Špatná politika s eurem bolí víc

22. 6. 2015

Exprezident Václav Klaus diskutoval o úloze společné evropské měny na konferenci týdeníku Euro

Tradičně a opět velmi ostře zkritizoval Václav Klaus fungování evropské měnové unie na setkání s byznysmeny a manažery Euro Business Breakfast. Ve svém vystoupení dokládal na statistických datech, že ačkoli podle představ tvůrců eura měla společná měna chránit evropské ekonomiky před vnějšími šoky, ve skutečnosti je nechránila vůbec. Naopak v mnoha zemích důsledky krize vypuklé ve Spojených státech ještě prohloubila. Text Klausova vystoupení přinášíme na dalších stránkách tohoto vydání.

Setkání organizoval týdeník Euro také v souvislosti s iniciativou prezidenta Miloše Zemana, který před časem vyzval k veřejné diskusi o společné evropské měně a k jejímu co nejrychlejšímu přijetí i v České republice.

Oponentem Václava Klause na setkání byl bankéř Ondřej Jonáš, který přijetí eura hájil mimo jiné tím, že by Česká národní banka nemohla devalvovat národní měnu, tak jak to učinila v listopadu roku 2013.

Bankrot i b ez eura Výhodou členství je podle něj i nižší riziko na finančních trzích a bezpečnější investování. A samozřejmě také odstranění transakčních nákladů spojených se směnou peněz při každé mezinárodní transakci. Odmítl také, že by za současnou krizi v Řecku mohla společná měna. Podle něj jsou na vině řečtí politici a jejich velmi špatné vládnutí po dlouhá desetiletí, dávno před vstupem do eurozóny. Je toho názoru, že zemi by tato politika dovedla k bankrotu i bez eura.

Tuto tezi Václav Klaus velmi rozhodně odmítl. Podle něj je způsob vládnutí záležitostí jistého socioekonomického návyku určité komunity a do toho se nemáme plést, máme ji nechat vládnout, jak chce. Je ale veliký rozdíl, jaké to má konsekvence a důsledky. A důsledek toho, že si Řekové špatně vládnou s drachmou, nebo špatně vládnou s eurem, má smrtelně odlišné dopady na zemi.

Řecko by v žádném případě nebylo v současné zoufalé situaci, kdyby nemělo euro. To by už třikrát devalvovalo a udržovalo si svou nerovnováhu na nějaké přiměřené úrovni.

Podle Václava Klause má „to, že si špatně vládnou s eurem, velmi dramatické důsledky především pro ně“. Pro Evropskou unii, Mezinárodní měnový fond je řecká krize maličkou sumičkou. „Často opakuji větičku, kterou jsem řekl v žertu Angele Merkelové v době, kdy byl Řecku poskytován první záchranný úvěr ve výši 110 miliard eur. Bylo to něco v tom smyslu, že se divím, proč to vůbec řeší na evropbusiness ské úrovni, když jde o sumičku, kterou každoročně už dvacet let posílají západní Němci těm východním v rozpočtových transferech. Takhle lze přece Řecko financovat donekonečna,“ řekl Klaus.

Rigidita cen Klaus také odmítl tezi, že problémy konkurenceschopnosti členské země eurozóny je možné řešit vnitřní devalvací, tedy snížením úrovně mezd. „Lidstvo bylo navyklé na vnější devalvace. Je to standardní, po staletí osvědčená metoda a zbavit se tohoto úžasného přizpůsobovacího mechanismu je svévolný, téměř bolševický pokus zastavit historii, zastavit čas a myslet si, že měnu zafixujeme na určité úrovni a bude to vždy platit,“ řekl Klaus. Dodal, že spoléhat se na vnitřní devalvace v případě potřeby bezpodmínečně vyžaduje, že je velmi vysoká míra flexibility cen a mezd směrem nahoru, ale především dolů. A všichni víme, že charakteristikou posledního století je mocná a silná rigidita mezd a cen. Tedy pravý opak toho, co je k vnitřní devalvaci potřeba.

Je pak skutečností, že v historii došlo k řadě pokusů vytvářet systémy pevných měnových kurzů, což vždy skončilo jejich rozpadem. A euro není nic jiného než do extrému dovedený systém pevných směnných kurzů.

V diskusi pak Eva Zamrazilová z České bankovní asociace a bývalá členka bankovní rady ČNB připomněla, že diskuse o společné evropské měně se v odborných kruzích vedla od šedesátých let a tématem bylo především to, zda společnou měnu provádět až po dostatečně vzájemné konvergenci evropských ekonomik, nebo na nic nečekat a věřit, že společná měna způsobí sama o sobě onu žádoucí konvergenci. Nakonec zvítězila druhá varianta a ukazuje se, že společná měna k žádné konvergenci nevede, naopak národní ekonomiky prokazatelně divergují.