktně odmítá spojovat obsazení funkcí ve sněmovně s jednáním o podpoře nové vlády. Tvrdí, že cenou za Topolánkovu vládu nemají být křesla, a zdůrazňuje naopak programové a personální požadavky. Kdyby mělo být po jeho, do čela sněmovny by měl automaticky - bez ohledu na podobu poslanci schválené vlády - usednout sociální demokrat (nominován má být provizorně Lubomír Zaorálek, později možná sám Paroubek). ODS by teprve poté měla iniciovat jednání o vládě, přičemž ovšem ani Paroubek příliš nevěří, že programové sblížení by mohlo být úspěšné. „V programových otázkách se nemůžeme sejít. Je to příliš daleko od sebe,“ řekl na adresu koaliční smlouvy minulý týden.
Jenže i kdyby koalice sepsala programové prohlášení své vlády výrazně odlišně od znění koaliční smlouvy, jak s tím koneckonců počítají i všichni tři koaliční šéfové Mirek Topolánek, Miroslav Kalousek i Martin Bursík, jsou tu otázky personální, z nichž Topolánek nechce slevit.
To je zejména případ navrženého ministra vnitra Ivana Langra, jemuž Paroubek nemůže odpustit údajný podíl na zveřejnění Kubicovy zprávy. Paroubek tvrdí, že Langer ponecháním otevřené tajné zprávy na stole o přestávce jednání sněmovního výboru pro obranu a bezpečnost porušil zákon, místopředseda ODS se ale hájí, že za dokument v tu chvíli nesl odpovědnost tajemník výboru. Navíc kontruje, že u aktu zveřejnění byli přítomni i mnozí poslanci ČSSD a také ministr vnitra František Bublan nebo nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká, kteří nijak nezasáhli. „O tom, který ministr bude, nebo nebude pokračovat ve svoji funkci, rozhoduji já, případně po dohodě s koaličním partnerem. To není věc opozice,“ vylučuje personální ústupky Topolánek.
Rozhodne už druhý pokus?
Představitelé koalice shodně tvrdí, že proti obsazení postu sociálním demokratem do budoucna nic nenamítají. Tvrdošíjnou nominací Němcové však chtějí dosáhnout toho, aby ČSSD funkci nezískala automaticky, ale jen za příslib podpory koaliční vládě. Kdyby totiž jednání o kabinetu dospělo až do třetího, šéfem sněmovny organizovaného pokusu, mohl by sociální demokrat pověřit sestavením vlády sociálního demokrata.
Možná je to ale pošetilost. Zatímco se Topolánek soustředí na to, jak si pro svou osobu pojistit „pokus číslo tři“, drolí se mu pod rukama jistota „pokusu číslo dvě“. Nejednotnost při volbě Miroslavy Němcové by mohla podlomit důvěru prezidenta Klause v Topolánkovy vyjednávací schopnosti a vést k úvaze, že napodruhé už bude rozumnější vybrat z osobností ODS někoho jiného. Mohl by to být již výše zmíněný Pavel Bém, šanci vybrat za premiéra občanskodemokratického politika by však mohl dostat také Klausův oblíbenec Miroslav Kalousek nebo dokonce Jiří Paroubek. Ten by třeba za premiéra navrhl Béma, stejně jako Josef Lux na začátku roku 1998 přišel s Josefem Tošovským nebo o půl roku později pověřený Miloš Zeman uvažoval o Josefu Luxovi.
Zní to dnes sice nepravděpodobně, ale vývoj kolem nové vlády se mění rychle. Pondělní idylku při podepisování koaliční smlouvy během pouhých tří dní rozmetala čtvrteční zrada ve sněmovně. Paroubkovu opozičně znějící kritiku na adresu koaliční smlouvy brzy může vystřídat konstruktivní příprava vládního programu. Pak by ale asi zmizela i nezvykle otevřená a přímočará Topolánkova vyjádření a politiku by ovládli pragmatici a jejich gumová klišé o potřebě stability a klidu na práci. Na neprůhledné plány spojené s velkým byznysem.
Horké hlavy aneb Co kdo řekl
- „Řekl bych, že se jedná spíše o dokument tak na úrovni pokleslé žurnalistiky a tento dokument se pohybuje v obecné proklamativní rovině na úrovni takových modrofrontovních klišé a politických frází“. (Jiří Paroubek o koaliční smlouvě)
- „ODS postupuje zcela nesprávně v tom, že po sdělení námitek ČSSD by musela znovu otevřít koaliční jednání. A nebo, což je ještě horší, námitky od nás vůbec neočekává.“ (Jiří Paroubek o koaliční smlouvě)
- „V čele Poslanecké sněmovny by měl stát člověk, který je nepochybně do jisté míry vzorem určitého nadhledu, určité velkorysosti, a neměl by tam být člověk charakteru toho, a teď mi dovolte ten příměr, který krade v samoobsluze rohlíky. Bohužel paní Němcová dokázala v minulosti, že má blíž k tomu vzorci druhému.“ (David Rath na adresu Miroslavy Němcové)
- „Já myslím, že sociální demokraté pochopí, že tu situaci nelze dlouho natahovat a že budou ochotni vůbec začít jednat o nějakém způsobu dohody, který umožní odblokování situace, demisi staré vlády a jmenování nové vlády. Takže v tomto smyslu jsem mírný optimista.“ (Mirek Topolánek o postoji ČSSD)
- „Ať je situace po volbách jakákoli, tak je třeba hledat politickou dohodu. Základ jednání je tady ve sněmovně. Tady se ta jednání ale ani řádně nezačala. Mně připadá zvláštní, že probíhají jednání o vytvoření nějaké hypotetické kolice, když není vyřešena situace ve sněmovně.“ (Lubomír Zaorálek o postoji ODS)
Topolánkova koaliční vláda ODS (10):
- Mirek Topolánek, premiér
- Petr Nečas, vicepremiér, ministr práce, sociálních věcí a rodiny
- Vlastimil Tlustý, ministr financí
- Alexander Vondra, ministr zahraničí
- Ivan Langer, ministr vnitra
- Martin Říman, ministr průmyslu a obchodu
- Aleš Řebíček, ministr dopravy
- Jiří Pospíšil, ministr spravedlnosti
- Tomáš Julínek, ministr zdravotnictví
- Petr Gandalovič, ministr pro evropské záležitosti
KDU-ČSL (3):
- Miroslav Kalousek, vicepremiér, ministr zemědělství a venkova
- Vlasta Parkanová, ministryně obrany
- Michaela Šojdrová, ministryně kultury
Strana zelených (3):
- Martin Bursík, vicepremiér, ministr životního prostředí
- Dana Kuchtová, ministryně školství
- František Korbel, ministr, předseda legislativní rady vlády
