Ministerstvo financí přibrzdilo zřízení státní pojišťovny nepojistitelných rizik
Vatičku, ve které jsou chováni čeští farmáři, chce ještě více změkčit koncepce ministerstva zemědělství na odškodňování takzvaných nepojistitelných rizik. Ministr zemědělství Jaroslav Palas zaslal svému kolegovi z financí Bohuslavu Sobotkovi dopis s návrhem na zřízení státní zajišťovny pro obtížně pojistitelná rizika. Sobotka pak ustavil pracovní skupinu, která dostala za úkol prověřit, jak podobné instituce fungují v zahraničí. Nebyla to ovšem jediná skupina, která se bez publicity pustila do průzkumu zajišťovacího terénu.
Španělský model.
Další skupina se zrodila v Podpůrném a garančním rolnickém a lesnickém fondu (PGRLF) s cílem probrat s ministerstvem financí a Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže vytvoření monopolní státní zemědělské pojišťovny. Třetí skupinu vytvořila Česká asociace pojišťoven. Ta se vydala španělskou cestou. Systém praktikovaný na Iberském poloostrově označila za nejvhodnější variantu pro české poměry. Není divu. Jde o nejrozsáhlejší zákonem upravený systém kombinace státní dotace komerčního pojistného s vytvořením fondu na krytí nepojistitelných škod, do kterého by přispívali zemědělci a stát.
V gesci Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky vznikl čtvrtý tým, který měl připravit analýzu zemědělského pojištění v Česku a ve vybraných státech a navrhnout systémové řešení vhodné pro domácí poměry.
Sobotka probudil Palase.
S původní myšlenkou na vytvoření státní pojišťovny přišel v roce 2003 ministr zemědělství Jaroslav Palas. Inspirovaly ho 5,2 miliardy korun, které v roce 2001 musela sněmovna odhlasovat zemědělcům na likvidaci následků sucha, a samozřejmě také dvě katastrofické povodně. Představoval si, že se vytvoří mohutná státní zajišťovna, která by pokrývala nepojistitelná rizika zemědělských i jiných subjektů. Přispívat do ní měl pool soukromých pojišťoven a stát. Ústupovou variantou bylo založení státní zemědělské zajišťovny. Už první kolo jednání na ministerstvu financí v červnu minulého roku však tyto představy rozptýlilo. Výsledkem bylo rozhodnutí ponechat až do roku 2006 současné podpory zemědělského pojistného a pro následující léta připravit zřízení státní zajišťovny. Zároveň bylo jako neprůchodné pohřbeno založení státní pojišťovny. Ministerstvu financí se nejvíc zalíbila varianta, že by peníze kumulované v zajišťovně pocházely z rozpočtu agrární kapitoly.
Trefa do černého.
Gigant na trhu zemědělského pojištění, Česká pojišťovna spravující 80 procent pojistek, přispěl do diskuse vlastním návrhem, který se v konečné fázi ukázal jako nejschůdnější. Společně s asociací Česká pojišťovna požadovala zachování státních dotací komerčního pojištění a vytvoření fondu pro kompenzaci náhrad za nepojistitelná rizika. Pevnou finanční částkou by do fondu přispíval státní rozpočet. Asociace pojišťoven také předložila seznam pojistitelných rizik, čímž vymezila oběma stranám hřiště.
Byl nejvyšší čas. Pojišťovnictví jako jeden z nejdynamičtějších oborů zažívá v agrárním sektoru soustavný pokles. Jeho příčinou je především nepříznivá ekonomická situace zemědělských podniků a do minulého roku také sporadická podpora pojištění ze strany státu. Ve srovnání s jinými produkty je pro pojišťovny efektivita zemědělského pojištění doslova tragická. V roce 2000 na pojištění plodin prodělaly 203 milionů korun, o rok později 92 milionů, v roce 2002 to bylo 83 milionů a utržené rány se hojily až v roce 2003, kdy byl rozdíl mezi předepsaným pojistným a jeho plněním plusových 209 milionů korun. Tyto neveselá bilance vedla k tomu, že pojišťovna ČSOB loni zemědělské pojištění přestala nabízet a na trhu zůstaly kromě České pojišťovny jen Hasičská vzájemná a Generali.
Nejvíc tlačí USA.
Systémy odškodňování kalamit ve světě jsou dosti odlišné. V Německu a Velké Británii je pojištění výhradně komerční. Ve Francii nepojistitelné škody, jako například zaviněné krupobitím, subvencuje z 50 procent stát z Národního fondu zemědělských katastrof. Podmínkou je komerční pojištění. Rakouská pojišťovna pokrývá téměř všechna rizika od sucha až po mráz. Pojistné ve výši 50 procent dotuje státní fond katastrof a spolkové země. V Itálii poskytuje dotace na pojištění plodin Národní solidární fond pro zemědělství. Zpravidla 40 procent připadá na podporu krupobitního pojištění a 60 procent na přímou pomoc v případě přírodních katastrof. Fond hradí 50 procent pojištění plodin. V Česku se dotuje pojištění plodin ze 30 procent a zvířat z 15 procent, na Slovensku z 50 procent.
Nejštědřejší jsou překvapivě Američané. Stát se angažuje nejen v dotacích na pojistné, ale hradí i administrativní poplatky za správu pojištění a funguje rovněž jako zajišťovna. Navíc na vyžádání hradí škody z přírodních katastrof, čímž podkopává celý pojišťovací systém. Do okrajové role se dostalo komerční pojištění také v Řecku. Státní zemědělská pojišťovna ELGA vybírá povinné příspěvky, administruje celý systém a garantuje krytí škod.
Nejrozsáhlejší zákonem upravený systém má v Evropské unii Španělsko. Stát subvencuje zemědělcům polovinu pojistného a zčásti garantuje i zajištění. Soukromý sektor obstarává administraci a na krytí rizika se rovněž podílí. Pojištění plodin pokrývá všechna podstatná rizika od vichřice přes záplavy až po sucho. Pojištění distribuují komerční ústavy sdružené v poolu Agroseguro.
Česká cesta.
V listopadu minulého roku dokončila pracovní skupina PGRLF pro vládu návrh na vytvoření akciové společnosti Agropoj se základním kapitálem dva miliony korun. Ta měla být koordinátorem spolupráce veřejného a soukromého sektoru. Případní společníci by mohli vklad zvyšovat s cílovým řešením 51 procent aktiv ve vlastnictví ministerstev zemědělství a financí. O 49 procent aktiv by si podělily pojišťovny a nevládní organizace farmářů. Akcie na jméno by nebyly veřejně obchodovatelné. Správní radu ze zástupců ministerstev financí a zemědělství, PGRLF, nevládních zemědělských organizací a pojišťoven by měla na návrh ministra zemědělství jmenovat vláda. Představenstvo a dozorčí radu by rovněž nominoval ministr zemědělství. Minimální požadavek pro zajištění systému byl 1,6 miliardy korun ze státního rozpočtu ročně. Z převedených peněz by čtvrt miliardy posloužilo dosavadnímu systému dotací komerčního pojištění. Zhruba 150 milionů by sloužilo jako malá pojišťovna pod hlavičkou Fondu státního zajištění, který by umožnil sjednání pojištění pro subjekty, jimž se pojišťovny vyhýbají nebo jimž stanovují nedostupné sazby. Například pro zemědělce v záplavových oblastech. A konečně 1,2 miliardy by se uložily do fondu ad hoc nepojistitelných škod.
Proč zajišťovna?
Vláda se chce do budoucna vyvarovat toho, aby se žádostmi o jednorázové náhrady škod způsobených suchem, určitými druhy povodní a neúrody zabýval parlament.. „Mimořádný byl rok 2001, kdy sněmovna odhlasovala zemědělcům přes pět miliard náhrad,“ vzpomíná předseda svazu zemědělských podnikatelů Jan Veleba. Přehledy poskytnutých náhrad v letech 2000 až 2003 ve vládním materiálu uvádějí, že v tomto období bylo z veřejných zdrojů vyplaceno 7,8 miliardy korun, tedy v průměru téměř dvě miliardy ročně. Při převedení 1,6 miliardy z rozpočtu by tak roční úspora představovala 360 milionů korun. „Pro kvalifikovanou kalkulaci eliminujeme nejlepší a nejhorší rok, sanace veřejným sektorem činí ročně 1,2 miliardy… proto částka 1,2 miliardy pravidelné roční dotace by měla být dostatečnou a prokazatelnou úsporou,“ píše se v návrhu. S finančními příspěvky od komerčních pojišťoven plán na eliminaci nepojistitelných rizik nekalkuluje, ale týdeník EURO má informace, že pojišťovny chtějí být při stanovování případných škod. „Nepočítá se s tím, že by do systému přispívali zemědělci,“ uvedl předseda představenstva PGRLF Lubomír Netolický. Účast v systému je dobrovolná, ale pokud nebude farmář komerčně pojištěn, nemá šanci dovolávat se sanace nepojistitelných škod. „Mělo by to být ve vazbě na odpovědné chování, to znamená, že by se ad hoc náhrady měly týkat pouze těch, kteří nic neponechávají náhodě,“ soudí Veleba.
Fond nepojistitelných rizik.
Tvrdá meziresortní oponentura, zvláště ze strany ministerstva financí, vyvolala v lednu svolání mimořádné schůzky. Dohodovacího řízení resortů, které projevily vůči plánu ministerstva zemědělství výhrady, se kromě zúčastnili také zástupci ministerstev spravedlnosti a pro místní rozvoj, i úřad ekonomického místopředsedy vlády Martina Jahna. „Plán na zajišťovnu byl o dva až tři roky odsunut, ministerstvo financí se navíc nechtělo zavázat k dodatečným rozpočtovým výdajům na rok 2006 a odpor vzbudil především projektovaný vznik akciové společnosti Agropoj,“ uvedl jeden z účastníků schůzky. Poslední verze návrhu pro jednání vlády tak doznala značných změn.
Místo Agropoje vzniknnou na PGRLF dva fondy: Fond nepojistitelných rizik, v němž bude mít stát stoprocentní kontrolu. Místo 1,6 miliardy korun z rozpočtu 2006 by z kapitoly všeobecné pokladní správy měl dostávat 1,2 miliardy.“Částka 1,2 miliardy pravidelné roční dotace do doby akumulace pět až osm miliard by měla být dostatečnou úsporou,“ stojí v textu připraveném pro vládu. Ministerstvo zemědělství by přispívalo do druhé nového fondu - Fondu podpor pojištění - 250 miliony. Tím se uleví akciové společnosti PGRLF, která loni subvencovala pojištění zemědělců ze svých zdrojů 200 miliony korun. Z projektu zcela zmizel Fond státního zajištění až na doporučuní založit jej při ministerstvu financí jako zajišťovnu pro kalamitní škody.
Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond připravil definitivní verzi návrhu pro ministra Palase na tento týden. Kdy jej ministr předloží kabinetu, bude už záviset jen na jeho rozhodnutí a na tom, jestli se ještě nepokusí změnit postoj Bohuslava Sobotky.
„Pojišťovna půjde do vlády neprodleně, jakmile proběhnou všechny legislativní procesy. Pro mne je prioritou, aby systém byl funkční, stabilní a dlouhodobý,“ řekl týdeníku EURO Palas.
