Západ doufá, že v Bělehradě se moci chopil spolehlivý partner
Jugoslávská svazová republika má poprvé ve svých dějinách v čele člověka nesvázaného s komunistickou stranou. Do šestapadesátiletého právníka Vojislava Koštunici, muže s nenápadným vystupováním, vkládají značné naděje nejenom Srbové, ale i Západ, projevující mu politickou podporu a slibující před nadcházející zimou rychlou hospodářskou pomoc. Koštunicovou volbou naopak vůbec není nadšena většina politiků v sousední Bosně a Hercegovině, nemluvě už o kosovských Albáncích.„Myslím, že zahajujeme novou éru našeho politického života a života vůbec, prohlásil nový jugoslávský prezident, který složil přísahu 7. října. A na otázku, kde vidí své priority, odpověděl: „Jsou všude. Vzápětí se ale poopravil s tím, že za prvořadé považuje urovnat vztahy s Černou Horou. Bělehrad na tuto svoji „malou sestru ve federaci uvalil hospodářské sankce za to, že si v listopadu roku 1999 dovolila jako alternativní měnu k jugoslávskému dináru zavést německou marku. Pozorovatelé soudí, že Koštunica prokázal pružnost, když promptně zrušil cla na dovoz černohorského zboží.
„Znám Koštunicu osobně přes třicet let, jeden čas jsme měli velice úzké přátelské vztahy, sdělil v rozhovoru pro EURO Vladimir Gligorov, který ve Vídeňském ústavu pro mezinárodní hospodářská srovnání sleduje ekonomiky balkánských zemí. „Je vzdělaný, velmi komunikativní a zvyklý dodržovat dohody, ať jsou jakékoli, dodává tento expert.
O tom, že prezident Koštunica je zvyklý na běžnou komunikaci s lidmi, svědčí i jeho nedávná návštěva velkého uhelného dolu Kolubara. Ten je označován za strategický, neboť na jeho dodávkách závisí zhruba polovina jugoslávské výroby elektřiny. Koštunica poděkoval horníkům za to, že ho v bouřlivých dnech jednoznačně podpořili. „Země je hrdá na to, co jste podnikli ve prospěch demokracie, citovaly agentury prezidentova slova.
Pro nového jugoslávského prezidenta je rovněž příznačné, že jako hluboce věřící člověk udržuje těsné vztahy se srbskou pravoslavnou církví, jíž přikládá velký význam ve společenském životě, sdělil Gligorov.
Hlavně Evropská unie nyní Koštunicu chválí jako prozápadního demokrata, ale současně si mnozí pozorovatelé kladou otázku, jak se v praktické politice projeví Koštunicův nacionalismus, i když (prý) umírněný. „Samozřejmě, že je to nacionalista, ale v Srbsku je jím nyní skoro každý, řekla agentuře Reuters Biljana Kovačevičová–Vučová, jedna ze srbských bojovnic za lidská práva. Koštunicu přitom nepovažuje za vůdčí osobnost (dosud se choval dost nenápadně), ale to by měla být v nastávající etapě určitá výhoda. „Myslím, že nebude manipulovat s ostatními lidmi, jak to činil Miloševič, míní Kovačevičová–Vučová.
Prezident Koštunica již dost zřetelně formuloval svůj vztah k poraženému soupeři. Slobodana Miloševiče nehodlá vydat mezinárodnímu soudnímu tribunálu, který by ho stíhal jako válečného zločince. „Mám na práci spoustu jiných věcí než přemýšlet o Miloševičově osudu, citovaly agentury Koštunicu. Ten se v minulosti nechal slyšet, že haagský tribunál soudící válečné zločince se zdiskreditoval, neboť vystupoval spíše jako politická než soudní instituce, a je více americkým tribunálem než soudem mezinárodního práva.
„Zachránce Srbska, jak je nyní Koštunica ve své zemi často veleben, proslul také jako břitký kritik Spojených států amerických. Letos v srpnu se vyjádřil, že USA představují pro Srby zlo a že žádný Srb nikdy nezapomene „zločinné bombardování Jugoslávské svazové republiky silami Severoatlantické aliance.
Zapomenuto také není, že Koštunica podporoval ultranacionalistického vůdce bosenských Srbů Radovana Karadžiče, či jak se nechal (v Kosovu) vyfotografovat uprostřed srbských ozbrojenců se samopalem kalašnikov v ruce. A během předvolební cesty po Kosovu v polovině letošního září zdůrazňoval, že Kosovo musí zůstat součástí jugoslávské federace. Kosovští Albánci tvrdí, že mazaný Koštunica je nebezpečnější než Miloševič, neboť se mu podařilo přesvědčit Západ, že je umírněným politikem.
Vojislav Koštunica se narodil 24. dubna 1944 v Bělehradě. Ve dvaadvaceti letech absolvoval Právnickou fakultu Bělehradské univerzity, kde poté působil jako asistent. Avšak v roce 1974 musel z politických důvodů odejít, neboť si dovolil kritizovat samotného prezidenta Josipa Broze Tita za změny v tehdejší jugoslávské ústavě poskytující rozsáhlou autonomii Kosovu.
Komunistická vláda ho ale nechala pracovat v Ústavu společenských věd (1974 až 1981), potom v Ústavu pro filozofii a společenské vědy (1981 až 1990), kde jako znalec ústavního práva publikoval několik prací.
V roce 1990 pomáhal zakládat první opoziční stranu v zemi – Demokratickou stranu, ze které ale o dva roky později odešel, a založil vlastní Demokratickou stranu Srbska.
Koštunica, který ovládá tři cizí jazyky, nejlépe angličtinu, je ženatý, bezdětný. Manželka Zorica je rovněž právnička. Přátelé o něm říkají, že má rád kočky a psy. Fandí fotbalovému klubu Crvena zvezda Bělehrad.
