Moc se mluví o tom, co se dělá, málo o tom, jak se to dělá
Česká republika zvažuje vstup do Evropské unie. Je nezbytné, aby tak historicky významné rozhodnutí bylo velmi pečlivě zváženo. Vláda zcela správně zadala průzkum šancí a rizik vstupu do Evropské unie. Dokument, který byl v červenci zveřejněn, obsahuje tři základní teze:
X české hospodářství silně zaostává v oblasti produktivity (přidaná hodnota na zaměstnance),
X příčiny nízké produktivity spočívají převážně v nutnosti prodeje málo známých českých produktů „pod cenou“ na mezinárodních trzích,
X pro zajištění lepší životní úrovně je nutné nasměrovat hospodářství k náročnějším produktům (s vyšší přidanou hodnotou).
S prvním bodem souhlasíme, k ostatním je nutné připojit otazník. Uvedené zdůvodnění nízké produktivity a navrhovaná léčebná kúra totiž vytvářejí neúplný a bohužel také zkreslený obraz českého hospodářství. To je politováníhodné, protože bez správné a úplné diagnózy není ani účinné léčby.
Jednostrannost.
Produktivitu (přidanou hodnotu na zaměstnance nebo obyvatele) země určují dva základní parametry: co se dělá (oborová, popřípadě produktová struktura) a jak efektivně se to dělá. V diskusi vedené v České republice se příliš hovoří o tom, co se dělá, a příliš málo o tom, jak se to dělá. Výše uvedený dokument není výjimkou. Také on se převážně zabývá sofistikací produktů a o druhé složce produktivity a tedy i životní úrovně, totiž o efektivitě, se zmiňuje jen velmi málo. To je problematické. České podniky čelí konkurencí v efektivitě a teprve na to navazuje konkurence v oblasti přidané hodnoty, která určuje, kde (ve které zemi) budou které produkty vyráběny.
Naše stanovisko v tomto případě zní: nízká přidaná hodnota na zaměstnance (produktivita) České republiky není zapříčiněna vnějšími vlivy, ale je především „domácího“ původu. Není nízká proto, že trh je „nespravedlivý“ a požaduje slevu pro české výrobky, ale proto, že mnohé české podniky pracují neefektivně. Čím chceme toto tvrzení podložit? Uvádíme dva příklady českých podniků, které patří k takzvaným vzorovým.
Auto Škoda.
Abychom vyloučili cenové, kursové a další zkreslující vlivy, které vždy hrají roli při mezinárodních srovnáních, zaměřili jsme se na porovnání počtu vyrobených aut na jednoho zaměstnance. Z tohoto pohledu zaujímala Auto Škoda Mladá Boleslav v roce 1998 se 33 automobily na jednoho zaměstnance jedno z posledních míst v Evropě společně s automobilkou Rover, jejíž osud je po prodeji ze strany BMW stále nejistý. Evropský průměr činil 55 automobilů, Opel Eisenach docílil 77 aut a Nissan ve Velké Británii dokonce 98 aut na jednoho zaměstnance. Opel a Nissan tedy dosáhli dvoj, respektive trojnásobku výkonu Škody.
Prazdroj a Budvar.
I při srovnávání pivovarů se vyhýbáme porovnání hodnot a srovnáváme vyrobené hektolitry piva na jednoho zaměstnance. Výsledek není pro Českou republiku rovněž příliš lichotivý. Oba podniky vyrobily v letech 2000 i 1999 zhruba dva tisíce hektolitrů piva na zaměstnance. Německý pivovar Holstein docílil více než čtyř tisíc hektolitrů a malý rakouský pivovar Ottakring dokonce pěti a půl tisíce hektolitrů piva na zaměstnance.
Jako při všech mezinárodních srovnáních, i při těchto objemových porovnáních vznikají problémy a nepřesnosti - například vlivem rozdílu v hloubce výroby, rozsahu a složení sortimentu a podobně. I když proto uvedené porovnání nemůžeme a nechceme považovat za zcela reprezentativní průzkum, přesto zjištěné závěry něco vypovídají: příčina nízké přidané hodnoty na zaměstnance, tedy produktivity českého hospodářství nespočívá v nízkých cenách na základě nedůvěry k českým výrobkům, ale ve stále ještě slabé efektivitě podniku v mezinárodním srovnání.
Základ konkurenceschopnosti.
Diskuse o tom, „co se dělá“ a ne „jak se to dělá“, je nekompletní strategií přípravy hospodářství na vstup do Evropské unie, a proto spíše slepou uličkou. Neúplná diagnóza vede k problematické terapii. České hospodářství nemusí vyrábět počítače nebo špičkovou lékařskou techniku, aby docílilo vyšší přidané hodnoty na zaměstnance (produktivity) a dospělo k vyšší životní úrovni. Musí ale především to, co dělá, dělat efektivněji. Jen ten, kdo se s vyšší efektivitou (a kvalitou) prosadí v mezinárodní konkurenci, otevře si prostor pro výrobu náročnějších výrobků. Ne obráceně.
Dostatečné rezervy pro zvýšení efektivity existují. Opomíjet tuto cestu s jejími pozitivními vlivy na růst, pracovní místa, mzdy a zisky je nebezpečné. Efektivita (management nákladů) tvoří společně s kvalitou základ konkurenceschopnosti. Úspěšné země se v minulosti posunuly nahoru v žebříčku příjmů proto, že zvýšily kvalitu a efektivitu rychleji a výrazněji než mzdy a ceny. Kdo tento postup obrací a chce začít u cen (jak naznačuje a navrhuje vládní komise), neuspěje.
České hospodářství je na vstup do Evropské unie připraveno daleko hůře, než se může zdát na základě zprávy vlády. Ani diagnóza, ani terapie hospodářství formulovaná vládní komisí nepřesvědčila.
