V energetickém využívání komunálního odpadu může jít Rakousko příkladem. Naopak Česko má hodně co dohánět
Růst životní úrovně českých domácností v posledních dvaceti letech s sebou přinesl i některé stinné stránky. Například to, že produkujeme stále více odpadu, který je potřeba uklízet a recyklovat. K nejvýznamnějším tuzemským hráčům v oblasti odpadového hospodářství patří firmy s rakouskými kořeny, obsluhující téměř třetinu trhu. „Češi v oblasti produkce odpadu již dohnali vyspělé západoevropské země – dle našich analýz ročně každý obyvatel Česka vytvoří kolem 530 kilogramů odpadu, to je jen o čtyři kilogramy méně než průměr celé Evropské unie,“ řekl týdeníku Euro Peter Hodecek, jednatel společnosti AVE CZ odpadové hospodářství, která obsluhuje přes 1,5 milionu obyvatel a je vůbec největší odpadovou firmou v ČR z hlediska množství sváženého komunálního odpadu.
Recyklace nestačí
Celkově se dle statistiky AVE CZ v Česku vyprodukuje přibližně 5,3 milionu tun odpadu ročně. Nabízí se tedy otázka, jak se tohoto odpadu co nejekologičtěji zbavit – zatím se totiž daří recyklovat jen asi pětinu vyprodukovaných odpadů. „Myslet si, že většinu dokážeme zrecyklovat, je z technického i ekonomického hlediska zelenou utopií. I Švýcarsko, které patří k nejekologičtějším zemím, dokáže recyklovat jen polovinu odpadu,“ vysvětlil jednatel Hodecek a dodal, že drtivá většina tuzemského odpadu zatím končí na skládkách. Těm už ale pomalu zvoní hrana – členské země Evropské unie se totiž musely zavázat, že do roku 2020 významně omezí množství neupraveného komunálního odpadu putujícího na skládky, a to až o 75 procent. Skládkování vytváří značné ekologické zátěže do budoucna. „Skládky musíte ještě třicet let po jejich naplnění bedlivě sledovat a draze rekultivovat. Navíc vzhledem k vysokému podílu biologické složky skládky tvoří velké množství metanu, který je pětadvacetkrát nebezpečnějším skleníkovým plynem než oxid uhličitý,“ podotkl ředitel AVE CZ Roman Mužík s tím, že metan lze sice jímat pro výrobu energie, ale vzhledem k tomu, že skládka je otevřeným prostorem, tak únikům plynu zcela zamezit nelze.
Dvojí užitek
Je tedy zřejmé, že Česko bude muset hledat ke skládkování odpadu alternativy. Samozřejmě musí ještě vylepšit třídění odpadu, což ale, jak plyne ze švýcarských zkušeností, nebude stačit. Zajímavé řešení představuje energetické využití odpadu, tedy jeho čisté spalování, které však zatím v Česku není příliš rozšířeno. „Moderní spalovny nyní dokážou zpracovat jen 800 tisíc tun odpadu, na víc není v Česku kapacita,“ řekl Mužík s tím, že nyní v naší zemi fungují jen tři velké spalovny komunálního odpadu. S Mužíkem souhlasí i odborníci, jako je Jaroslav Hyžík, který se zabývá odpadovým hospodářstvím na mezinárodní úrovni. „Ve stejně velkém Švýcarsku funguje třicet spaloven,“ potvrdil v květnu (EURO 18/2011). Spalování odpadu se ve velkém nevyužívá jen v zemi helvetského kříže, ale i například v Dánsku, Švédsku, Nizozemsku, Belgii i v ekologicky velmi uvědomělém Rakousku či Německu. Celkem v Evropě fungují více než čtyři stovky zařízení na energetické využití odpadu. Spalovny přitom odpady nejen likvidují, ale také jej přeměňují na teplo a energii. Například AVE CZ provozuje v hornorakouském Welsu spalovnu, která dokáže ročně zpracovat 300 tisíc tun odpadu a zásobuje elektřinou a teplem 65 tisíc místních obyvatel. „Směsný komunální odpad má podobnou výhřevnost jako hnědé uhlí, přitom moderní spalovny vypouští daleko méně emisí než většina tepláren a jiných energetických zdrojů na tuhá paliva. Navíc je nesmyslné stále prolamovat těžební limity a drancovat neobnovitelné přírodní zdroje, když lze k energetickým účelům využít nepotřebný odpad,“ zdůrazňuje Hodecek. Přes zřejmé výhody čelí výstavba spaloven odporu českých občanských sdružení a ekologických iniciativ. „To je někdy skoro nepochopitelné. V moderních spalovnách se spaluje při vysokých teplotách a probíhá zde několikastupňové čištění. Kdyby tomu tak nebylo, tak by jedna spalovna komunálního odpadu mohla jen stěží stát v centru Vídně,“ uzavřel Hodecek.
