Stovky smrků stojících podél sjezdovek teď nikoho nezajímají. Hlavní je urvat ve frontě u lanovky dobré místo, ať je člověk zase co nejdřív na sedačce, a rychle na kopec. Sjezdovky v Peci pod Sněžkou jsou nyní plné rodin, které tu tráví jarní prázdniny. Jako každý rok. Atmosféra malebného a vyhledávaného střediska se však může rychle změnit. Ale ne kvůli divoké výstavbě nebo přívalům turistů.
Reálně hrozí, že i zdejší zelené lesy obklopující sjezdové tratě a lanovky zkolabují po útoku lýkožrouta.
„Na území národního parku a ochranného pásma je 37 tisíc hektarů lesa. Zhruba třetinu kůrovec ohrožuje“ přibližuje Radek Drahný, mluvčí Správy Krkonošského národního parku (KRNAP). A hned upřesňuje: „Východní Krkonoše patří k těm postiženějším oblastem. Před pěti lety tvořily napadené stromy jen 15 procent z tehdejšího objemu těžby. V posledním roce jde o víc než 60 procent kůrovcového dřeva z ročního objemu vytěžených stromů v okolí Pece a Velké Úpy“ Nejhorší situace podle Drahného panuje na Růžové hoře a Kouli.
Přestože v řadě regionů je už dobojováno a úřady se musely před kobercovým útokem lýkožrouta chtě nechtě stáhnout a pouze likvidují následky jeho hodování ve smrkovém dřevě, v Krkonoších ten zlomový bod ještě nenastal. I když je už prý blízko. Podle některých hlasů by se postup brouka v nejvyšším českém pohoří dal ještě zastavit, kdyby se s ním začalo bojovat.
„Potřebná je změna přístupu a zaměření se na ochranu porostů ve vyšších nadmořských výškách, kde mají šanci odolat nejen kůrovci, ale zejména suchu“ prohlásil už dřív Petr Horáček z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR.
Krkonošský národní park se proto nyní dostal do situace, kdy musí velmi citlivě vážit, co dál. Použít chemii a další nástroje k ochraně svých stromů, nebo se smířit s tím, že kůrovec do přírody jednoduše patří, a riskovat to, že se pohoří promění v uschlé kulisy připomínající Šumavu, jak to třeba loni udělali v Českém Švýcarsku?
Kdo udělí výjimku
Věc z Prahy sleduje ministerstvo životního prostředí. V rámci mantinelů zákona o ochraně přírody a krajiny dává metodické pokyny správám oblastí, jak se zachovat. „Ovšem přístup k jednotlivým lokalitám je i v tomto diferencovaný, to jest od ponechání lokalit bez zásahu až po lokality zcela asanované a následně zalesněné,“ reaguje Dominika Pospíšilová, mluvčí resortu.
O situaci v Krkonoších má jasno.
Národní parky příliš zbraní nemají a zde to platí dvojnásob. „Pokud jde o použití chemie, v území národních parků mimo zastavěná území obcí a zastavitelné plochy obcí se jedná o činnost dle zákona zakázanou,“ popisuje Pospíšilová.
To ovšem neznamená, že by byl postřik zamítnutý nadobro. Takový zásah je možné provést až po udělení výjimky. Ani na tu se resort příliš netváří. „Dlouhodobě zastáváme názor, že aplikovat chemii na území národního parku lze pouze zcela výjimečně, a to mimo lesní porosty a lokality ovlivněné vodou,“ komentuje postoj ministerstva Pospíšilová.
Chemie by nemusela být jediným řešením, pokud by se dařilo napadané stromy velmi rychle těžit a likvidovat. Jenže správci lesů si už velmi dlouho stěžují na nedostatek dřevorubců. A v Krkonoších je tento problém dobře vidět. Ti, kdo ještě nedávno s koňmi pracovali v lesích a tahali dřevo dolů, dneska stojí u vleků a lanovek zdejších skiareálů.
„Dřív jsem přes léto dělal v lese a přes zimu tady na svahu, ale když mi ve skiresortu nabídli celoroční smlouvu, dlouho jsem neuvažoval,“ přikyvuje zhruba padesátiletý muž ve firemní bundě u jedné z peckých sjezdovek.
Od práce se dřevem prý utekl i proto, že příliš nepracuje s počítači a se soutěžemi na kácení a stahování dřeva do údolí si tak na elektronickém internetovém tržišti příliš nerozuměl. Což je mimochodem další velký zádrhel - dokud vláda nevyhlásí nouzový stav, nelze těžit napadené dřevo bez tendrů, které zaberou řadu týdnů, během nichž se brouk rychle z pár napadených stromů rozletí do mnoha dalších. Navíc o dřevorubce je dnes kvůli kalamitě nouze po celé Evropě.
Příští rok bude kalamita gradovat
Před blížícím se koncem zimy, kdy se lýkožrout opět začne rojit, se ze spánku probouzí i dřevařský byznys. Třeba Ivan Ševčík, šéf Asociace lesnických a dřevozpracujících podniků, tlačí ministerstva do „rychlé a efektivní reakce“. Tedy do přijetí takových opatření, která by tam, kde je to ještě možné, postup brouka zastavila.
Skupina lesnických expertů Czech Forest Think Tank zase čerstvě vydala analýzu, podle níž není masivnímu rojení brouka zdaleka konec. Materiál se zabývá i budoucností ohnisek v chráněných oblastech: „Boj s kalamitou může být silně ovlivněn nedostatkem financí na straně vlastníků lesů, ale také přístupem státu k boji s kalamitou. Za riziko lze označit i hypotetickou možnost rezignace na zpomalení kůrovcové kalamity v národních parcích.“
Zatímco letos by podle odhadů think-tanku mohl lýkožrout zničit 40 až 60 milionů kubíků smrkového dřeva, v roce 2021 půjde o 80 až 120 milionů. Pak předpověď tvrdí, že objem kalamitních stromů bude nižší a nižší. Kvůli zahlcení pil a lesních závodů ovšem zůstane mnoho desítek milionů kubíků prožraných jehličnanů nezpracováno.
„Po roce 2021 lze očekávat pokles napadení porostů zejména z důvodu plošného snížení zásoby smrku (kraje s největší hektarovou zásobou smrku již budou v postkalamitním stavu). Lze očekávat postupný přesun kalamity do vyšších nadmořských výšek s menším deficitem vláhy a pomalejším vývojem kůrovců. Zde lze očekávat pomalejší rozvoj kalamity a vyšší šance na její zastavení nebo alespoň efektivní zpomalování,“ píše Czech Forest Think Tank dále.
Žádný vetřelec z vesmíru
Ani takové predikce nic nemění na názoru ochránců přírody včetně Správy Krkonošského národního parku.
Lýkožrouta považují za přirozenou součást krajiny. „Stále si připomínejme skutečnost, že kůrovec je broukem, který je v lese doma. Nepřistál zde žádný vetřelec z vesmíru,“ myslí si Radek Drahný z národního parku.
Současnou kalamitu, která v Česku trvá od roku 2014, lidé z KRNAP pokládají za část existenční křivky kůrovce.
„Historická čísla ukazují, že jeho počty přirozeně stoupají a klesají. Teď jsme na vrcholu a logicky za nějakou dobu bude následovat pokles,“ přemítá Drahný.
Dlužno říct, že svým postojem není KRNAP ojedinělý. Lýkožrout už - i když mnohem razantněji - řádí v Českém Švýcarsku, kde se v polovině loňského roku rozhodli s kalamitou nebojovat.
Tam se situace naprosto vymkla kontrole, onen hraniční „bod zlomu“ byl už dávno pryč. Jak tehdy prohlásil ředitel parku Pavel Benda, brouk napadl veškeré smrkové dříví. A aby tedy velkou část národního parku netvořily jen holiny, kácení se zastavilo. Uschlý les by mohl alespoň částečně držet vlhkost, čímž poskytne dobrý základ nové generaci stromů. „Národní park je tu od toho, aby sledoval přirozené procesy. Les má obrovskou sílu, takže i kdyby nikdo nezasahoval, lidé se nemusejí bát, že tu lesy nebudou, akorát budou mít jinou podobu, nebudou to smrkové monokultury jako dnes,“ prohlásil Benda.
Rozhodnutí boj s kůrovcem vzdát a přijmout brouka jako něco neodvratného může být i nedobrovolné. Na účinná obranná opatření prostě není dost peněz.
Což se velmi reálně může přihodit právě v případě Krkonošského národního parku.
Jak už týdeník Euro informoval loni na podzim, kvůli poklesu cen dřeva se hospodaření národního parku propadlo do ztráty. A i když ministerstvo životního prostředí nejdřív tvrdilo, že výpadek může vykrýt zvýšením svého 157milionového příspěvku, nakonec se tak nestalo.
Správa Krkonošského národního parku tak najela na tvrdá úsporná opatření a funguje jen díky mnoho let plněnému rezervnímu fondu v rozpočtu. Jenže tyto peníze byly určeny na něco jiného než na udržení základního provozu oblasti, jak se děje v posledních měsících. Statisíce a miliony korun pak chybějí tam, kde se s nimi počítalo. Třeba i v boji s kůrovcem.
Ministerstvo životního prostředí se i přesto tváří, že je vše v pořádku. „Po detailnější analýze finanční situace jsme došli k závěru, že není nezbytné příspěvek navyšovat“ přibližuje Dominika Pospíšilová. „Vyvíjíme maximální úsilí, aby běžné provozní činnosti správy nebyly ohroženy.
Finanční situaci parků průběžně sledujeme,“ doplňuje mluvčí resortu.
vládní čekání
Poselstvím národních parků je především citlivý přístup k přírodě, avšak příjmy z prodeje dřeva jsou velmi důležitým zdrojem peněz pro jejich základní fungování. Navíc je čím dál zjevnější, že Krkonošský národní park už dávno není jen chráněnou lokalitou, kde se ze všeho nejvíc dbá o vzácnost přírody, ale spíše oddechovým místem pro miliony turistů, kteří sem jezdí relaxovat a bavit se v létě i zimě. A zájmy zdejších podnikatelů často dostávají přednost před krajinou.
Stejným metrem by se mělo přistupovat i ke kůrovci. Argumenty o nedotčené přírodě, která by měla zůstat odkázána svému osudu, v Krkonoších ucpaných každý víkend tisícovkami automobilů a přeplněných turisty, neobstojí. Nicméně bez pomoci vlády a ministerstva boj s broukem oblast sama neustojí.
Dlouhodobě laxní přístup kabinetu k životnímu prostředí hraničící s nepochopitelným přešlapováním na místě by se ovšem musel rychle změnit. Zatím se jen slibuje a filozofuje. A bod zlomu je přitom čím dál tím blíž. •
Graf
Příspěvky ministerstva
životního prostředí pro KRNAP
(v mil. Kč)
Hospodaření Krkonošského
národního parku
(v mil. Kč)
- K 30. ČERVNU
výkupní cena smrkového
palivového dříví
(v Kč za 1 kubík)
O autorovi| Ondřej Stratilík, stratilik@mf.cz
