Český fotbal potřebuje radikální řez nejen ve vrcholném vedení, ale v celém hnutí
Fotbalový klub Ohnivec z obce Městečko u Křivoklátu hraje nejnižší krajskou soutěž, 1. B třídu středočeského kraje, tedy jakousi „sedmou ligu“ v Česku. Vedení obce se zhruba čtyřmi sty obyvateli podporuje místní fotbal 30 tisíci korunami ročně. Zbývající část rozpočtu mezi 60 až 80 tisíci korunami na sezonu si musejí místní fotbaloví „bafuňáři“ obstarat sami, a sice od lokálních sponzorů, z prodeje vstupenek, párků či piva během domácích zápasů a z příspěvků hráčů. Je-li třeba koupit novou sekačku na trávu nebo se třeba rozbije bojler, musejí hráči sáhnout do svých kapes ještě hlouběji.
Na finanční pomoc od Českomoravského fotbalového svazu (ČMFS) se vesničtí bafuňáři moc spoléhat nemohou. Roční příspěvek svazu se pohybuje okolo 1500 korun. To činí asi 50 korun na jednoho registrovaného hráče. Když si městečkovští chtěli předloni pořídit automatické zavlažování trávníku, museli si na 200tisícovou investici sehnat patrony – obecní úřad a velkou stavební firmu, jejíž manažer má na Křivoklátsku chalupu a amatérský fotbal kdysi hrával. „Fotbalový svaz sice občas vyhlásí nějaký dotační program, ale nedostanete víc než deset, patnáct tisíc korun. A jen jednou za čas, rozhodně ne každý rok,“ vysvětluje Jiří Hadrava, člen klubového výboru, kapitán mužstva, zásobovač a občasný prodejce občerstvení v klubu SK Ohnivec Městečko.
Co je komu do malého vesnického manšaftu, který hraje pralesní ligu? Jenže takových klubů je v Česku téměř pět tisíc. Sdružují bezmála půl milionu registrovaných fotbalistů a vyrůstá v nich víc než čtvrt milionu mladých talentů, třeba budoucích Nedvědů, Kollerů či Barošů. K tomu je nutné připočítat zhruba 150 tisíc trenérů, funkcionářů a rozhodčích. Vztáhneme-li tato čísla na celou českou populaci, zjistíme, že s fotbalem je aktivně spjatý zhruba každý desátý muž v ČR a každý pátý chlapec do osmnácti let. Žádné jiné odvětví z oblasti sportu, kultury či jakékoli volnočasové aktivity se nemůže v tomto ohledu s fotbalem měřit.
I proto desetitisíce vesnických fotbalistů a bafuňářů vzhlížejí k poslední červnové sobotě, kdy český fotbal bude volit nové vedení. Upínají se především k jednomu jménu: Ivan Hašek. Očekávání fotbalové i laické veřejnosti od bývalého reprezentanta jsou obrovská. Spasitel, říkají jedni. Osobnost, která nás může zase sjednotit, tvrdí druzí. Kromě toho, že by měl být Hašek garantem očisty české kopané, fotbalový národ očekává, že I. H. dokáže do hnutí zajistit větší přísun finančních prostředků.
Jenže stejně jako je kulatý fotbalový míč, je vrtkavá i přízeň funkcionářů a bafuňářů, kteří budou nové vedení svazu volit. Na čem se dnes ve fotbale někdo dohodne, nemusí zítra platit. Přesvědčil se o tom i Hašek před čtyřmi lety, kdy ho politikaření českých a moravských delegátů valné hromady z volby předsedy doslova sestřelilo. V této souvislosti nelze nezmínit glosu, kterou před redaktorem týdeníku EURO vyřkl – samozřejmě mimo záznam – jeden bafuňář: „Fotbal je stejný jako politika. Nejde o to, jakou myšlenku navrhnete, ale kdo ji prosazuje. Problém fotbalu však spočívá v tom, že jej děláte s ještě tupějšími lidmi než politiku.“
Ani očekávané zvolení Haška však není samospasitelné. Neznamená automatické změny, jež ČMFS a celé hnutí nutně potřebuje. Svazová organizace funguje jako zastaralý státní podnik, v němž namísto manažerů, kteří by se na jeho řízení hodili, rozhodují zkostnatělí bafuňáři. A ti často myslí spíše na vlastní brebendy a prestiž než na službu fotbalu. Je proto docela možné, že i když bude Hašek zvolen novým šéfem svazu, nedovolí mu fotbalové soukolí provést potřebné změny, a nový předseda časem znechuceně rezignuje.
Český fotbal potřebuje radikální řez. Nikoli však jen ve vrcholném vedení, nýbrž v celém hnutí. Aby mohl nový předseda zvednout kredit kopané u veřejnosti, musí se fotbalový národ především zbavit bafuňářů a jejich intrikaření a politikaření. Jeden citát zní, že fotbal dělají jednak lidé, kteří pro něj žijí, a jednak ti, kdo z něj žijí. Nechť má nový předseda takovou pozici a podporu, že se mu podaří druhou skupinu fotbalových činovníků vymýtit nebo aspoň zásadně potlačit.
