Již (třetí) týden mohou lidé požádat soud o takzvané oddlužení. Když splní podmínky, soud rozhodne o odpuštění jejich dluhů. Stará úprava úpadkového práva tuto otázku neřešila a umožňovala vymáhání dluhů do nekonečna, respektive do konce dlužníkova života. To nepochybně může být nejen spravedlivým trestem za lehkovážnost, s níž mnozí lidé k zadlužování přistupují, ale i doživotní osobní tragédií pro ty poctivé, kteří udělali chybu. Obě tyto skupiny však končí na okraji společnosti, zpravidla na svůj život rezignují nebo se stávají součástí šedé ekonomiky. V posledních letech zadlužení domácností významně narostlo, a otázka oddlužení proto nabyla pro našeho zákonodárce na aktuálnosti.
Nepodložená očekávání.
Oddlužení se může jevit nejen jako spása pro domácnosti, ale i jako noční můra pro bankovní i nebankovní instituce, které poskytují lidem zejména spotřební úvěry. Je nevděčné hodnotit právní úpravu ještě dříve, než je s ní jakákoli zkušenost. Spokojeni však mohou být poctiví dlužníci i finanční instituce. Úprava oddlužení je v podstatě vyvážená. Přehnaná očekávání těch, kdo si v posledních letech zvykli místo práce vytloukat úvěr úvěrem, nejsou podložená.
Průběh.
Oddlužení funguje následovně. Dlužník zjistí, že není schopen splácet dluhy, a buď sám na sebe podá insolvenční návrh, nebo to za něho udělá věřitel. Dlužník se může vyhnout následnému konkurzu a splácení dluhů do konce života, podá-li včas soudu návrh směřující k oddlužovacímu řízení. Soud může povolit oddlužení a věřitelé, jejichž pohledávka za dlužníkem není zajištěna, rozhodnou, zda rozprodají veškerý jeho majetek, nebo budou-li si příštích pět let brát valnou většinu jeho příjmů. Když dlužník splní veškeré povinnosti vyplývající ze zvoleného způsobu oddlužení, může soud rozhodnout o jeho osvobození od zbytku pohledávek. Takto vypadá přibližné schéma oddlužení. Uvedu pět základních opatření, která když budou vhodně využitá, mohou zabránit zneužití oddlužení.
Jen pro nepodnikatele.
Za prvé, oddlužení je určeno pouze pro nepodnikatele. S podnikáním jsou přirozeně spojena podstatně vyšší rizika, a tedy i nároky na obezřetnost. Právo navíc podnikatelům umožňuje omezit rizika takříkajíc dopředu, například založením obchodních společností, u kterých je ručení za jejich dluhy omezené. Pro podnikatele insolvenční zákon počítá s takzvanou reorganizací, která se však řídí jinými principy než oddlužení.
Aktivní spolupráce.
Za druhé, dlužníci se mohou účastnit oddlužení pouze tehdy, budou-li se soudem aktivně spolupracovat. Insolvenční zákon vyžaduje, aby dlužník navrhl oddlužení nejpozději současně s návrhem na prohlášení úpadku. Navrhuje-li prohlášení úpadku věřitel, pak 30 dnů od jeho návrhu. Sankcí za prodlení s podáním návrhu a případně i za nedodání potřebných dokumentů kdykoli v průběhu řízení může být dlužníkův konkurz. Stejnou sankcí bude dlužníka postižen, když se bude v rámci řízení chovat nedbale, případně lehkomyslně. Zákon neuvádí, co přesně je tím míněno, a proto dává soudům velmi širokou míru posouzení.
Testy.
Za třetí, soudy budou zkoumat, zda dlužník splňuje testy poctivosti a minimálního plnění. Test poctivosti vyžaduje, aby oddlužením nebyl sledován nepoctivý záměr. Zákon nepoctivý záměr nijak nedefinuje a jeho výklad bude záviset na přístupu soudů. Testem poctivosti dlužník především neprojde, byl-li v minulých pěti letech odsouzen pro trestný čin majetkové povahy nebo pokud v minulosti soudy řešily jeho úpadek. Test minimálního plnění směřuje k zajištění minimální hodnoty plnění pro nezajištěné věřitele, které je stanoveno na třicet procent jejich pohledávek. Dlužníci s dluhy, které významně převyšují jejich majetek nebo schopnost vydělat v příštích pěti letech dostatečné splátky, se nemohou bez souhlasu věřitelů oddlužení zúčastnit.
Dlužníkovy povinnosti.
Za čtvrté, soud může odepřít dlužníkovi osvobození od splacení dluhů, pokud v průběhu řízení zjistí, že neplnil řádně své povinnosti, které mu insolvenční zákon ukládá. Mezi ně insolvenční zákon zařadil i povinnost vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost. Je-li dlužník nezaměstnaný, musí o získání příjmu aktivně usilovat. Při zjišťování dlužníkovy situace budou hrát důležitou roli věřitelé. Bude-li zjištěna jeho pasivita při hledání zaměstnání, soudy mohou být naprosto nekompromisní.
Dobré východisko.
Za páté, dlužník po dobu oddlužovacího řízení musí dbát na platební disciplínu. Soud totiž může schválené oddlužení zrušit, jestliže dlužníkovi po schválení takzvaného plánu oddlužení vznikl peněžitý závazek, který je více než třicet dnů po splatnosti. Další zadlužování v době trvání pětiletého splátkového kalendáře se tedy dlužníkovi rozhodně nevyplatí.
Oddlužení může být pro poctivé dlužníky východiskem, které však rozhodně není zadarmo. Finančním institucím se vytváří férový prostor pro jednání s takovými dlužníky. Na druhé straně si zachovávají možnost postupovat tvrdě proti těm, kdo systém zneužívají nebo jednají nedbale.
