Úvodní slovo rakouského velvyslance v České republice Dr. Ferdinanda Trauttmansdorffa.
Z hospodářského hlediska přináší rok 2011 nové naděje na úspěch pro Rakousko i Českou republiku a obě země vzájemně srůstají v ještě těsnějším svazku. Se začátkem května skončilo přechodné období k volnému pohybu pracovních sil, a tím se plně otevřel rakouský (a německý) pracovní trh zaměstnancům ze zemí, které v roce 2004 vstoupily do Evropské unie. Ačkoli v Rakousku toto datum není vnímáno dle průzkumů jenom pozitivně, převládá právě u firem v obou zemích naděje, že společný pracovní trh přinese větší flexibilitu a také lepší vyhlídky, jak zaměstnat více často naléhavě hledaných kvalifikovaných pracovních sil.
Odborníci z mnoha pracovních odvětví, například ze zdravotnických a ošetřovatelských profesí, získali přístup na rakouský pracovní trh už v minulých letech. Poptávka rakouského pracovního trhu přesto nebyla pokryta. Jednak proto, že i v České republice a ostatních sousedních zemích jsou tyto profese žádány. Kromě toho i rozdíl v životní úrovni mezi oběma našimi státy už není tak velký, aby argument lepšího finančního příjmu sám o sobě přiměl občany k tomu, aby začali pracovat v sousední zemi.
**Prozíravé mládí**
Obavy, že by mohlo dojít k růstu nezaměstnanosti a poklesu platů v Rakousku, ale také k odlivu kvalifikovaných pracovních sil z ČR, byly ze strany všech zúčastněných brány vždy vážně. Zákon proti mzdovému a sociálnímu dumpingu, který byl schválen v Rakousku, trestá nedostatečnou odměnu, a tím dbá na rovné výchozí podmínky zaměstnanců na pracovním trhu. Plánují se také posílené kontroly řádného vyplácení mezd. Tato opatření neslouží pouze rovnosti příležitostí. Chrání také občany, kteří chtějí pro sebe využít volného pohybu pracovních sil, před zhoršením sociálních standardů. Platí pro ně ta samá zaměstnanecká práva, která musejí být dodržována a chráněna bez ohledu na národnost.
K tomu však ještě musejí být překonány některé počáteční obtíže s implementací zákona a firmy si musejí teprve zvyknout na nové požadavky, jako je například ohlašovací povinnost. Potěšitelné je to, že právě mladí lidé vidí podle průzkumů otevření pracovního trhu jako šanci a nikoli jako ohrožení pracovních míst, ba dokonce doufají ve vznik nových pracovních příležitostí. Tato prozíravost mladých lidí, kteří často zahajují svoji pracovní dráhu s obtížemi, je obdivuhodná a objasňuje očekávané naděje spjaté s otevřením pracovního trhu. Uznávají tak, že ten, kdo je flexibilní a odhodlaný vydat ze sebe všude to nejlepší, ten bude mít méně starostí s nalezením vhodného zaměstnavatele na otevřeném evropském pracovním trhu než pouze na uzavřených pracovních trzích národních.
Základní svobody evropské integrace zkrátka poskytují lidem prostřednictvím většího pracovního trhu více šancí, a to i těm, které od hledání zaměstnání v zahraničí odrazují například jejich rodinné poměry. Ti mohou těžit z větší flexibility firem, které dokážou využít pružnějšího pracovního trhu i ve vlastní zemi.
**Nezapomínejme na němčinu **
Rakušané a Češi si často rozumějí i naslepo. Přesto i po 1. květnu však zůstává zachována jedna hranice, kterou se do budoucna musíme více zabývat, a to jazyková bariéra. V Česku klesá zájem učit se němčinu nebo i jinou cizí řeč kromě angličtiny. A ani v Rakousku ještě čeština nedosáhla významu na školách, který by jí po více než dvaceti letech po pádu železné opony náležel. Tato situace nesmí být lhostejná právě manažerům v obou zemích. Znalosti němčiny jsou rozhodující místní výhodou v zemi, jako je Česká republika, jež po pádu železné opony opětovně přilákala tisíce německých a rakouských investorů, kteří často zůstávají pevně spjati se svými mateřskými firmami v německy mluvících zemích. Znalosti němčiny jsou výhodou i pro český turistický ruch a také pro mobilní lidi, kteří chtějí využít svých šancí díky otevření pracovního trhu.
Jedna rovnice ale nevychází, a sice že méně jazykových znalostí a omezení se na angličtinu zvyšuje šanci mladých lidí na budoucím pracovním trhu, neboť jim tím zůstává více času na další učivo. Schopnost a připravenost učit se několika jazykům jsou základem duševní flexibility, která dnes otevírá kariérní šance mladým lidem. Uváděním mladých lidí v omyl zdánlivě evidentními, nicméně obsahově chybnými argumenty na sebe bereme velkou zodpovědnost.
Dvojjazyčné školky v rakouském pohraničí nesmějí zůstat výjimkou, měly by se naopak stát běžnou praxí vzdělávací spolupráce v pohraničí. Setkávání českých, rakouských a německých školáků a škol by se měla obzvláště udržovat. Němčina si musí udržet významné místo v českém vzdělávacím systému – v celé České republice a v příhraničním prostoru s Německem a Rakouskem obzvláště. Angličtina se sice stala pracovním jazykem i ve střední Evropě a nikdo by se jí v dnešní době opravdu neměl zříkat. Ale jako druhý jazyk nesmí být němčina ve střední Evropě zanedbávána, a to právě kvůli ekonomickým zájmům.
**Doprava a výzkum**
Nemůžeme a nesmíme také polevit v práci na zlepšení přeshraniční dopravní infrastruktury. Česko a Rakousko jsou dvě hospodářsky nanejvýš dynamické země. Obě však mají ještě dostatek potenciálu k dalšímu rozvoji, pokud se ještě lépe prolnou silné stránky obou ekonomik. Čím těsněji budou v oblasti dopravy obě země propojené, tím více se může tato dynamika rozšířit do těch oblastí, kde ještě existuje prostor pro rozvoj. Obdobně to platí i pro posílenou přeshraniční výměnu v oblasti výzkumu a vývoje. Česko a Rakousko jsou dva silní evropští partneři. Pokud si budou svých společných rysů ještě lépe vědomi a ještě více na nich budou pracovat, mohou se stát ještě silnějšími.
