Putin konsolidoval zemi, ale s korupcí je to dnes ještě horší, říká ruský podnikatel roku
Rostislav Ordovsky-Tanayevsky Blanco (49) Venezuelan ruského a španělského původu začal podnikat v Rusku ještě v dobách Sovětského svazu. Jeho společnost Rosinter Restaurants dnes provozuje asi 300 restaurací ve čtyřiadvaceti městech v Rusku, zemích bývalého Sovětského svazu a střední Evropy. Tyto restaurace ročně obslouží více než 25 milionů zákazníků. Porotci soutěže o podnikatele roku mimo jiné ocenili, že v roce 1998, kdy Ruskem zmítala finanční krize, Ordovsky-Tanayevsky Blanco otevíral nové restaurace, zatímco jiné podniky kolabovaly. Venezuelsko-ruský podnikatel kromě toho podporuje skautskou organizaci mladých Rusů.
Svou první restauraci v Rusku otevřel venezuelský občan a vnuk ruského emigranta Rostislav Ordovsky-Tanayevsky Blanco v roce 1990. Byla to španělská restaurace v centru Moskvy. Dnes jeho společnost Rosinter Restaurants vlastní značky, jako jsou IL Patio, Planet Sushi, 1-2-3 Cafe, a navíc rovněž provozuje restaurace, jako T.G.I. Friday´s či Sibirskaja korona. Firma je pionýrem v Rusku v oblasti franšízingu - práva na provozování restaurací pod vlastními značkami prodává, ale také uzavírá dohody s majiteli jiných značek. V Praze provozuje dvě restaurace T.G.I. Friday´s a jednu pod názvem Planet Sushi. Podnikání v Česku hodlá dále rozšiřovat. Ordovsky-Tanayevsky Blanco se stal ruským podnikatelem roku v soutěži, kterou pořádá společnost Ernst & Young, a zastupoval největší zemi na letošním celosvětovém finále v Monte Carlu.
EURO: Na konci května vaše společnost Rosinter vstoupila na moskevskou burzu. Chystáte se i na další burzy? BLANCO: Byl to zatím první krok. Emise měla hodnotu sto milionů dolarů, což je šestadvacet procent našich akcií. Myslím, že teď musíme počkat zhruba rok, abychom zjistili, jak bude reagovat trh. Pak zhodnotíme, zda bude nutné zvýšit kapitalizaci, dosáhnout větší likvidity. Možná, že zvážíme alternativní emisi v Londýně.
EURO: Ruské firmy obvykle mířily na burzu v Londýně… BLANCO: Ano, ale před dvěma lety ruská vláda začala žádat, doporučovat, lobbovat, aby společnosti, které mají velkou část byznysu v Rusku, vstupovaly na moskevskou burzu a podpořily ji. Proto jsme už před rokem rozhodli, že nezamíříme do Londýna, ale do Moskvy.
EURO: Londýn by ale pro vás zřejmě měl nějaké výhody? BLANCO: Ne, nešlo o výhody. Takového přístupu k investorům, jaký nabízel Londýn, jsme z 97 procent dosáhli v Moskvě. Ještě před třemi lety nebylo možné realizovat takovou emisi v Moskvě a najít tolik investorů. Dnes je obvykle možné fakticky získat zhruba pětadevadesát procent potřebných investorů přes moskevskou burzu.
EURO: Jaký podíl ve firmě vlastníte vy osobně? BLANCO: Moje holdingová společnost nyní vlastní 74 procent akcií, šestadvacet je na burze.
EURO: Holdingová společnost, to jste vy osobně? BLANCO: Je tam také menší skupina mých přátel a mých kolegů, kteří se mnou podnikali sedmnáct let. Vlastním zhruba 85 procent, patnáct procent připadá na ostatní.
EURO: Jste potomkem ruských emigrantů. Z Ruska odešli vaši prarodiče? BLANCO: Můj pradědeček byl gubernátorem Tobolské gubernie. Tehdy tato gubernie zahrnovala prakticky celou Sibiř, bylo to obrovské území. Po revoluci v roce 1917 musel utéci.
EURO: Emigroval přímo do Latinské Ameriky? BLANCO: Ruská emigrace mířila především do Francie, Jugoslávie a do čínského Charbinu. Pradědeček odjel do Jugoslávie a stal se mnichem. Můj dědeček už před revolucí studoval v Německu a do Ruska se nevrátil. Otec už se narodil v Jugoslávii. Po druhé světové válce spojenci - Angličané a Francouzi - vydávali hodně bílých Rusů, antikomunistů, Stalinovi a ten je nechával střílet. Proto se mnozí ruští emigranti rozhodli jít ještě dál od Stalina. Můj otec si podal žádost o víza do několika zemí Ameriky - do Spojených států, Venezuely, Brazílie. První zemí, která mu vízum poskytla, byla Venezuela. Odcestoval tam. Ve Venezuele se seznámil s mou matkou, která je Španělka. I ona se tam přestěhovala. Ve třicátých letech minulého století byl ve Španělsku ekonomický rozvrat, hodně Španělů odjelo do Latinské Ameriky hledat nový život. Takže se tam objevila i rodina mé matky.
EURO: Vy jste se rozhodl navštívit Rusko ještě v dobách Sovětského svazu. BLANCO: To je velmi zajímavá historie, protože mne vychovávali v antikomunistickém, tradičním ruském duchu. Když jsem v roce 1984 dostal pozvání od sovětského obchodního oddělení, abych přijel do Sovětského svazu a navštívil filmový festival, velmi mne to udivilo.
EURO: Mluvil jste tehdy dobře rusky? BLANCO: Ano. Mluvil jsem od dětství. Ruština a španělština byly mými paralelními prvními jazyky. Má první škola pak byla anglická. Vyrůstal jsem tedy na třech jazycích. Později jsem zjistil, že se obchodní oddělení Sovětského svazu dozvědělo o Venezuelanovi ruského původu, který mluví rusky. To jsem byl já. V té době se naše společnost ve Venezuele zabývala videoprodukcí. Vedli jsme jednání se společností Walt Disney. Později jsme měli společný podnik s Kodakem, který exkluzivně zastupoval zájmy Walta Disneye ve Venezuele. Na obchodním oddělení si mysleli, že bych mohl mít zájem o koupi nějakých práv sovětských filmů. Proto mne pozvali na filmový festival.
EURO: Sověti vás tedy oslovili kvůli vlastním ekonomickým zájmům? BLANCO: Ano, nejspíše. Vše mi zaplatili - letenku, pobyt. Ptal jsem se táty na jeho názor a táta mi řekl: Rostiku, ty o nic nepřijdeš, máš venezuelský pas. Jeď a možná najdeš naši rodinu. Dal mi pár informací o tom, kdo z naší rodiny mohl žít, protože od roku 1917 jsme ztratili spojení. Přijel jsem do Ruska v roce 1984, našel jsem svou rodinu a seznámil jsem se se slavným očním lékařem Svjatoslavem Fjodorovem. Pozval jsem ho do Venezuely, začal jsem zastupovat jeho zájmy v Jižní Americe. Představte si, bylo mi šestadvacet, do toho Sovětský svaz, Fjodorov… Fjodorov nemohl sehnat kinofilm. A já jsem měl společný podnik s Kodakem. Zavolal jsem do Kodaku, tam mne spojili s hlavním sídlem a já jsem je přesvědčil, že se stanu jejich exkluzivním zástupcem v Rusku. Od roku 1987 do roku 1995 jsem byl Kodak v Rusku. Podnikání v restauracích začalo paralelně.
EURO: Kdy jste se vlastně rozhodl, že budete podnikat? BLANCO: Já jsem vlastně podnikatel od dětství. Prodával jsem knihy svým spolužákům ze třídy, když mi bylo třináct. Hrozně rád něco vytvářím, rád jsem byl lídrem ve své skupině, ve své třídě.
EURO: Měl jste štěstí, že jste byl v Rusku zrovna v období perestrojky. BLANCO: To ano, určitě. Je třeba být na správném místě ve správný čas.
EURO: Ale začínal jste ještě v době, kdy jste nevěděl, že bude perestrojka… BLANCO: Nevěděl, ne. S Fjodorovem jsem začínal spolupracovat v období tvrdého komunismu. Také jsem nabízel sovětskému ministerstvu obchodu zboží Kodaku. Ale oni ho ode mne zpočátku nekupovali. Pak jsem vyzval firmu Burger King, aby společně se mnou otevřela restaurace rychlého občerstvení v Moskvě. Zalekli se toho. To bylo v roce 1989.
EURO: A objevil se tam McDonald´s. Ten je dnes v Rusku hodně silný. BLANCO: Přesně tak. Možná by dnes byl Burger King buď naprostou jedničkou, nebo by velmi silně konkuroval McDonaldu.
EURO: Když ale mluvíme o fast foodu, v Rusku je zřejmě i v rychlém občerstvení značná poptávka po ruských jídlech. Využil jste toho? BLANCO: Samozřejmě. Vybudoval jsem rychlé občerstvení Rostik´s. Je to vlastně podobné KFC, tak jak ho znáte z jiných zemí, ale jsou tam také ruská jídla - pirožky, pelmeně, šašlik. Máme svůj vlastní způsob přípravy jídel, aby vše vyhovovalo ruské chuti. Dnes v Rusku rozvíjíme fast foody Rostik´s-KFC. Nikoliv tedy KFC, ale Rostik´s-KFC. Společnost AmRest, která má restaurace v Česku, Maďarsku a Polsku, nedávno koupila naší franšízu v Petrohradě. AmRest tedy bude rozvíjet Rostik´s-KFC v Petrohradě.
EURO: Jak hodnotíte podmínky pro podnikatele v současném Rusku? BLANCO: Každým rokem se stávají méně špatnými. Ještě je těžko, ale ne tak jako v předchozím roce. Ještě jsme nepřešli onen střed, kdy už se opravdu vše mění k lepšímu. Jinak řečeno, zlepšuje se to, ale zatím pořád pomalu.
EURO: Mnozí ale ten pocit zlepšení nemají. Asi to také souvisí s problémy, které měly velké energetické společnosti v Rusku. BLANCO: To už jsou politické problémy. Ty nemají vliv na byznys střední úrovně. Na ten má vliv korupce, byrokracie. Abys otevřel restauraci, potřebuješ sto padesát různých povolení. Všichni chtějí úplatky. To je těžké. Ale teď je alespoň jasné, že existují nějaká pravidla. Když se v Rusku začalo s podnikáním, vůbec žádná pravidla nebyla. Byl to divoký východ. To byla devadesátá léta.
EURO: Politika prezidenta Vladimira Putina tedy nemá nepříznivý vliv? BLANCO: Ekonomická politika Putina a ruské vlády je na dobrou čtyřku s plusem.
EURO: Podle ruské stupnice? Protože v Česku to je naopak, pětka je nejhorší známka. BLANCO: A jaká je nejlepší?
EURO: Jednička. BLANCO: Takže dvojka s plusem - co se týká ekonomiky. Před deseti lety by se možná všechny peníze vydělané díky ropě rozkradly. Dnes jsou v Rusku obrovské finanční rezervy. Tehdy se země rozpadala. Bylo tam mnoho velkých „knížat“, gubernátorů, kteří se cítili být skoro cary. Putin znovu převzal kontrolu nad zemí. To je pozitivní. Na druhé straně se Rusové ještě nenaučili dělat dobré PR své zemi. Samozřejmě jsou tam problémy spojené s fungováním veřejných institucí. Soudy zatím nepracují samostatně, soudní systém by bylo třeba posílit. A korupce. Za vlády Putina se korupce bohužel dokonce zvětšila.
EURO: Sliby byly opačné… BLANCO: Záměry byly určitě jiné, ale zatím se to nepodařilo. Myslím, že všemu dohromady je možné dát dobrou známku, ale samozřejmě bych dával přednost tomu, kdyby se udržely ony demokratické trendy z devadesátých let. Problém je v tom, že národ si spojuje demokracii s nepořádkem, který byl v době prezidenta Borise Jelcina. Přitom s velkým respektem říkám - hlavní přínos Jelcina spočívá v tom, že země definitivně opustila komunismus. Největší úspěch Putina je v tom, že konsolidoval zemi a nepřišel o ni. Gorbačov a Jelcin zemi osvobodili, Putin ji udržel.
EURO: Ale možná zašel příliš daleko. BLANCO: To je jako ono kyvadlo, hýbe se na obě strany - doprava i doleva. Zatím není vybalancované, hýbe se. Ale když Michail Gorbačov zahájil přestavbu, tak se ještě hýbalo mnohem více. Dnes je to méně. Ale hýbe se pořád více než třeba u vás v Česku.
EURO: Považujete se za Rusa? BLANCO: Pro mne je to velmi těžká otázka. Dlouho mne trápila, než jsem se rozhodl, že jsem Venezuelan, Španěl i Rus. Cítím se stejně dobře ve Venezuele jako v Rusku. Španělsko je pro mne na třetím místě, protože jsem tam žil velmi málo. Je to země mojí matky. Ve Venezuele se cítím jako Venezuelan, v Rusku jako Rus. A berou mne tam i tam za svého.
EURO: Takže máte dvojí občanství? BLANCO: Mé pocity nemají přímý vztah k tomu, jaké mám občanství. Občanství mám venezuelské a také španělské.
EURO: Zajímavé je i to, že jste ruským podnikatelem roku, i když občanství máte jiné. BLANCO: Ano. Mohu získat ruské občanství, právo na to mám. Ale je to tak byrokraticky složité… Myslím, že by země měla vyvinout úsilí, aby získala zpět své potomky. Necítím to tak, že já sám bych měl prosit, přesvědčovat. Pokud je pro Rusko potřebné, aby získalo Rusy jako já, ať to udělá. Ale já se Rusem být cítím.
EURO: Co plánujete ve svém podnikání do budoucna? BLANCO: Myslím, že v našem odvětví restaurací je obrovský potenciál. Také v Česku či Polsku. Pokud jde o tempa růstu, jsme na tom ještě lépe v dalších oborech, v nichž také podnikáme. V cestovním ruchu vykazujeme růst zhruba padesát procent za rok, v oblasti nemovitostí je růst zhruba sto procent ročně.
EURO: Ale nejdůležitější jsou pro vás restaurace. BLANCO: Největší společností jsou restaurace, ano.
EURO: Kde máte restaurace kromě zemí Společenství nezávislých států? BLANCO: Zatím máme po třech restauracích v Česku a v Maďarsku. Ale chceme jich mít podstatně více. Když jsme přebírali restauraci T.G.I. Friday´s v pražské ulici Na Příkopě, bylo to pro nás velmi těžké. Předchozí provozovatel tam zanechal obrovský chaos, celé dva roky jsme to dávali do pořádku. Ale vyplatilo se. V Praze se zaměřujeme na japonskou a americkou kuchyni. Možná se vrhneme i na italskou, ale nyní chceme rozvíjet hlavně japonský směr.
EURO: Co takhle ruská kuchyně? BLANCO: Uvidíme, ale zatím to v nejbližším období neplánujeme.
EURO: Na jaké národní kuchyně se zaměřujete v Rusku? BLANCO: Máme japonské i italské restaurace. To je základ. Kromě toho provozujeme americkou T.G.I.Friday´s a také máme dvě ruské značky. Novou značkou je 1-2-3 Cafe, máme ji teprve rok a půl. To je pro nás důležité, protože v Rusku mají ruské restaurace největší potenciál růstu. A také jsme vstoupili do segmentu pivnic. Využíváme licenci piva Sibirskaja korona, které patří do největší světové pivovarnické skupiny InBev. Je to velmi známé pivo v Rusku. U vás v Česku ale samozřejmě ruskou pivnici otevírat nebudeme, v tom vám nemůžeme konkurovat.
EURO: Nebudete prodávat ve vašich restauracích české pivo? BLANCO: Možná.
EURO: V Rusku má snad pořád dobrou pověst… BLANCO: Ano. České pivo má dobrou pověst a teď se v Rusku objevilo několik nových českých pivnic. Jsme s nimi v kontaktu.
EURO: Jak se díváte na to, co se nyní děje ve Venezuele? BLANCO: Jsem velmi rozhořčen. Myslím, že prezident Hugo Chávez měl jedinečnou možnost přeměnit Venezuelu ve Švýcarsko Latinské Ameriky. Vydal se ale jiným směrem.
EURO: Právě on? BLANCO: Ano, on, samozřejmě. Když vyhrál ve volbách, měl obrovskou popularitu. Navíc vyhrál v době, kdy se ceny ropy pětkrát zvýšily. Možná má dobré úmysly, ale ty metody, které využívá, bohužel vedou Venezuelu k velké konfrontaci uvnitř země a k jejímu obrovskému zbídačení. Je to velmi smutné v době, kdy na druhé straně země vykazuje největší příjem v historii.
EURO: Ale zdá se, že lidé Cháveze pořád podporují. Nebo se to přece jen mění? BLANCO: Já už ani nevím. Není jasné, kdo ho podporuje a kdo nikoliv. On má veškerou moc, kontroluje všechny její úrovně. To, že Chávez vyhrál svobodné volby, mohu potvrdit. Proto je velmi smutné, že ztrácí takovou jedinečnou příležitost.
