V článku v rubrice Analýza s názvem „Špatná diagnóza, špatná terapie“ (EURO 50/2001) jsme se dozvěděli, jak Škodovka neumí vyrábět efektivně a že její produktivita je prachbídná. Dva pánové Aleš Hýbner a Rudolf Pernicky, zaštítění jmény cizokrajně znějících agentur, kteří jsou pod článkem podepsaní, nám vysvětlili, jak je to vlastně ve skutečnosti s tím „vzorovým“ podnikem.
Pánové, já také chodil do školy a četl učebnice, zkoumal statistiky a učil se porovnávat čísla. Že to Škoda Auto dělá mizerně, argumentujete výsledky z roku 1998 uvádějícími, že Škoda vyráběla 33 automobilů na jednoho zaměstnance, zatímco Nissan ve Velké Británii úctyhodnou porci 98 aut na pracovníka. Ovšem zapomněli jste otočit v knížce, ze které jste opisovali, minimálně jednu další stránku. Dočetli byste se na ní například, že existuje jistý rozdíl mezi montážním závodem, do kterého jedním koncem vstupují díly a z druhého vyjíždějí hotové výrobky, a mezi kompletně samostatným podnikem s vlastním vývojem a všemi dalšími navazujícími provozy.
Ostatně, kdybyste chtěli vzít opravdu srovnatelné a spočítali si zaměstnance ve Škodovce na jedné montážní lince a porovnali tato holá čísla, myslím, že bychom se montážnímu závodu Nissanu minimálně vyrovnali.
Víte, my jsme ušli poměrně dlouhou cestu a víme, čím jsou naše čísla podložená. Víme, co stála změna poměru výroby z 80 procent umisťovaných na domácím trhu a 20 procent exportu na začátku 90. let na přesně opačný poměr ve prospěch vývozu, a to vedle ztrojnásobení celkové produkce na začátku nového tisíciletí. Opravdu si myslíte, že by se to podařilo, kdyby naše produktivita práce byla třikrát menší, jak uvádíte ve svém srovnání s Nissanem?
