Sousto pro soudce

Pře mezi státem a ČSOB směřuje k rozhodčímu soudu

Spor o kajmanské fondy z majetku zkrachovalé Investiční a Poštovní banky (IPB) s vysokou pravděpodobností skončí před rozhodčím soudem. Ačkoli mluvčí ČSOB Milan Tománek tvrdí, že převod kajmanské struktury na stát je již v podstatě dohodnutý a řeší se pouze technické detaily, skutečnost je podstatně odlišná. Ministerstvo financí, Česká konsolidační agentura (ČKA) a ČSOB usilovně jednají, ale pokrok není příliš velký. Jenže ČKA musí získat kajmany do začátku května, jinak jí nezbývá než 6. 5. 2003 podat žalobu na ČSOB u rozhodčího soudu. Jinak by totiž uplatněné opce na převod majetku byly promlčeny. Šance, že k transakci do té doby dojde, jsou jen velmi malé. V současnosti se stále ještě diskutuje o principech předání, teprve po dosažení shody mohou přijít na řadu audity, které budou nějaký čas trvat. Až poté lze vyjednávat o smlouvách, což také není jednoduché. Pravděpodobnost, že se český stát bude soudit s největší českou bankou, je proto hodně vysoká. Jde o velmi špatnou zprávu. Nejenom že mohou na mrtvém bodě uvíznout již dnes velmi konfliktní jednání, ale navíc se tak sníží šance na úspěch v arbitrážích, které Česká republika vede s Nomurou o kauzu zkrachovalé IPB.

Zpětný odkup.

ČSOB nyní prosazuje variantu, na jejímž základě by byla kajmanská aktiva rozdělena na větší část, kterou získá ČKA, a zbytek, jenž zůstane ve správě banky kontrolující nyní celou offshorovou strukturu. Podstatou navrhovaného řešení je, že ČKA získá velkou část podílových listů (tzv. non-voting shares) fondů Tritton a Accord a tyto podílové listy předá fondům k odkupu. Ten se uskuteční nikoli v penězích, ale převodem podkladových aktiv, tedy různých akcií, dluhopisů a dalších cenných papírů, které jsou v portfoliu fondů. ČSOB by si nechala jen malou část podílových listů v hodnotě odpovídající směnkám Torkmainu a Levitanu z kauzy České pivo, o něž se vede sodní spor. Tyto směnky by byly oceněny na nulu a byla by uzavřena dohoda, že ČSOB převede veškeré výnosy ze soudního sporu na stát. Mimochodem: předat ČKA podílové listy a ve zpětném odkupu je vyplatit podkladovými aktivy, mohla ČSOB již na podzim roku 2000. Až donedávna však její představitelé tvrdili, že to není z právních a daňových důvodů možné.
Tato varianta se jeví jako průchodná nejen ČSOB, ale i ministerstvu financí. Týdeník EURO však má informace, že za značně problematickou ji považuje vedení ČKA. Nemá totiž povědomí o tom, jak ČSOB nakládala s aktivy ve fondech a nakolik odpovídá jejich dnešní hodnota stavu, v němž je ČSOB získala. Banka totiž dosud nepustila do fondů jiného auditora, než svého, kterým byl Arthur Andersen. Audit navíc probíhal zpětně za roky 2000 a 2001 podle rekonstruovaného účetnictví, protože dokumentace fondů nebyla v době, kdy je ČSOB ovládla, kompletní a nepopisovala příliš věrně jejich hospodaření. ČSOB potom prováděla ve fondech četné transakce, dokonce založila nové subjekty, například Stickwalk, Finismur nebo Czech Glas Holding, do nichž převáděla různé cenné papíry. Pokud by nyní ČKA převzala bez podrobného auditu majetek z kajmanů a později se ukázalo, že nebyl kompletní či byl nějak znehodnocen, neslo by vedení agentury trestní i hmotnou odpovědnost.

Jsou i jiné varianty.

ČKA proto dává přednost jiným variantám převodu kajmanských struktur. Jako optimální se jí jeví převzetí celého majetku, tedy podílových listů i ovládacích akcií k fondům. To má však zase jiná úskalí. Především ČKA nemá zkušenosti se správou offshorových společností a nějaký čas by jí trvalo, než by se ve struktuře zorientovala. To je riskantní v případech, kdy fondy vedou nějaké soudní spory.
Především však se tato varianta nelíbí ČSOB. Ta tvrdí, že hlasovací akcie získala vlastním úsilím a nejsou tudíž součástí majetku převáděného v rámci smluv o IPB. Z jednání vyplývá, že ČSOB zcela jednoznačně neodmítá vzdát se ovládání kajmanů, ale chce, aby ČKA hlasovací akcie odkoupila. Spor se vede o cenu. ČSOB zaplatila za tyto cenné papíry zhruba dvanáct milionů korun, ale nyní si nárokuje ještě další peníze odpovídající poplatkům, nákladům na právníky apod. Sumu však dosud nikdy nevyčíslila. Navíc kdyby se mělo prodávat za vyšší než pořizovací hodnotu, muselo by dojít k tržnímu ocenění, které by následně musel schválit Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Ten musí konstatovat, že při tomto prodeji nedostane ČSOB další státní pomoc.
Problematické je také to, že ČSOB z majetku fondů Tritton a Accord financuje řadu soudních sporů, údajně ve prospěch státu, a dožaduje se úhrady nákladů na tyto spory. Na tom se však banka zatím neshodla s ministerstvem financí, které soudí, že stát může hradit náklady jen na ty soudy, v nichž ČSOB postupuje jménem státu a v jeho prospěch. Nikoli tedy za ty soudní pře, při nichž plní svou povinnost postupovat s péčí řádného hospodáře.
Informace, které má týdeník EURO k dispozici, říkají, že šéf ČKA Pavel Řežábek proto již před delším časem navrhl, aby ČSOB kajmanské fondy obílila, tedy zařadila mezi takzvaná bílá aktiva a ponechala je ve svém majetku. Rozdíl mezi účetní a skutečnou hodnotou by potom bance uhradil stát. To se však nelíbí ministerstvu financí, protože na rozdíl od jiných variant, kdy existující ztrátu v kajmanech hradí ČKA, v tomto případě by na základě smluv platilo přímo ministerstvo financí z letošního státního rozpočtu. Šlo by přitom údajně o částku okolo 30 miliard korun, což je v současné rozpočtové situaci vážný politický problém. Navíc by s největší pravděpodobností vznikly zdlouhavé spory o ocenění, protože ke stanovení doplatku státu by museli provést nejprve své ocenění auditoři obou stran, kteří by se nejspíše ve svých výsledcích značně rozcházeli. Potom by musel být nalezen třetí oceňovatel, což není zcela jednoduché. Proti jeho výběru mohou obě strany totiž donekonečna vznášet různé protesty.
Poslední zvažovanou variantou je přímý převod podkladových aktiv z kajmanských fondů na ČKA na základě dohody mezi agenturou a ČSOB. Banka by si potom ponechala prázdnou strukturu offshorových společností. Jenže také v této verzi vzniká třicetimiliardový dopad do státního rozpočtu a navíc není možné překontrolovat, jak ČSOB s majetkem fondů po téměř tři roky nakládala. Kromě toho by si tato varianta vyžádala revokaci platného usnesení vlády a složité vyjednávání s ÚOHS.

Komanditní kompromis.

Z celé offshorové struktury se zatím podařilo dosáhnout dohody jen o komanditních společnostech, které patří do skupiny fondu Accord. Minulý týden uzavřely ČSOB a ČKA dohodu o převodu podílů ve společnostech Arta Real, Galileo Real a CZ Credit Real. S těmito podíly jsou převáděny zvláštní dlužní úpisy prommisory notes z ČSOB. Komanditní společnosti založila IPB na základě nizozemského práva, aby obešla opatření ČNB, které se týkalo nesplácených pohledávek zajištěných nemovitostí, na něž bylo nutné vytvářet stoprocentní opravné položky. Vyvedením těchto pohledávek na komanditní společnosti se IPB vyhnula tvorbě těchto oprávek, protože mohla zástavy ocenit jinak. Celkové portfolio pohledávek má nominální hodnotu zhruba osm miliard korun. S většinou dlužníků však komanditní společnosti a ČSOB vedou soudní spory, řada z nich je v konkursu. ČKA proto sice zaplatí ČSOB za převod více než osm miliard korun, nicméně reálná hodnota tohoto majetku se pohybuje pravděpodobně kolem jedné miliardy. Nutno říci, že první vlaštovka z kajmanů letěla opravdu dlouho, protože smlouvy byly schváleny minulý týden, zatímco převod odsouhlasila dozorčí rada ČKA už loni v červnu.
Podobně se vlečou další sporné případy. Například malé úvěry do deseti milionů korun, které ČSOB nejprve zahrnula mezi majetek, který si chce ponechat, je stále nedořešené. Jejich ocenění auditorem státu a auditorem banky se rozchází zhruba o 600 milionů korun. Místo určení třetího oceňovatele usiluje nyní ČSOB o převod těchto úvěrů na ČKA, což by ale bylo rozšířením státní pomoci, protože termín, do kdy měla banka právo poslat libovolné aktivum do agentury, vypršel loni v červnu. Běží rovněž soudní spor o směnečných pohledávkách vůči pivovaru Klášter, o nichž ČKA tvrdí, že zanikly, zatímco ČSOB usiluje o jejich proplacení ze strany státu. Zdá se tedy, že určení čisté hodnoty aktiv, od níž se odvíjí platba ČSOB státu za poskytnutou státní záruku, je ještě hodně daleko. V případě soudního sporu o kajmany se uzavření kauzy IPB ještě více oddálí.

Další miliardy.

Určit čistou hodnotu aktiv však nepotřebuje jen stát, ale i ČSOB. Teprve od toho okamžiku totiž může požadovat po České národní bance plnění ze Smlouvy o odškodnění. ČNB má zaplatit především závazky, které nebyly v účetnictví IPB v okamžiku, kdy ČSOB převzala její majetek. Nejde jen o neevidované směnky a podobné cenné papíry, ale také o smluvní pokuty a plnění z prohraných soudních sporů v případech, kdy ztrátu způsobil dřívější postup IPB. Celkový objem tohoto odškodnění není dosud znám, nicméně na žádost Evropské komise, která chce vědět jakou státní pomoc poskytla Česká republika bankovnímu sektoru, byl vyčíslen objem rizik na neuvěřitelných 160 miliard korun. Zúčastnění ovšem tvrdí, že k takovému plnění v žádném případě nemůže dojít, protože některé spory jsou protisměrné. Tedy pokud ČSOB prohraje jeden spor, musí vyhrát jiný a podobně. Nicméně dobře informovaný zdroj připouští, že ČSOB vznese nároky na odškodnění v řádu desítek miliard korun. Neexistuje ale jistota, že tyto peníze dostane. Každý případ bude posuzován z hlediska, zda ČSOB postupovala s péčí řádného hospodáře a nemohla ztrátám zabránit. Ani v případech, kdy ČNB dojde k závěru, že ČSOB náleží odškodnění, není jisté, že dostane peníze. Každý jednotlivý případ bude totiž ještě posuzovat Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, zda odpovídá již poskytnutým výjimkám ze zákazu veřejné podpory. Je tak docela možné, že náklady, které ČSOB musela vynaložit na získání IPB, ještě rapidně vzrostou.