Je bezpečné podepisovat blankosměnky? Za jakých okolností? Ustanovení § 10 zákona směnečného a šekového říká: Nebyla-li směnka, která byla při vydání neúplná, vyplněna tak, jak bylo ujednáno, nemůže se namítat majiteli směnky, že tato ujednání nebyla dodržena, ledaže majitel nabyl směnky ve zlé víře, anebo se při nabývání směnky provinil hrubou nedbalostí. Jak je třeba tomuto ustanovení rozumět? Co když se směnečný věřitel rozhodne na směnce uvést částku vyšší než tu, kterou byl podle…
Jana Z., Brno
Je zřejmé, že podepsání blankosměnky představuje pro podepisující osobu vždy určitá právní rizika. Tato rizika vyplývají ze samotné povahy tohoto úkonu, při němž podepisující osoba dává druhé osobě do rukou listinu, která sice zatím není směnkou, ale jejíž obsah může tato druhá osoba sama dotvořit do podoby úplné směnky a dát tak vzniknout směnečným závazkům osoby, která blankosměnku podepsala.
Přestože způsob vyplnění blankosměnky je předmětem dohody (a to minimálně ústní) mezi (budoucím) směnečným dlužníkem a (budoucím) směnečným věřitelem, riziko možného zneužití blankosměnky jejím vyplněním v rozporu s touto dohodou samozřejmě reálně existuje. Proto nelze než doporučit, aby blankosměnka byla vydávána pouze mezi obchodními partnery, kteří k sobě chovají vzájemnou důvěru, eventuálně ve prospěch subjektů, které požívají dostatečné renomé (například renomované banky).
Pokud totiž dojde k vyplnění blankosměnky v rozporu s dohodou o vyplnění, vznikne bez ohledu na to platná a perfektní směnka, kterou může její majitel uplatnit před soudem. Směnečný dlužník sice není zcela bezbranný a může se bránit úhradě takto nesprávně vyplněné blankosměnky námitkou, ovšem pouze za podmínek zákona směnečného a šekového.
Podmínky uplatnění této námitky upravuje právě zmíněný § 10 zákona směnečného a šekového. Smyslem tohoto ustanovení je umožnit směnečným dlužníkům, kteří se podepsali na blankosměnku, namítat její vyplnění v rozporu s příslušnou dohodou, a zároveň chránit práva majitele směnky, který blankosměnku nabyl a vyplnil v dobré víře a ani se nedopustil hrubé nedbalosti při zjišťování okolností vyplňovacího práva. Podle § 10 zákona směnečného a šekového lze rozlišit z pohledu podmínek pro uplatnění námitky nesprávného vyplnění blankosměnky dvě základní situace.
V první situaci je blankosměnka vyplněna původním majitelem směnky, to znamená osobou, která uzavřela se směnečným dlužníkem dohodu o vyplnění blankosměnky. V takovém případě stačí směnečnému dlužníkovi pro úspěšné uplatnění námitky pouze prokázat, jaký byl obsah dohody o vyplnění blankosměnky, a tedy skutečnost, že blankosměnka byla vyplněna v rozporu s obsahem této dohody. Pokud jsou tyto skutečnosti směnečným dlužníkem prokázány, je evidentní, že majitel se při vyplňování blankosměnky odchýlil od dohody buď úmyslně (ve zlé víře), nebo už neví, jaká byla dohoda o způsobu vyplnění blankosměnky (zapomněl ústní dohodu, ztratil písemnou dohodu a podobně), ale přesto blankosměnku vyplnil, a tudíž jednal v hrubé nedbalosti.
V druhém případě je blankosměnka vyplněna jiným než původním majitelem směnky, to znamená osobou, na kterou byla blankosměnka převedena ještě před jejím vyplněním. Pokud bude směnečný dlužník chtít úspěšně uplatnit námitku nesprávného vyplnění blankosměnky vůči takovému novému majiteli směnky, bude muset kromě výše uvedeného prokázat, že nový majitel směnky buď věděl o tom, jak má být blankosměnka vyplněna a záměrně (tedy ve zlé víře) ji vyplnil odlišně, nebo dohodnutý způsob vyplnění blankosměnky sice neznal, ale dopustil se hrubé nedbalosti tím, že se o obsah takové dohody o vyplnění blankosměnky dostatečně nezajímal při nabytí blankosměnky a nevyvinul dostatečné úsilí k tomu, aby její obsah zjistil.
Pokud se ovšem směnečnému dlužníkovi nepodaří prokázat výše uvedené skutečnosti nutné k úspěšnému uplatnění námitky nesprávného vyplnění blankosměnky, bude nucen ze směnky plnit, a to i přesto, že tato skutečně vznikla vyplněním blankosměnky v rozporu s dohodou. Z uvedeného vyplývá obecný závěr, že pokud si chce (budoucí) směnečný dlužník, který podepisuje blankosměnku, zajistit co nejlepší právní postavení, měl by se již v této fázi snažit vytvořit si maximálně výhodnou důkazní pozici pro potenciální úspěšné uplatnění výše uvedené námitky v případě, že dojde k vyplnění blankosměnky v rozporu s dohodou a jejímu uplatnění u soudu. Z tohoto pohledu je zejména třeba doporučit, aby dohoda o vyplnění blankosměnky byla písemná a způsob vyplnění blankosměnky byl v této dohodě upraven v rámci možností co nejpřesněji a nejurčitěji. Je také vhodné uvést přímo na blankosměnce doložku informující o tom, že byla vyhotovena písemná dohoda o vyplnění blankosměnky, eventuálně že existuje jiný písemný dokument (například takzvané vyplňovací prohlášení směnečného dlužníka) popisující dohodnutý způsob vyplnění blankosměnky. Při existenci uvedené doložky přímo v textu blankosměnky bude pro směnečného dlužníka snazší prokázat, že nabyvatel blankosměnky musel při jejím nabytí vědět o existenci dokumentu zachycujícího dohodnutý způsob vyplnění blankosměnky, a pokud si ho od předchozího majitele blankosměnky nevyžádal, dopustil se hrubé nedbalosti.
Zmíněnou situaci, kdy majitel blankosměnky při jejím vyplnění uvedl vyšší směnečnou sumu, než byl oprávněn podle dohody o vyplnění blankosměnky s (budoucím) směnečným dlužníkem, je třeba posoudit podle principů uvedených výše. Především je třeba říci, že směnka vzniklá takto nesprávným vyplněním je přesto platnou směnkou, jejíž úhradu může její majitel vymáhat soudní cestou. Soud by také na návrh majitele vydal (pokud by zde neexistoval důvod neplatnosti uvedené směnky nebo pochybnosti o její pravosti) na základě této směnky směnečný platební rozkaz do celé výše směnečné sumy, protože pro účely vydání směnečného platebního rozk
azu soud nezkoumá nic jiného než to, zda byla předložena pravá a platná směnka.
Teprve poté by měl směnečný dlužník možnost vznést v rámci takzvaného námitkového řízení námitku, že směnečná suma byla vyplněna v rozporu s dohodou. Pokud by tuto skutečnost prokázal, soud by rozsudkem zrušil směnečný platební rozkaz v rozsahu částky převyšující výši směnečné sumy, kterou byl majitel směnky podle dohody oprávněn do blankosměnky doplnit. Jak bylo uvedeno výše, úspěšné uplatnění námitky by bylo důkazně obtížnější v případě, kdy by majitelem směnky nebyl původní věřitel, v jehož prospěch byla blankosměnka vystavena, ale osoba, na niž byla blankosměnka převedena.
Norbert Hink, advokát advokátní kancelář PRK Partners
